Agresivita je vlastnost, povahový rys osobnosti. Tato vlastnost je u každého člověka ve větší nebo menší míře přítomna. Jistou mírou agresivity disponuje každý člověk. Je kódována biologicky a je nutná pro přežití jedince. Agrese je pak jakákoli forma chování, jehož cílem je vědomě někomu ublížit nebo ho poškodit. Důležité je umět zacházet se svojí agresivitou společensky přijatelnou formou. Agresivní lidé bývají ostatními vnímáni jako nepříjemní. Bývají zvýšeně kritičtí, útoční, zaměřují se na chyby ostatních, vlastní chyby si nepřipouštějí a „nenechají si nic líbit“.

Agrese může být zaměřena proti druhému člověku, skupině lidí, věcem, zvířatům i vůči celé společnosti. A v těchto případech se jedná o heteroagresi. Agresi může člověk zaměřit i sám proti sobě, což označujeme jako autoagresi. Může jít o různé způsoby sebepoškozování se nebo dokonce suicidální jednání.

Nemoc, pobyt v nemocnici, bolest, strach, změna sociální role, odloučení, představuje pro pacienta novou situaci, která velmi často mění způsob jeho dosavadního života a se kterou mnohdy nemá zkušenosti. Představuje tak zátěžovou situaci, se kterou se člověk s ohledem na své vrozené předpoklady vyrovnává buď „útěkem“, „útokem“, nebo „ustrnutím“. Problémem je skutečnost, že zdravotníci obvykle nemají představu, zda se pacient choval i v premorbidním období agresivně.

Je třeba, aby se zdravotnický personál navzájem informoval, ve kterých situacích k agresi dochází a jakých reakcí se vyvarovat, aby nedošlo k eskalaci násilí. Také je důležité se navzájem informovat o tom, který pacient se opakovaně chová agresivně.

Vlastnímu fyzickému útoku proti jiné osobě může předcházet agrese vůči věcem (bouchání, kopání do zařízení) nebo agrese verbální.

V některých situacích se na nepřiměřeném chování pacienta spolupodílejí i zdravotníci zejména pokud agresivní chování pacienta spouští i jejich agresivní reakci. Agrese totiž plodí agresi, ale klidné chování naproti tomu může agresi druhého člověka snížit. Příkladem může být situace, kdy zdravotník, po vzoru pacienta, navozuje agresivní postoj a zvyšuje hlas.

Agrese se zesiluje, pokud s klientem zacházíme bez úcty a respektu, zvláště ve stavu rozčilení jsou na to lidé velmi citliví. Povýšený tón hlasu, jízlivý úsměšek, jakýkoliv náznak zesměšnění může vyvolat agresivní chování.

Je-li agrese způsobena drogami, alkoholem (nebo jinými látkami, které vedou ke změněnému stavu vědomí) je zapotřebí chránit sebe a bezpečnost klienta. V tomto případě se obvykle nelze s pacientem domluvit. Je vhodné demonstrovat vlastní sílu anebo sílu týmu přivoláním většího počtu personálu, případně policie. V odůvodněných případech (rozhodne-li lékař) je možné farmakologické řešení situace či použití omezujících prostředků v souladu s platnou legislativou.

Agresivní chování pacientů představuje pro ošetřující personál velkou zátěž, zejména vyskytne-li se na odděleních, kde není personál dostatečně vyškolen, jak agresi zvládat.

Proběhlé agresivní reakci pacienta je zapotřebí věnovat pozornost i následně a zdravotník by si měl položit tyto otázky:

Vždy je důležité o agresi pacienta informovat členy zdravotnického týmu a seznámit je s průběhem situace, na co a jak pacient reagoval, co snižovalo jeho agresivitu a co ji naopak zesilovalo tak, aby bylo možné předejít jejímu opakování.

Po napadení pacientem zdravotníci mohou cítit na jedné straně pochopení a podporu svých kolegů, ale zároveň mohou situaci vnímat (mnohdy neopodstatněně) jako profesionální selhání a vlastní neschopnost. Mají strach z opakování situace, může se u nich rozvinout i posttraumatická stresová porucha. Je důležité o celé situaci s kolegy mluvit, projednat a stanovit preventivní strategie, které by omezily další rizika, a využít možnosti supervize a psychoterapie.

V naprostém rozporu s etikou zdravotníka se ojediněle v praxi setkáváme s agresivním chováním zdravotníků vůči pacientovi. Patří sem křik, verbální agresivita, nešetrné ošetřování a neodůvodněné použití omezujících prostředků. Fyzické napadení pacienta je pak extrémní formou a patří k nejzávažnějším selháním zdravotníka.