Definice zdraví dle Světové zdravotnické organizace je nejčastěji používaná. Tímto způsobem definované zdraví je velmi subjektivní a neměřitelný pojem, protože postoj ke zdraví je u každého jedince rozdílný, a to ve smyslu pozitivním či negativním. Posláním lékařů a zdravotníků je navracet zdraví nemocným, snažit se o udržení zdraví a předcházení nemocem. Není však jen záležitostí lékařů udržet zdraví. Jedná se o úkol celospolečenský, který zahrnuje péči o správnou výživu, životní prostředí, sociální jistoty a mnohé další aspekty. Hlavní náplní činnosti Světové zdravotnické organizace jsou programy k zajištění zdraví. Na 51. Světovém zdravotnickém shromáždění roku 1998 byla formována Světová deklarace zdraví, jejímž cílem je „Zdraví pro všechny v 21. století“.

Jednoznačná definice nemoci neexistuje. Zpravidla nemocí rozumíme poruchu zdraví, opak zdraví.

Nemoc, latinsky morbus, má své známé příčiny, tzv. etiologii. U některých nemocí příčiny neznáme, někdy známe jen rizikové faktory. Vznik nemoci vyvolávají příčinné faktory (patogeny). Ty mohou být exogenní (fyzikální, chemické, biologické příčiny), nebo endogenní (zpravidla podmíněné genetickými změnami). Více informací poskytuje mechanizmus vzniku onemocnění, tzv. patogeneze.

Jakmile nemoc vznikne, může probíhat různými způsoby. Zřejmým projevům nemoci většinou předchází tzv. latentní fáze, což je období do objevení se prvních symptomů (příznaků). Za latentní fázi lze považovat i asymptomatické období nebo např. inkubační dobu u infekčních onemocnění.

Inkubační doba představuje období od vniknutí infekčního činitele do organizmu až do propuknutí prvních příznaků onemocnění. Může být různě dlouhá, tzn. několik hodin, dní až měsíců.

Prodromální fáze nemoci je období prvních, zpravidla necharakteristických příznaků, jako je např. malátnost, únava, zvýšená tělesná teplota. V této fázi je obtížné stanovit diagnózu. Je však možné určit diagnózu na základě pomocných vyšetření. Další fází je fáze rozvinutých příznaků. Jedná se o období zjevného onemocnění, kdy se již u nemocného objevují charakteristické příznaky.

Onemocnění může mít rozdílný průběh. Perakutní průběh je neobvykle prudký, rychlý průběh označujeme jako akutní. Pokud je průběh poněkud provleklejší, označujeme jej jako subakutní. Provleklý průběh onemocnění bez tendence k úplnému uzdravení označujeme jako chronický. Tzv. akutní exacerbace chronického onemocnění znamená nové vzplanutí nemoci.

Pokud je léčba úspěšná, přichází fáze rekonvalescence. V tomto čase doplňuje terapii léčebná rehabilitace, která může fázi rekonvalescence, tedy období zotavení, urychlit. Onemocnění se může vrátit, přestože bylo vyléčeno. Jedná se o recidivu nemoci. V případě, že nebylo zcela vyléčeno, mohou se objevit znovu akutní příznaky. Jedná se o tzv. relaps onemocnění. Uzdravení může být úplné, tedy návrat k plnému zdraví a výkonnosti. Neúplné uzdravení může zanechat následky, a to např. poruchy na úrovni orgánu, či tělesného systému, neschopnost na úrovni osobnosti (tedy neschopnost provádět jednotlivé úkony – např. oblékání, hygienu), újmu na úrovni vztahu člověka ke společnosti změnou základních rolí, které jedinec ve společnosti zastává.

Prognóza neboli očekávaný vývoj onemocnění vychází ze zkušeností lékaře a pravděpodobnosti zdravotnických statistik. Pokud se jedná o závažné chronické onemocnění, je nemocný dlouhodobě sledován na odborném pracovišti – je dispenzarizován. Znamená to, že pravidelně přichází ke kontrolnímu vyšetření.