Poznání má v životě jedince existenční význam, uspokojuje jednu ze základních psychosociálních a spirituálních lidských potřeb, potřebu znalostí a informací.

V psychologii se rozlišují senzorické procesy – čití – recepce (výsledkem jsou počitky) a vnímání – percepce (výsledkem jsou vjemy). Tyto kognitivní procesy nám umožňují získávání informací z vnějšího i vnitřního prostředí.

Senzorické procesy se uskutečňují ve specializovaných nervových buňkách nebo volných nervových zakončeních – receptorech. Každý z receptorů reaguje na určitý druh fyzikálních, chemických, mechanických a elektromagnetických podnětů.

Na úrovni receptoru dochází k přeměně (transdukci), fyzikálně-chemických podnětů na nervové impulsy (vzruchy) bioelektrické povahy. Vzruchy jsou vedeny aferentní dráhou do příslušného mozkového centra – jádra analyzátoru, kde dochází k smyslové (recepční) analýze informace a k tvorbě počitku. Počitek je odraz jednotlivé vlastnosti předmětů nebo jevů, které působí na naše receptory.

Př. zrakové čití: PODNĚT: elektromagnetického vlny; RECEPTOR: sítnice – tyčinky a čípky, nervové vzruchy vedou do zrakové oblasti mozkové kůry v okcipitálním (týlním) laloku; POČITEK: barvy.

Po smyslové analýze následuje tzv. mozková (korová) analýza. Složky vnímaného podnětu rozložené smyslovou a mozkovou analýzou se spojují pomocí mozkové (korové) syntézy v celek nazývaný vjem. Vnímání (percepce) je organizace a interpretace senzorických informací. Časový úsek mezi působením podnětu a jeho uvědoměním se nazývá reakční čas.

Kvalita senzorických procesů závisí na anatomicko-fyziologickém stavu centrální nervové soustavy, funkčnosti a zralosti smyslových orgánů (anatomicko-fyziologickém stavu analyzátorů), intenzitě a době trvání podnětu. Jev kompenzace (náhrady) se uplatňuje při poškození kvality činnosti některého analyzátoru. Následně je tento stav částečně kompenzován činností ostatních analyzátorů.

Základní vlastností receptorů je citlivost (senzitivita) vůči změnám vnějšího nebo vnitřního prostředí, která má určité meze – podnětové prahy. Podprahový počitkový práh je taková intenzita podnětu, při které se počitek/vjem nevytvoří. Dolní podnětový práh (absolutní) je nejnižší intenzita podnětu, která vede ke vzniku počitku/vjemu. Horní podnětový práh je nejvyšší intenzita podnětu, na kterou analyzátory reagují ještě specificky (počitek/vjem příslušné kvality). Při dalším zvyšování intenzity podnětu (nadprahový práh) nevznikne počitek/vjem nebo analyzátor reaguje nespecificky – bolestí.

Jednotlivé podněty dokážeme rozlišit, pokud rozdíl intenzity nabyl určité velikosti. Rozdílový podnětový práh je nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty stejného druhu různé intenzity, který vede ke vzniku počitků nebo vjemů (např. velikost kávových zrn).

U některých jedinců vznikají počitky při velmi slabých podnětech. Tato schopnost pociťovat podněty s velmi nízkým prahem a s nejmenším rozdílovým prahem se nazývá smyslová citlivost. Rozvíjí se při praktických činnostech (např. degustace, tóny barev), snižuje se při poruše nebo snížené kvalitě činnosti smyslových analyzátorů (např. únava, věk, choroby).

Ke změně smyslové citlivosti dochází také při dlouhodobějším působení podnětu stejné intenzity a nazývá se senzorickou adaptací (např. zpočátku pociťujeme studenou vodu, poté dochází k adaptaci).

V senzorických procesech se uplatňuje tzv. zákon kontrastu, kdy při náhlé změně intenzity podnětu se zpočátku nově vzniklá intenzita zdá větší nebo menší, než ve skutečnosti je (např. ponoření ruky do vody s různou teplotou, při velmi sladkém pokrmu se oslazená káva zdá hořká).

Uspořádání receptorů je systematické a souvisí s činností centrální nervové soustavy.

Počitky se dělí na zrakové (barvy), sluchové (tóny, šumy), čichové (vůně, zápachy), chuťové (sladká, kyselá, hořká, slaná), tepelné (chlad, teplo), tlakové (ostrý – tupý, tvrdý – měkký, hladký – drsný, vlhký – suchý, lechtivý – svědivý), polohy a rovnováhy, pohybu, bolesti (bolest bodavá, tupá, palčivá), kožní, hmatové (studený, vlažný, teplý, horký, hladký, drsný), viscerální (orgánové počitky – pocit hladu, žízně, nechutenství).