Kapitola1
KOMUNITA, KOMUNITNÍ PÉČE
Slovo komunita pochází z latinského slova communitas, což znamená společenství, společnost, ale i vlídnost. Komunitu lze definovat z různých úhlů pohledu. Například sociologická encyklopedie charakterizuje komunitu jako útvar se zvláštním typem sociálních vazeb uvnitř a jednak se specifickým postavením v rámci sociálního prostředí.[1] WHO (Světová zdravotnická organizace) definovala komunitu jako „sociální skupinu determinovanou geografickými hranicemi a/nebo společnými hodnotami a zájmy. Její členové se vzájemně znají a vzájemně ovlivňují.“ [2, s.23]
Jarošová (2007, s. 24) uvádí, že většina autorů se shoduje na společných prvcích komunity:
  • lidé – žijící, bydlící spolu nebo setkávající se spolu v komunitě;
  • místo – vypovídá o geografickém území nebo trvání či setrvání jedince v komunitě;
  • funkce –účel vzniku, společné zájmy a aktivity.
Komunita má společné prvky se společenstvím:
  • sdílení společného prostoru – pobyt na společném geografickém území;
  • sdílení společného času – být spolu v tomto okamžiku;
  • sdílení potřeb a hodnot – mezi potřebou a hodnotou je vzájemná závislost;
  • sdílení identity – vědomé hlášení se ke komunitě, jejím cílům a aktivitám;
  • relativní velikost – rodina jako komunita versus město apod.;
  • relativní stálost – složení a trvání;
  • neformální vztahy „face to face“ – komunita založená ve virtuálním prostředí a omezená na elektronickou komunikaci je ze sociologického hlediska značně problematická.
Typy komunity lze určit na základě společných prvků. Existuje tak hodně typů komunit, jako jsou například:
  • ekologická (sídelní) komunita – komunita obývající společný prostor;
  • morální (psychická) komunita – komunita založená na duchovní vazbě na základě původu, víry, hodnot;
  • terapeutická komunita – specifická forma komunity podílející se na léčbě duševního i tělesného zdraví;
  • výcviková komunita – komunita zaměřená na rozvoj znalostí a dovedností;
  • zájmová komunita – komunita se společným zájmem – aktivita, víra;
  • komunita sdílející společný problém – komunita sdružující lidi s problémem zdravotním či sociálním (bezdomovci, narkomani, nevidomí atd. [3]
Sikorová [3, s. 125] uvádí charakteristiku vyváženě žijící komunity:
  • „má společný základ sdílených hodnot,
  • vyznačuje se vzájemnou péčí, důvěrou a týmovou prací,
  • má rozvinutou efektivní vnitřní komunikaci,
  • usnadňuje lidem účast na veřejných věcech,
  • vytváří si vlastní identitu, záměry,
  • vytváří si vnitřní a vnější vazby,
  • vychovává, je schopná předávat hodnoty dalším generacím,
  • je otevřená do budoucnosti,
  • má vyvážené institucionální uspořádání.“
Komunita se snaží zabezpečit péči o své členy prostřednictvím komunitní péče. Komunitní péče směřuje k vyvolání a podpoře změn v komunitě se zaměřením na rozvoj sociálního kapitálu komunity. Smyslem je ověřit vzájemnou důvěru, komunikaci, znalosti, dovednosti, spolupráci, uvědomit si sdílené zájmy, hodnoty, normy.
Komunitní péče
Komunitní péče je službou společnosti. Jarošová [2, s. 25] ji definuje jako „spektrum zdravotních, sociálních a dalších služeb, poskytovaných nemocným a zdravým občanům, rodinám, skupinám určité komunity (geografické, etnické).“ Podle Matouška[4 ] zahrnuje kromě služeb zdravotních a sociálních i vzdělávání, dopravu atd. pro skupiny na okraji společnosti (hendikepované, duševně nemocné, seniory atd.), aby mohli zůstat co nejdéle ve své komunitě a žít v ní plnohodnotný život. Tento přístup je opakem institucionální péče.
Cílem komunitní péče je poskytování péče nemocným a zdravým občanům, rodinám určité komunity a umožnit jim dosáhnout co největší nezávislost, soběstačnost, kvalitu života a co nejdelší setrvání v komunitě. Je založena na propojení veřejných zdrojů a zdrojů jednotlivce, směruje k vyvolání a podporování změn v dané komunitě.
Rozvoj komunitní péče je prioritou Světové zdravotnické organizace. Pro rozvoj je důležité komunitní plánování. Je to postup, který má zmapovat potřeby komunit a porovnat je s dostupnými službami. Na komunitním plánování se podílí členové komunity jako uživatelé komunitních služeb, poskytovatelé komunitních služeb a tzv. zadavatelé komunitních služeb, tj. představitelé veřejné zprávy, kteří mají zájem na existenci těchto služeb (město, kraj, stát). [5] Hlavním problémem rozvoje komunitní péče v České republice je její financování (viz dále).
Ve většině zemí západní Evropy, Severní Ameriky a Austrálie fungují dva modely poskytování ošetřovatelské péče v komunitě.
  1. Ošetřovatelství zaměřené na zdraví komunity (Community Health Nursing) – orientuje se na podporu a ochranu zdraví obyvatelstva. Kombinuje prvky klinického ošetřovatelství a veřejného zdravotnictví v komunitní péči.
  1. Ošetřovatelství orientované na komunitu (Community Based Nursing) – jedná se o poskytování krátkodobé či dlouhodobé péče jednotlivcům a rodinám v rámci komunity. Cílem je dosáhnout sebe péče v oblasti zdraví.
Obecné principy komunitní péče uvádí Jarošová [2, s. 28]. Mezi tyto principy patří:
  • propojenost služeb – většina klientů komunitní péče vyžaduje kombinaci zdravotních a sociálních služeb;
  • fyzická dostupnost zdravotních a sociálních služeb – pokud chceme zabezpečit kvalitní péči, je nutné, aby ve společnosti byla dostatečná síť těchto služeb a zároveň jejich medializace;
  • časová dostupnost péče – je výhodou, když jsou služby mobilní a lze je využívat ve vlastním sociálním prostředí klienta, komunitní služby vyžadují 24hodinovou dostupnost. Ta může mít charakter přímé péče nebo poradenství prostřednictvím telekomunikačních médii (internet, tísňové a informační linky, skupiny na sociální síti);
  • návaznost péče – pokud chceme zajistit kontinuitu péče, je nutné již při prvním kontaktu s klientem, zajímat se o jeho potřeby, sociální zázemí a plánovat zejména návaznost sociálních služeb na služby zdravotní;
  • individuální přístup – komunitní péči nelze poskytovat uniformně, je nutné respektovat individualitu a potřeby každého klienta, respektovat lidská práva a svobody;
  • možnost výběru služeb – na trhu se uplatňuje stále více poskytovatelů služeb v komunitě. Je výhodou, když klient má o nich informace a může se svobodně rozhodnout;
  • efektivní využití nákladů – je nutné péči plánovat, koordinovat, hledat zdroje financování v komunitě a zejména eliminovat její duplicitu.