Romové jsou po staletí majoritní společností v Evropě odmítáni. V České republice jsou Romové nejpočetnější skupinou, která zde žije od patnáctého století. Za druhé světové války jich u nás žilo pouze šest stovek. Ovšem v sedmdesátých letech 20. století se jejich počet výrazně zvýšil díky migraci z Rumunska a Slovenska. Příčinou bylo prosazení paternalistické péče státu o obyvatelstvo, zejména zvýšení sociálních dávek a podpory porodnosti, což mělo a má za důsledek pasivní přístup k pracovním aktivitám a spoléhání na podporu státu. V současnosti žije v naší republice asi 200 000 - 300 000 Romů, kteří se hlásí k tomuto etniku. Ostatní Romové se hlásí k národnosti české, nebo slovenské [3].

Romské kořeny spadají do středověké Indie. Romská diaspora je nejpočetnější ve střední a východní Evropě. Mezinárodní den slaví Romové 8. dubna, mají svou hymnu a vlajku, kterou přijali na 1. Mezinárodním kongresu v Londýně v roce 1971. Předpokládá se, že důvodem jejich migrace z Indie bylo přelidnění a následný hladomor. Pro Romy nebyla a není podstatná budoucnost, žijí hlavně přítomností a důležitá je pro ně také minulost. Romové jsou empatičtí, v lidech se orientují velmi rychle na základě neverbálního projevu. Řídí se intuicí, velmi špatně rozlišují skutečnost, fantazii a sny. Původně se odívali do obnošených šatů, ženy nosily dlouhé sukně s volány, halenu s dlouhými rukávy a malým výstřihem a přes záda velký šátek, to doplňovaly šperky. Průměrný věk u žen je 59,5 roku, u mužů 55, 3 let [23].

Tradiční romská rodina je velká, žije v ní společně více generací. Za výchovu dětí uctívají staré. Váží si také jejich moudrosti. V dnešní době již doznívá patriarchální typ rodin. Dříve byl živitelem rodin hlavně muž, dnes má romská rodina příjem díky ženám, které mají práci legální, či nelegální. Pozice žen je na rozdíl od minulosti emancipovanější, ale dívky a ženy stále chlapcům a mužům posluhují. Postavení ženy se odvíjí od počtu dětí. O rodinu se starají také dívky již od středního školního věku. Děti v rodině mají status podle pořadí mezi sourozenci, pohlaví a věku, výchova se řídí přáním dítěte. Preferování jsou chlapci. Dívky se učí vařit v rodině své tchýně, protože každá rodina má svá pravidla pro přípravu jídla. Jídlo, které se nedojí, se neuchovává, ale vyhazuje. Jsou pověrčiví a domnívají se, že nesnědené jídlo očichávají duše mrtvých, a tím přenáší nemoc. Pro romského rodiče nemá vzdělání příliš velký význam. Romové vnímají školu jako represivní zařízení, protože sami nejsou autoritativní. To přináší ve školním prostředí problémy, děti pak působí jako nevychované. Romové nepřijímají rady sociálních pracovnic v oblasti šetření s penězi, považují je za lakomé a jsou nedůvěřiví k majoritní společnosti. Zájmy rodiny převyšují zájmy jednotlivce, proto zpravidla nedodržují sjednané termíny. Pro romskou rodinu je typická zadluženost, protože neumějí hospodařit s finančními prostředky. „Tady a teď“ - „zítra“- vzbuzuje úzkost, proto na budoucnost nemyslí. Podle statistik utrácejí v den výplaty 60-70 % vydělaných peněz. Nedostatek vzdělání se v praktickém životě projevuje naivitou a nekritičností (emigrace do zlaté ciziny, kde předpokládají, že jsou očekáváni s otevřenou náručí) [8].

Romové nemají tendenci k introspekci, k sebepoznávání a sebehodnocení, nezabývají se svými prožitky, ale jsou výbušní, temperamentní, mají větší intenzitu prožívaných emocí. Mají rádi humor, ale ironii obvykle nechápou. Dalšími zvláštnostmi jsou:

K efektivní komunikaci s Romy je důležité respektovat jejich tradice, zvyky a hodnoty, mluvit jasně, stručně, konkrétně, nespěchat, žádat i poskytovat zpětnou vazbu, všímat si neverbálních projevů, vyjadřovat emoce, nekritizovat, přistupovat individuálně a empaticky.

Ve vztahu ke zdravotní péči v romské komunitě byly definovány následující problémy:

Dalšími viditelnými problémy jsou nedostatečné zdravotní uvědomění a nedostatečná připravenost komunitních sester. Sestry zatím nejsou připraveny poskytovat péči v komunitě kulturně odlišným národnostem., proto je nedostatek dostatečně zkušených odborníků v této problematice. Na základě výstupů z tohoto výzkumného projektu bylo zahájeno vzdělávání romských zdravotně sociálních pomocníků, kteří ve vybraných komunitních lokalitách edukují a motivují romské spoluobčany k preventivním prohlídkám, očkování, zdravému životnímu stylu, dodržování životosprávy těhotných žen a žen v mateřství, k bezpečnému sexuálnímu chování u nezletilých, podporují sebedůvěru a sebeúctu romských žen. Dále ve spolupráci se sociálními pracovníky a kurátory pracují s rizikovými skupinami, spolupracují s protidrogovými koordinátory a zdravotnickými zařízeními [5].