Stres se vyskytuje všude kolem nás a téměř každého jedince nějakým způsobem ovlivňuje. Ve většině případů se však jedná spíše o negativní ovlivnění našeho zdraví. Tato oblast zdaleka ještě není zcela prozkoumána do detailů a probíhají v ní nejrůznější výzkumy, vedoucí k stále novým objevům.

Našli bychom i další definice, setkáváme se s různým chápáním, protože stresem se může rozumět celá těžká situace, celkový vnitřní stav, okolnosti či nepříznivý faktor, který na člověka dopadá. Pro vnější stresující události se užívá pojem stresor (např. propuštění ze zaměstnání) a pro psychickou a tělesnou reakci organismu na stresor je používán pojem stresová reakce (např. negativní myšlenky, pocení, napětí a další.). Lze tedy konstatovat, že stres je tělesná a duševní reakce na stresor. Sociální stresory vznikají na základě kontaktů a komunikace s ostatními lidmi. Tato skupina stresorů je so jisté míry ovlivněna i stresory myšlenkovými, které mohou ovlivňovat naše hodnocení sociální reality. Existují tři formy stresu. Eustres neboli „dobrý stres“, je určitá míra stresu potřebná pro život, zlepšuje výkonnost, soustředění apod. Stres s negativním charakterem je nazýván jako distres, objevuje se ve stavu, jež nemůžeme ovlivnit a ani ho nemáme pod kontrolou. Život bez stresu rovná se stres. Hyperstres, nadměrný stres oslabuje výkonnost, znemožňuje uvolnění. Jde vlastně o neustálý distres vedoucí k syndromu vyhoření nebo až k psychickému zhroucení. Stres lze rozdělit do čtyř kategorií:

Pokud se člověk setká se stresorem, organismus vyvolá stresovou reakci, stav pohotovosti organismu s cílem ochránit organismus před nebezpečím. Tato reakce probíhá ve dvou fázích. První, poplachová reakce je alarmující proces, vyvolávající neklid. Vlivem adrenalinu a noradrenalinu dochází k aktivaci sympatiku. Druhá fáze, adaptační, nastupuje po vyčerpání poplachové reakce. Dochází ke zklidnění, organismus si vytváří ochranu pro přečkání či překonání nepříznivé situace. Aktivuje se parasympatikus, uvolňuje se adenokortikotropní hormon, stimulující k tvorbě kortizolu, který zvyšuje celkovou pohotovost organismu ke zvýšené psychické a fyzické zátěži. Pokud jde o ochranu života v nebezpečí, jde o velmi funkční reakce. V dnešní době mají stresory spíše charakter psychologického ohrožení. Opakovaný častý průběh stresové reakce není zdraví prospěšný. Vede k psychickému přetěžování, může být spouštěčem vztahových problémů, psychických poruch nebo psychosomatických onemocnění. Jak se lidé ve stresu chovají a jak jednají?

Vedlejší účinky vyvolané stresem jsou pro naše zdraví velmi škodlivé. Projevit se mohou v kterékoliv orgánové soustavě:

U každého člověka se stres vyskytuje v různé intenzitě. O tom jakým způsobem se stres odráží na našem zdraví, rozhoduje naše osobnost, kulturní zázemí, vrozené dispozice a minulé zkušenosti. Psychickou zranitelnost označujeme termínem vulnerabilita. Kromě psychických faktorů vulnerabilitu zvyšují také faktory vnější, zejména příslušnost k sociální vrstvě a s ní související sociální kapitál, systém vztahů a vazeb, v nichž se člověk pohybuje a které mu pomáhají zvládat náročné životní situace. Klíčový význam ve vztahu k duševnímu zdraví, k subjektivní pohodě a pocitu identity je připisován sociální opoře. Nejčastěji bývá definována jako existence nebo dostupnost, blízkost osob, které k nám mají vztah, které mají o nás starost, cení si nás a mají nás rády. Právě sociální vazby k druhým osobám, skupinám a širší společnosti poskytují prostřednictvím sociální opory pomoc při zvládání životních nároků a dosahování cílů. Pozitivní sociální vazby ulehčují přežití, adaptaci na nepříznivé prostředí a mají vliv na udržení celkového zdraví. Sociální začlenění jedince do sociální struktury je tedy významnou determinantou jeho psychické pohody a zdraví ve smyslu wellbeing. Naopak absence sociální opory snižuje potenciální šance jedince v krizi na adekvátní řešení problémů a představuje zdravotní rizikový faktor. Proces vyrovnání se se zátěží, která je za normálních okolností v přijatelných mezích, se nazývá adaptace. Zvládnout, vypořádat se s mimořádnou zátěží, situací, která již přesahuje běžné adaptační schopností jedince, nazýváme coping. Není to jednorázová reakce, ale je to dynamický proces, vyžadující snahu. Snahu zvládnout copingové strategie, obranné mechanismy či malcoping (používání nebezpečných a poškozujících strategií zvládání stresu např. zneužívání návykových látek). Účinnost copingových strategií záleží na povaze stresoru, tedy na tom, do jaké míry může být stresová situace kontrolována a na délce trvání procesu vyrovnání. Odlišení adaptace a copingu spočívá převážně v rozlišení hranice mezi normální a nadlimitní zátěží.[21, 22]

Jak se vypořádat se stresem? Všichni lidé jsou v dnešní době a ve svém životě vystaveni stresu, ať už v osobním nebo pracovním. Dopady stresu lze zmírnit volbou únosné míry zátěže, pozitivním myšlením, udržováním dobrých mezilidských vztahů. Abychom se ve svém životě mohli bránit stresu, je nutné pochopit, co nám stres působí, jak se s ním lépe vyrovnat a přizpůsobovat se mu a v neposlední řadě se mu naučit vyhýbat. Nejhlavnější obranné mechanismy se nacházejí uvnitř nás a jsou dány naší duševní a fyzickou kondicí. Lidé, kteří věnují pozornost správné životosprávě, pravidelnému pohybu – sportují, dostatečně odpočívají a pěstují si koníčky, lépe stresům odolávají. Prostředků k prevenci a boji se stresem je nekonečné množství. Jedním z doporučených je desatero odbourávající stres:

Každému z nás vyhovuje jiný postup a recept na to, jak se s daným stresem vypořádat. Mezi velice rozšířenou a osvědčenou metodu patří střídání činností, např. tělesný pohyb a zdravá fyzická námaha kompenzující duševní práci. [19,21]