Krevní plazma je součástí krve, tvoří asi 5 % tělesné hmotnosti, její objem činí přibližně 2,8 – 3,5 l. Získáme ji centrifugací nesrážlivé krve (sérum = plazma bez fibrinogenu = ze sražené krve).
charakteristika krevní plazmy
- nažloutlá, mírně vazká a opaleskující tekutina
- obsahuje vodu (90 – 92 %), anorganické a organické látky (8 – 10 %)
anorganické látky
- H2O – je buď volná k rozpouštění látek (např. vitaminy rozpustné ve vodě) nebo vázaná na bílkoviny
- soli – NaCl, Na2CO3, dále P, Mg, v malém množství Fe, Cu, J; z kationtů nejvíce Na+ (hlavní kationt ECT), K+ (hlavní ICT kationt); z aniontů Cl- (hlavní aniont ECT), HCO3
- význam Ca+ – stavba kostní matrix, svalová kontrakce, hemokoagulace, vzrušivost tkání (při nedostatku křeče)
Koncentrace vysokomolekulárních bílkovin a nízkomolekulárních iontů a organických látek se podílí na osmolaritě plazmy (asi 290 mosm/kg H2O). Při aplikaci infuzních roztoků je zapotřebí respektovat tonicitu plazmy.
Obr. 30. Chování buňky v jednotlivých druzích roztoků (vysvětlete osmotickou diurézu)
organické látky
bílkoviny
Obecně lze význam bílkovin shrnout:
- udržování onkotického tlaku (= koloidně-osmotický tlak plazmatických bílkovin; stěna cév je za normálních okolností pro většinu proteinů nepropustná → navazují na sebe H2O)
- hemokoagulace a fibrinolýza
- transport látek obtížně rozpustných ve vodě
- jsou součástí imunitního systému (protilátky, reaktanty akutní fáze apod.)
- tvoří proteinovou rezervu
- tvoří pufrační systém krve (pufrační systémy – jsou důležité pro udržení homeostázy; pufrační systém krve tvoří kromě plazmatických bílkovin bikarbonátový a fosfátový systém a hemoglobin)
- význam pro diagnostiku onemocnění (enzymy, markery)
- zodpovídají za onkotický tlak bílkovin (navazují na sebe H2O)
- tvoří proteinovou rezervu
- transportní funkce, ochrana některých látek před vyloučením (albumin je nejvýznamnější transportní látkou plazmy, podílí se např. na přenosu nekonjugovaného bilirubinu, hormonů štítné žlázy, mastných kyselin, iontů (Ca2+, Mg2+) a léků (penicilin, digoxin, salicyláty)
- alfa a beta globuliny – syntetizovány v játrech → transportní funkce (tuků a vitaminů rozpustných v tucích)
- gamaglobuliny – protilátky produkované lymfocyty → obranyschopnost organismu (součást získané imunity, humorální imunita), prochází placentou
- fibrinogen a protrombin – nutné pro hemokoagulaci, syntetizovány v játrech
Elektroforéza bílkovin – podstatou je separace plazmatických proteinů na základě pohyblivosti jejich molekul.
Osmotická účinnost bílkovin – je menší ve srovnání s ionty. Bílkoviny opouští v malém množství vaskulární prostředí ( → intersticiální tekutina se liší od plazmy; propustnost je různá dle orgánu – např. kapiláry v játrech jsou propustnější než v mozku).
Hypoalbuminémie vede k přesunu tekutiny do intersticia a k tvorbě edémů.
Alfa-1 fetoprotein (AFP) – glykoprotein syntetizovaný během vývoje zárodku, používaný v prenatální diagnostice (tzv. triple test; vysoké hladiny AFP jsou spojeny s rizikem neuronálních defektů; u dospělých využití jako tumorového markeru v diagnostice a monitorování terapie hepatocelulárního karcinomu (HCC) a germinálních nádorů (ovaria, testes)
C-reaktivní protein (CRP) – koncentrace stoupá při akutním bakteriálním zánětu.
glukóza
- zajišťuje výživu a činnost buněk = nejrychlejší a centrální zdroj energie, mozek a erytrocyty jsou na glukóze závislé absolutně (nezávislé na inzulínu)
- její příjem se děje příjmem potravy nebo je uložena ve formě glykogenu
- glykémie = hladina cukru v krvi = 3,3 – 5,9 mmol/l (hladina je určena její spotřebou a tvorbou)
- odchylky ve směru hypoglykemie i hyperglykemie vyvolávají soubor symptomů a musí být řešeny
- kompenzační mechanismy organismu – při hypoglykemii (snížená hladina cukru v krvi) → glykogenolýza = cukr se uvolňuje z jater → glykemie se zvyšuje; v opačném případě → glykogeneze = cukr se ukládá v játrech ve formě glykogenu
- regulace glukózy se děje prostřednictvím inzulinu, glukagonu, adrenalinu, kortizolu, autonomního nervového systému
tuky a látky jim podobné
- do těla se dostávají vstřebáním z tenkého střeva
- volné mastné kyseliny – volně rozpuštěné, nebo ve vazbě na albumin
- ostatní lipidy – transport ve formě lipoproteinů (lipoproteiny jsou tvořené obalem z fosfolipidů, cholesterolu a apoproteinů)
- cirkulující tuky – neesterifikované mastné kyseliny (VMK = FFA) → energie pro srdeční sval
- cholesterol (steroidní látka) – lidský organismus ji potřebuje pro tvorbu hormonů a vitamin D; je důležitý při tvorbě buněčných membrán
- příliš vysoká koncentrace v krvi → pro organismus zdravotní rizika, především onemocnění cév a srdce
Lipoproteiny mohou být rozděleny:
- chylomikrony – ze střeva se dostávají do lymfy a pak lymfatickými cestami (cestou ductus thoracicus) do v. cava superior a oběhové cirkulace → vychytány játry
- VLDL (very low density lipoprotein) – tvoří se v játrech
- HDL (high density lipoprotein) – syntetizován zejména v játrech a enterocytech; úlohou HDL je transport cholesterolu z periferních tkání do jater → cholesterol přeměněn na žlučové kyseliny a vyloučen (tím sníženo ukládání v cévách; označován jako „hodný“ cholesterol)
- LDL (low density lipoprotein) – LDL může být tvořen de novo, nebo vzniká z IDL, podporuje ukládání nadbytečného cholesterolu ve stěnách cév, kde tvoří tzv. sklerotické pláty se všemi důsledky (→ ateroskleróza; je označovány jako „zlý“ cholesterol); koncentrace LDL v plazmě by neměla převýšit HDL (přesáhnout 3,0 mmol/l, u diabetiků 2,5 mmol/l)
- IDL (intermediate density lipoprotein) – vzniká z VLDL, zaniká v játrech nebo se z něj vytvoří LDL
Mutace genu pro LDL receptor → způsobí zhoršené vychytávání LDL částic a zvýšení hladiny cholesterolu → ukládá se ve stěně cév a způsobí rozvoj aterosklerózy a její následných komplikací. Před menopauzou chrání ženy před aterosklerózou pohlavní hormony.
Rizika fatálních kardiovaskulárních onemocnění a souhrn doporučených postupů pro diagnostiku a léčbu dyslipidemií objasňuje např. ESC/EAS (European Society of Cardiology, European Atherosclerosis Society).
