13.6
Autonomní nervový systém (ANS)
Pojem autonomní se tváří, jako by se jednalo o oblast nervstva v nervovém systému. Autonomní vyjadřuje samostatnost – nezávislost. Dělení je „umělé“, neboť jsou součástí míšních nervů, ovlivňují orgány s hladkou svalovinu (kardiovaskulární, dýchací, trávicí, pohlavní atd.).
znaky (ANS)
- nervy odstupují jen z určitých oddílů CNS s nervy hlavovými a s nervy míšními
- oddělují se a jdou tzv. spojovací větví do ganglií (→ tvoří dva podélné pruhy před páteří – sympatické kmeny)
- odtud se vlákna vracejí zpět k míšním nervům a inervují hladkou svalovinu orgánů; někdy se k míšním nervům nevracejí a jsou vysunuty až k orgánům
dělení (ANS)
- centrální část – mozková kůra, hypotalamus, RF prodloužené míchy, mícha
- periferní část – vlákna přikládající se k hlavovým nervům a vlákna přikládající se k míšním nervům
- dělí se podle mediátoru na sympatikus a parasympatikus; jejich účinek je antagonistický, ale vzájemně se doplňují
- sympatikus – mediátor noradrenalin (adrenergní systém); odstupuje z krčního, hrudního, břišního, pánevní oddílu (např. vliv na srdeční systém – tachykardie, hypertenze, vazodilatace věnčitých tepen, dýchací cesty – bronchodilatace atd.; parasympatikus protichůdně)
- parasympatikus – mediátor acetylcholin (cholinergní systém); odstupuje s hlavovými nervy N III, VII, IX, X. (např. ke slinným žlázám, cévám, ledvinám atd.), pánevní parasympatikus z křížového úseku míchy (pro pánevní orgány včetně posledního úseku GIT)
Obr. 126. Přehled vegetativního nervového systému
