2.8
Ošetřovatelský proces u pacienta s onemocněním otitis media
2.8.1
Charakteristika a průběh onemocnění
  • zánět středního ucha;
  • typický rychlý, náhlý nástup obtíží, nejčastěji v noci;
  • časté onemocnění dětského věku;
  • infekce proniká převážně z horních cest dýchacích Eustachovou trubicí do středouší;
  • neléčený zánět může vést k těžkému poškození sluchu.
2.8.2
Příznaky onemocnění
  • zvýšená teplota až febrilie, celková schvácenost, rýma, kašel, nechutenství;
  • pocit zalehnutí ucha, huhňavost, nedoslýchavost;
  • stupňující se bodavá, píchavá bolest ucha (při kašli, polykání), která vystřeluje do zubů, temene;
  • tvorba hnisavého výpotku ve středouší vede k vyklenování bubínku až k následné perforaci (samovolná, paracentéza), po které přichází úleva;
  • pohmatová citlivost processus mastoideus (bradavkový výběžek kosti spánkové).
2.8.3
Komplikace
  • chronický zánět středního ucha (malé bolesti, převodní nedoslýchavost, centrální perforace bubínku, chronická sekrece z ucha);
  • mastoiditida – rozšíření zánětu do bradavčitého výběžku kosti spánkové;
  • labyrintitida –zánět vnitřního ucha;
  • meningitida –zánět mozkových plen;
  • absces mozku.
U všech zánětů hrozí sepse.
2.8.4
Diagnostika
  • anamnéza;
  • otoskopie – pohled pomocí ušního zrcátka (je vidět zarudnutí, vyklenutí, popř. perforace bubínku);
  • audiometrie – přístrojové vyšetření převodní nedoslýchavosti;
  • kultivace sekretu;
  • RTG spánkové kosti – při podezření na komplikace.
2.8.5
Léčba
  • celková – ATB, analgetika, antipyretika, antihistaminika;
  • místní – vasokonstrikční nosní kapky (snižují překrvení sliznice);
  • výplachy zvukovodu (lokální podání ATB, analgetik);
  • paracentéza = protnutí bubínku v lokální anestezii vede k uvolnění sekretu a urychlení průběhu zánětu.
Léčba u chronických zánětů
  • zavedení miniaturní trubičky do bubínku, touto trubičkou odtéká sekret až do vyléčení zánětu (ponechává se i rok) – ventilační trubičky, stipuly;
  • myringoplastika – plastická operace bubínku, pokud nedojde k jeho spontánnímu uzavření.
2.8.6
Ošetřovatelská péče
Příjem, poloha, pohybový režim
Zajistíme klid na lůžku, poloha je úlevová, mírná Fowlerova. Při ruptuře nebo paracentéze poloha na boku, aby mohl vytékat sekret.
Sledujeme bolest dle VAS, TT, P, příznaky šíření infekce.
Sledování
Sledujeme kožní turgor, zvýšený puls, suchost sliznic.
Podáváme ordinované léky, sledujeme jejich účinek (pozor na alergie, nežádoucí účinky u ATB), projevy bolesti, výraz tváře, poruchy spánku, úzkost, neklid → úlevová poloha.
Podáváme studené obklady na ucho, analgetika dle ošetřujícího lékaře.
Naučíme správné technice smrkání (jednou nosní dírkou, dlouze, důkladně).
Psychosociální potřeby
Eliminujeme úzkost, strach z neznámého prostředí, bolesti, paracentézy.
Podáme dostatek informací (dle kompetencí S x L, u dětí přiměřeně jejich věku, rodičům – o nemoci, příčinách, léčbě). Zkontrolujeme pochopení podaných informací.
Pozor na možnou nedoslýchavost, která je důvodem snížené informovanosti.
Hospitalizaci umožnit se známou osobou (matka, otec).
Domácí péče
Čtrnáct dnů po vyléčení by měl pacient dodržovat sníženou tělesnou i psychickou zátěž.
Podáme informace o prevenci, o možnosti zvýšení obranyschopnosti organismu, o dobrých hygienických návycích (smrkání, oblékání), o otužování a pobytu na čerstvém vzduchu, o výživě, o vyhýbání se infektům, popř. včasné léčbě katarů dýchacích cest, event. o vhodnosti odstranění nosní mandle (zdroj infekce, útlak Eustachovy trubice).