Kapitola2
Komunitní péče o občany se zdravotním handicapem
Nejprve si představíme definice podle Mezinárodní klasifikace vad, postižení a handicapů (WHO, 1980).
Definice
  • Postižení (disability) znamená omezení nebo ztrátu schopností člověka vykonávat určité aktivity nebo zvyklosti, které lze považovat za obvyklé, normální.
  • Porucha je definována jako funkční nebo orgánová ztráta či abnormalita lidského těla.
  • Handicap je omezení sociálního charakteru, které člověk zažívá v důsledku svého postižení. Jde o určitý rozměr vztahu mezi zdravotně postiženým a jeho okolím [12].
Od nepaměti se ve společnosti rodili lidé s postižením, nebo se stali postiženými následkem úrazu či nemoci.
Definice
Potřeba a snaha léčit nemoci a napravovat vady či poruchy je stará stejně jako nemoci a postižení. [15].
V jednotlivých historických obdobích se vyskytují různé postoje nebo přístupy k těmto postiženým lidem. Ve starověku se zbavovali slabých dětí, nemocných a postižených zabíjením nebo tvrdým represivním přístupem, např. zotročováním nebo zneužíváním. Ovšem ze starověké Mezopotámie, Babylonu, Řecka a Říma se dochovaly dokumenty, které měly zaručit pomoc a péči postiženým jedincům jejich rodinnými příslušníky, v případě potřeby i obce nebo státu.
S vývojem myšlenkových proudů se pohled na postižené jedince měnil. Pomoc, křesťanské milosrdenství a ochranitelský postoj přicházely zejména ze strany církve, jsou zakládány první klášterní špitály a hospice. Úroveň péče a přístup k postiženým byl různý, ale projevy společnosti vůči těmto lidem se lepšila.
V novověku se díky vývoji ve vědě a medicíně přistupuje k postiženým humanisticky. Do popředí se dostává programová péče o handicapované, která se specializuje na pomoc jedincům s různými druhy postižení. Komplexní přístup k postiženému umožnil vidět člověka s jeho bio-psycho-sociálními a spirituálními potřebami a mohl tak zajistit jejich uspokojování.
Naše většinová společnost je ovlivněna předsudky. Často žijí v představách, že lidé s postižením jsou nešťastní, nemohou mít smysl pro humor, nemohou se radovat ze života. Ten, kdo chce pomáhat lidem s handicapem, musí přistupovat k této problematice se zdravým nadhledem, odvahou a nepředpojatě. Handicapovaným se často přisuzuje medicínský pojem nemocný, což podle definice zdraví dle WHO není správné, protože i člověk s postižením může být zdravý. Jeho sociální role je sice spojena s některými úlevami, ale zároveň i s omezeními některých práv a svobod. Naše společnost usiluje o začleňování osob se zdravotním postižením mezi populaci bez postižení. K tomu je zapotřebí vychovávat populaci tak, aby dokázala a uměla žít se zdravotně postiženými, protože i tito lidé mají stejná práva a stejné příležitosti k prožití plnohodnotného života.
Rozdělení zdravotních postižení:
  • Vrozená
  • Získaná
  • Tělesná
  • Smyslová
  • Mentální
  • Kombinovaná
Klasifikace příčin vzniku zdravotního postižení
Příčinami vzniku různých postižení se zabývá obor zvaný etiologie. V minulosti se vrozené vady přisuzovaly zásahu nadpřirozených sil, osudové znamení či trestu za chyby předků. Dnes sice jsou k dispozici vyspělé prostředky, ale i tak není jednoduché vždy přijít na příčinu. Mnoho postižení má multifaktoriální etiologii, což znamená kombinaci vícero souvislostí. Riziko vzniku je často vázáno na ontogenetický vývoj. Například do 9. týdne embryonálního vývoje jsou velmi rizikové zarděnky (rubeola), v období fetálním, tj. od 9. týdne, to je diabetes mellitus, který má za následek malformace páteře a ortopedické vady. Samotný porod je spojován s vysokým rizikem, protože příchod dítěte na svět je velmi náročný. Dítě již není chráněno matčiným tělem a musí se vyrovnávat s novými životními podmínkami. V tomto období dochází nejčastěji k drobnému nebo závažnému postižení mozku [15].
Vnější faktory působící na vývoj dítěte:
  • Prenatální – faktory působící v době od početí až do porodu. Jedná se o fyzikální, chemické, výživové, bio-psycho sociální faktory.
  • Perinatální – faktory působící v době porodu nebo krátce po něm. Jde o mechanické poškození plodu, nedostatek kyslíku, infekce a další komplikace.
  • Postnatální – faktory, které již působí přímo na dítě po porodu a jsou shodné s negativními vlivy v prenatálním období.
Vnitřní faktory působící na vývoj dítěte:
  • Genetické poškození chromozomální výbavy nezávislé na dědičných vlivech (např. Downův syndrom) a genové mutace.
  • Ostatní dědičné dispozice, které se projeví jen při výskytu určitého spouštěče, změněná reaktivita, např. astma, alergie, anafylaxe, snížená imunita, obranyschopnost organismu [15].