9.8
Slinivka břišní – pancreas
Slinivka břišní je svou funkcí orgánem trávicí soustavy, ale taktéž endokrinního systému. Patologické výkyvy a zejména chronická onemocnění vedou k multiorgánovým postižením na základě cévních komplikací (srdce, ledvin, zraku, dolních končetin).
uložení a stavba slinivky břišní
  • uložena za žaludkem – retroperitoneálně, nad příčným tračníkem, mezi duodenem a slezinou
  • délka 12 – 16 cm, hmotnost 60 – 90 g, šedorůžové barvy
  • části
    • hlava (caput pancreatis) – uložena v duodenálním okně
    • tělo (corpus pancreatis) – přechází přes aortu břišní
    • ocas (cauda pancreatis) – směřuje ke slezině
  • vývody
    • ductus pancreaticus maior – vyústění na papilla Vateri v sestupné části duodena společně s ductus choledochus; v místě výstupu přítomen m. sphincter Oddi
    • ductus pancreaticus accesorius – asi 2 cm nad papilla Vateri
  • cévní zásobení: tepenné zásobení – větve aorta abdominalis → z truncus coeliacus a a. mesenterica superior; žilní odtok → do vena portae
+
101. Slinivka břišní
Obr. 101. Slinivka břišní
+
102. Slinivka břišní – tkáňový preparát
Obr. 102. Slinivka břišní – tkáňový preparát
funkce
  • exokrinní – úloha acinů → produkují pankreatické enzymy
    • pankreatická amyláza – štěpí škrob na jednoduché cukry
    • pankreatická lipáza – štěpí emulgované tuky (emulgace = funkcí žluči) na glycerol a mastné kyseliny
    • trypsin – rozkládá bílkoviny, aktivuje se v duodenu enteropeptidázou (enterokinázou), která přeměňuje trypsinogen → trypsin
    • pankreatická šťáva je čirá, zásaditá v množství 500 – 1000 ml/24 hod; hlavním podnětem pro tvorbu pankreatické šťávy je sekretin (uvolňuje se ve stěně duodena podrážděním kyselým žaludečním obsahem)
  • endokrinní – úloha Langerhansových ostrůvků (je jich asi 1 milion, zhruba 2 % objemu, nejvíce v cauda pancreatis); mají bohaté krevní zásobení, podél krevních cév vstupují do ostrůvků sympatická a parasympatická nervová vlákna
    • α-buňky – produkují glukagon – zvyšuje hladinu cukru v krvi (odbourává glykogen)
    • β-buňky – produkují inzulin přímo do krve (dále produkují C-peptid a amylin) – inzulin snižuje hladinu cukru v krvi tím, že umožňuje vstup glukózy do buňky
    • δ-buňky – produkují somatostatin (je produkovaný i hypotalamem – viz hypotalamo-hypofyzární zpětná vazba); funkce pankreatického somatostatinu se zkoumá
    • PP-buňky – produkují pankreatický polypeptid, účinek parakrinní, funkce se zkoumá
inzulin
  • fyziologická hodnota glykémie je udržována v rozmezí 3,9 – 5,6 mmol/l nalačno
  • celková denní sekrece je 20 – 40 jednotek/24 hodin, z toho ½ připadá na bazální sekreci, další ½ na stimulovanou sekreci
  • inzulín se uvolňuje pulsativně v 5 – 15 minutových intervalech
  • 1 jednotka inzulinu sníží hladinu glykémie asi o 1,5 – 3 mmol/l, reakce je individuální (→ řešte nebezpečí osmotických změn a nebezpečí pro organismus při prudké regulaci stavu vysoké hyperglykemie do normoglykemie)
  • účinky inzulinu
    • vstup glukózy do buněk (do tkání závislých na účinku inzulinu = nejvíce svalová tkáň, tuková tkáň, játra = inzulin senzitivní tkáně; mozek a erytrocyty mají přesun glukózy nezávisle na inzulinu)
    • působí anabolicky i antikatabolicky
    • ovlivňuje distribuci draslíku do buněk
  • inzulinová rezistence (IR) – stav, kdy normální hladiny inzulinu v plazmě vyvolávají nižší biologickou odpověď organismu (týká se metabolismu glukózy i dalších účinků inzulinu, například na metabolismus tuků a bílkovin)
    • účinek inzulinu v periferní tkáni zprostředkuje jeho vazba na membránový receptor → transport glukózy do buněk
    • obezita, snížená fyzická aktivita, stres, životní styl → ↑ glykemie → opakovaná hyperinzulinemie → dlouhodobá hyperstimulace receptorů nadměrnými koncentracemi inzulinu vede k down-regulaci inzulinových receptorů → snížení insulinové senzitivity = zvýšení insulinové rezistence → rozvoj diabetes mellitus II. typu
Poznámka
hormony ovlivňující hladinu glykemie
Inzulín – vstup glukózy do buněk → ↓ glykemie, ↑ syntézy glykogenu, ↓ glykogenolýza, ↓ glukoneogeneze.
Glukagon – ↑ glykemie, ↑ glykogenolýza a glukoneogeneze v játrech, lipolýza v tukové tkáni.
Glukokortikoidy – v játrech glukoneogeneze, ve svalech glykogenolýza (→ proteolýza → uvolnění aminokyselin pro glukoneogenezi, při chronické nadprodukci → steroidní diabetes).
Adrenalin – glykogenolýza v kosterních svalech, v játrech, ↓ sekrece inzulinu.
Noradrenalin – glykogenolýza ve svalech.
Hormony štítné žlázy – ↑ působení inzulinu na využití glukózy → syntéza glykogenu, ↑ resorpce glukózy ze střeva; ↑ účinek adrenalinu a noradrenalinu.
Somatotropní hormon (STH) – ↓ vliv inzulinu ve tkáních, ↑ odbourání glykogenu v játrech → hyperglykemie → vyčerpání β-buněk → při chronické nadprodukci hypofyzární diabetes.