1.2
Charakteristika rodiny
Pokud se na rodinu podíváme z pohledu komunitního ošetřovatelství, můžeme ji charakterizovat jako sociální a kulturní systém. Rodina jako sociální systém je charakterizována přítomností členů, kteří jsou na sobě závislí. Této závislosti s jednotlivými příslušníky rodiny využívá ve své práci komunitní sestra, má tak možnost působit nejen na jednoho člena rodiny, ale na celou rodinu. Rodina jako kulturní systém je determinována kulturním dědictvím, kulturními hodnotami a má velký vliv na zdraví a poskytování zdravotní péče všem členům rodiny. I kulturní hodnoty ovlivňují práci komunitní sestry, někdy mohou práci usnadnit, jindy v komunitní péči o rodinu brání [13].
Charakteristika zdravé rodiny:
  • dobrá komunikace a vzájemné naslouchání členů rodiny,
  • pomoc a podpora všem členům rodiny,
  • vzájemná důvěra,
  • společné činnosti,
  • vzájemné působení a ovlivňovaní,
  • vzájemný respekt,
  • sdílení volného času,
  • smysl pro zodpovědnost,
  • tradice a rituály,
  • uznání soukromí [5].
1.2.1
Typologie rodiny:
  • Základní ("jádrovou") rodinu tvoří muž a žena a jejich děti.
  • Rozšířená rodina zahrnuje prarodiče, tety, strýce a bratrance.
  • Polygamní (obvykle patriarchální) rodina.
  • Neúplná rodina s jedním rodičem (obvykle ženou).
1.2.2
Funkce rodiny
Funkce rodiny je chápána jako činnosti, které vyplývají z bio-psych-sociálních a spirituálních potřeb členů rodiny. Z toho plynou funkce rodiny:
  • Biologicko-reprodukční jako základní potřeba bez ohledu na typ rodiny má význam pro jedince i pro společnost jako celek.
  • Sociálně-ekonomická = zabezpečovací jako významný prvek ekonomického systému naší společnosti, členové rodiny se zapojují do výrobního i nevýrobního procesu v rámci svého povolání, současně se rodina stává důležitým spotřebitelem, na němž je trh závislý.
  • Ochranná jako zajišťování všech potřeb členů rodiny.
  • Kulturní (náboženská) – relaxace, rekreace, zábava, dovolená.
  • Sociálně-výchovná – rodina je první sociální skupina, která učí dítě přizpůsobovat se životu, osvojovat si základní návyky a způsoby chování ve společnosti, připravuje děti a mladistvé na vstup do praktického života.
  • Socializační – začlenění do dané společnosti a kultury.
  • Emocionální – zásadní a nezastupitelná, žádná jiná instituce nevytvoří citové zázemí, pocit lásky, jistoty a bezpečí [5].
1.2.3
Poruchy funkce rodiny
Dítě, které vyrůstá ve funkční rodině, má zajištěn dobrý vývoj i prospěch. Jestliže v rodině dochází k problémům a rodina není schopna uspokojit některou z funkcí, mluvíme o poruchách funkcí rodiny:
  • Problémová rodina – v rodině se vyskytují poruchy některých funkcí, které však neohrožují vývoj dítěte, a rodina je schopna tyto problémy řešit vlastními silami nebo s pomocí jiných.
  • Dysfunkční rodina – v rodině se vyskytují vážnější poruchy některých nebo všech rodinných funkcí, které bezprostředně ohrožují a poškozují rodinu jako celek, zvláště ohrožen je vývoj a prospěch dítěte. Taková rodina potřebuje soustavnou pomoc ze strany odborníků.
  • Afunkční rodina – rodina neplní žádnou ze svých základních funkcí, přestává plnit svůj účel a dítěti závažně škodí. Sanace funkce rodiny je bezpředmětná a jediné řešení je vzít jej z této rodiny a umístit v rodině náhradní, respektive do ústavní péče [7].
1.2.4
Znaky současné rodiny
Rodina prochází v posledních letech výraznými změnami. Tradiční nukleární rodina tvořená rodiči a dětmi žijícími ve společné domácnosti je nahrazována tzv. single rodičovstvím. V některých rodinách vzniká riziko spojené s nižšími sociálními, emociálními a finančními zdroji, což má za následek nižší prosperitu rodiny. Přibývá dětí, které se rodí mimo legitimní manželství, i přesto taková soužití mohou fungovat jako rodina. Díky prosazování práv menšin narůstá počet společných soužití partnerů stejného pohlaví. Tyto homosexuální rodiny mohou a nemusejí mít děti [2]. Typické znaky současné rodiny:
  • Muž ztrácí výsadní postavení v rodině.
  • Žena získává veškerá práva a povinnosti, které dřív náležely muži.
  • Vztah mezi rodiči a dětmi je více partnerský.
  • Izolovanost rodiny - lidé se za stěnami svých bytů stále více odpoutávají od sousedských vztahů a uzavírají se do sebe.
  • Omezování mezigeneračních styků – často udržovány pouze mezi dětmi a rodiči.
  • Přibývá jednočlenných domácností.
  • Roste počet osamělých žen s dětmi.
  • Díky novým všudypřítomným a účinným formám elektronické komunikace ubývá chvil, kdy se rodina schází, jen se potkávají.
  • Každé druhé manželství se rozpadá, což nejvíce dopadá na děti.
  • Změna hodnotového systému a některých charakterových vlastností dětí mohou přispívat k jejich deviantnímu chování.
  • Diferencovanost rodin podle socioekonomické úrovně - dopady nezaměstnanosti vedou k zadlužení domácností, což může mít dopad na děti, které mohou být díky finanční situaci rodičů terčem šikanování a posměchu [6].
  • Stoupá věk uzavírání prvních manželství.
  • Závislost na rodičích – ekonomická, pomoc při hlídání potomků.
  • Předmanželský intimní vztah – zcela normální jev.