6.4
Převodní systém srdeční (PSS)
převodní systém srdeční
K základním vlastnostem srdeční svaloviny patří:
    • automacie – základem automacie je podráždění uvnitř orgánu, spontánní depolarizace, výsledkem je srdeční kontrakce
    • dráždivost – je schopnost srdeční svaloviny reagovat na podněty určité intenzity (viz podněty prahové, podprahové, nadprahové, zákon „vše nebo nic“)
    • vodivost – je schopnost převést vzruch na kardiomyocyty
    • stažlivost – je schopnost svalové kontrakce (síly svalové kontrakce)
Podnět - stimulace ke stahu srdeční svaloviny vzniká ve specializovaném převodním systému srdečním. PSS tvoří vodivý systém, ve kterém vzniká podráždění (automacie) a pomocí něhož se podnět šíří po srdeční svalovině – myokardu, ten pak odpoví kontrakcí (pracovní myokard). Převodní soustava tvoří:
  • nodus sinoatrialis (SA uzel – sinoatriální, síňový)
  • nodus atrioventricularis (AV uzel – atrioventrikulární, síňokomorový)
  • Hisův svazek = síňokomorový svazek
  • pravé a levé Tawarovo rameno
  • Purkyňova vlákna
+
55. Převodní systém srdeční - schéma
Obr. 55. Převodní systém srdeční - schéma
SA uzel – síňový uzel (nodus sinuatrialis)
Uzel leží ve stěně pravé síně při ústí vena cava superior (asi 6 – 9 mm dlouhý a 3 – 5 mm široký). Bývá nazýván jako udavatel rytmu (tzv. primární pacemaker), vysílá asi 72 – 76 impulsů /min., tj. fyziologickou srdeční frekvenci dospělého jedince v klidu (tzv. sinusový rytmus).
AV uzel – síňokomorový uzel (nodus atrioventricularis)
Je uložen v síňovém septu, před ústím sinus coronarius v blízkosti septálního cípu trikuspidální chlopně. Vysílá do myokardu asi 40 – 50 impulsů/ min. Za normálních okolností se tento rytmus neprojevuje. Dojde-li však k přerušení vedení mezi síněmi a komorami, přebírá řídící funkci (tzv. nodální rytmus). Je asi 5 – 7 mm dlouhý a 2 – 5 mm široký.
Hisův svazek (fasciculus atrioventricularis)
Svalovina síní a komor je od sebe oddělena prstencem vazivové tkáně. Jedinou vodivou tkání mezi síněmi a komorami je uvedený síňokomorový svazek. Je asi 3 mm široký. Následně přechází v Tawarova ramena a Purkyňova vlákna.
Jednou z příčin poruchy srdečního rytmu může být změna tvorby vzruchu, jestliže kdekoliv nedochází k převodu vzruchu, vzniká blokáda, poruchy převodní.
  • systola – stah srdeční svaloviny a vypuzení krve do oběhu, systolický objem (SV) činí 60 – 80 ml
  • minutový objem (MV) je součin frekvence srdečního rytmu za minutu a systolického objemu
  • diastola – jedná se o ochabnutí srdeční svaloviny a plnění dutin krví
  • pulz – vzniká nárazem krevního proudu na stěnu tepen činností levé srdeční komory, která se při systole stáhne a vypudí krev do aorty; dojde k rozkmitání tepenného systému, tepová vlna se přenáší postupně na celý tepenný systém
  • extrasystola – jde o stah srdeční svaloviny mimo pravidelný rytmus
Poznámka
Uzlová část převodního systému (uzel sinoatriální a atrioventrikulární), má poměrně nízkou rychlost šíření vzruchu (0,02 – 0,1 m/s), ale naopak vysokou schopnost automacie. Ostatní části převodního systém vynikají vysokou rychlostí šíření vzruchu – depolarizační vlny (4 m/s = 14 km/hod). Podráždění může být spouštěno i z jiných ložisek (ektopické ložisko) v síni, v A-V uzlu, v komoře.
    • síňový flutter – síňová frekvence do 350/min
    • síňová fibrilace – frekvence do 500/min
    • fibrilace komor – nejzávažnější forma arytmie, vysokofrekvenční nekoordinované záškuby myokardu, srdce selhává jako pumpa (→ ztráta vědomí → defibrilace)
    • komorové arytmie – jde o frekvenci vyšší, než je klidová frekvence sinusového rytmu; vychází z myokardu nebo z tkáně převodního systému distálně od Hisova svazku, nebo přichází předčasně a narušuje pravidelnost standartního rytmu