O společnosti uvažovali lidé již v dávné minulosti, jelikož prožívali různá období krizí a kladli si otázky, zda je možné jejich život nějakým způsobem zlepšit. Co je to sociologie a kdo je sociolog?

Obecně lze říci, že tato humanitní věda poznává život společnosti a problémy, které nás dnes a denně trápí, přemýšlíme o nich, ovlivňují naše individuální jednání a jsou ve vztahu s okolím a druhými lidmi. Nejedná se o pochopení a řešení specifických problémů jednotlivců, což je náplní práce psychologa. Sociologie jako vědecká disciplína vychází ze základu, kterým je univerzální humanistická představa o vědění a poznání, spojující v sobě filozofii, teologii, historii i moderní přírodní a sociální vědy. Jednotlivé disciplíny se postupně specializovaly a etablovaly na univerzitách jako samostatné vědní obory s vlastním předmětem bádání, metodou i způsobem uvažování. 19. století bylo klíčovým momentem i pro sociologii. Na jedné straně stála matematika a experimentální přírodní vědy, na straně druhé humanitní obory s filozofií. Někde uprostřed se nacházelo studium sociálních skutečností. Sociologie vzniká z potřeby analyzovat a vysvětlit složité společenské jevy a struktury.

Sociologii lze strukturovat podle dvou hledisek členění na vertikální a horizontální. Vertikální členění zahrnuje obecné poznatky, specifika sociologie a sociologický výzkum. Podle toho, jak rozsáhlou skupinu jevů zkoumá, označujeme výzkum empirický – popis konkrétních jevů nejnižší úrovně, následují teorie středního rozsahu vysvětlující podobné jevy určitých skupin. Pro představu lze uvést například rasové předsudky. O souhrnu obecných tvrzení, která vypovídají o společnosti jako o celku v daném čase a prostoru, hovoří obecné sociologické teorie. Horizontální rovina zkoumá konkrétní jevy, konkrétní sociologické disciplíny. Pro představu lze uvést formy životního prostředí (města, vesnice…), pracovní podmínky, sociální skupiny, společenské třídy, povolání, sociální život – morálka, sport, válka, náboženství, kultura, věda a další. [1]

Sociologie má své vlastní výzkumné nástroje, metody, systematický postup, který se snaží odkrýt souvislosti našeho světa. Tento nástroj se nazývá sociologickým výzkumem, který by měl přinést odpovědi na otázky týkající se existence, rozsahu a vývoje společenských jevů a procesů. Každý výzkum má objekt zkoumání (vrstva obyvatelstva, obor, prostředí, činnost apod.) a subjekt zkoumání (sociální jevy, procesy, struktury, vztahy apod.). Probíhá využitím sociologických a psychosociologických technik např. pozorováním, dotazníkem, rozhovorem s cílem shromáždit data a údaje o společnosti, lidském chování, názorech, míněních a postojích lidí. Základní výzkum objevuje, popisuje a vysvětluje všeobecné principy a zákonitosti společenského vývoje s orientací na samotnou podstatu sociálních jevů. Jeho výsledky přispívají k rozvoji samotné sociologie. Aplikovaný výzkum vychází z poznatků základního výzkumu a reaguje na požadavky praxe, jeho výsledky lze bezprostředně prakticky využít. Výzkum lze provádět od stolu, v terénu nebo také opakovaně na stálé skupině respondentů, jednotlivé členy je třeba pravidelně obměňovat. Kontinuální výzkum probíhá formou opakovaných a průběžných šetření, která vedou k poznání dlouhodobých trendů, a tím umožňují prognózu budoucího vývoje. Samostatná akce menšího rozsahu se nazývá sondou. Další úhel pohledu dělí sociologický výzkum na kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní výzkum intenzivně šetří motivaci, potřeby, pocity, názory a postoje respondentů, využívá zejména technik diskusní skupiny (focus groups) hloubkových rozhovorů, obsahové analýzy dokumentů apod. Kvantitativní výzkum se snaží vypovídat o tom, jak je nějaký znak v dané části populace zastoupen, nebo jaký postoj je možné u ní najít, využívá zejména metod statistiky. [2]