Kapitola vysvětluje pojem anamnéza a charakterizuje jednotlivé její části.

Během prvního kontaktu s nemocným lékař zaznamenává do lékařské dokumentace významný nález z předchorobí pacienta, tzv. anamnézu. Slovo anamnésis pochází z řečtiny a doslova znamená rozpomínání (vzpomenutí). Lékař se dotazuje nemocného na skutečnosti z minulosti, které by mohly souviset se současným stavem, onemocněním a pacient si na ně vzpomíná. Jedná se tedy o soubor veškerých údajů o zdravotním stavu pacienta od jeho narození až po současnost. Anamnéza je součástí chorobopisu a cílem je získání co nejvíce informací souvisejících s onemocněním buď od nemocného, nebo jeho příbuzného či doprovázející osoby. Dobře odebraná anamnéza tak výrazně přispívá ke stanovení diagnózy.

Anamnéza se skládá z osobních dat pacienta, současných obtíží či důvodů, které vedou nemocného k návštěvě lékaře, osobní anamnézy (nynějšího onemocnění a předchorobí), rodinné anamnézy, pracovní a sociální anamnézy.