Výskyt ageismu v současné společnosti nelze zcela jistě hodnotit pozitivním způsobem. I když nebývá řazen mezi standardní sociálně patologické jevy, tak svými charakteristikami do této skupiny zcela jistě patří. Obecně totiž platí, že osoby, které jsou dlouhodobě cílem jakýchkoliv skupinových předsudků a diskriminací, se s nemalou pravděpodobností budou s těmito negativními stereotypy postupně ztotožňovat a budou se podle nich i chovat. Celková problematika ageismu bývá veřejností stále často přehlížena.

Poprvé byl tento pojem použit koncem 60. let 2O. století a dodnes je jedním z nejkomplexnějších konceptů současné sociální i politické vědy a praxe. Skrývá velké množství procesů a jevů dotýkající se roviny individuální i společenské. Obraz stáří a starých lidí lze označit jako sociální konstrukci. Konstruován je mezní věk stáří, ale také naše očekávání vůči osobám s nálepkou stáří a také způsoby, jakými zacházíme a pečujeme o tyto osoby. Starých lidí prokazatelně přibývá, tento trend bude i nadále pokračovat a společnost se v důsledku zjednodušení a emocionálně zabarvenou prezentací těchto dat začíná ocitat v demografické panice. Tato panika je podporována ve veřejném a především mediálním okruhu přehnaným zveličováním závažnosti těchto údajů, prorokováním katastrof a senzačními titulky, zastrašováním budoucích situací spojených se stárnutím populace. „Nebýt starých, společnost by neměla problémy, státní rozpočet by byl vyrovnaný, mladí by nemuseli vydělávat na staré“, to jsou časté titulky prezentované  médii. „Stáří je vnímáno jako něco, s čím je třeba se vyrovnat, ale je to něco zbytného, co „spotřebovalo“ svůj smysl, nyní je nám mladým, aktivním, produktivním, konkurenceschopným na krku, na obtíž“. To vše vyúsťuje v individuální obavy z následků stárnutí, především ze strachu z finančního nezajištění. Mentalita nedostatku tak vytváří vhodné prostředí pro rozvoj ageismu, protože podporuje nevraživost lidí vůči seniorům. Varianty ageismu jsou:

Důsledkem ageistických postojů je diskriminace seniorů. Oddělování mladých a starých, odlišný přístup ke starým lidem, vytváření bariér v začleňování do společnosti Jako příklad lze zmínit: malé písmo na obalech, přístrojích, nepřizpůsobení nových technologií specifickým potřebám stáří, zneužívání starých lidí na finančním trhu, nevhodné zacházení ve zdravotnictví, omezení dostupnosti zdravotní péče, nedostatečná nabídka vhodných sociálních služeb apod.[37, 38]