Kapitola3
Funkční stav seniorů
Pro vyšší věk je v souvislosti s chronickými chorobami a involučními změnami typické funkční omezení (disabilita). Z míry funkčního omezení pak vyplývá určitý stupeň závislosti seniora na pomoci druhých. Toto funkční omezení mnohdy seniory trápí více, než samotná onemocnění. [17]
V souvislosti s funkčním stavem seniorů se používá klasifikace dle Spirdusové:
- Elitní senioři – i ve vysokém věku zvládají extrémní zátěž
- Zdatní (fit) senioři – vykazují velmi dobrou duševní a tělesnou kondici
- Nezávislí senioři – za standardních podmínek nemají problém se soběstačností, žijí v domácím prostředí
- Křehcí (frail) senioři – mají problémy s aktivitami běžného života (IADL)
- Závislí senioři – mají závažný funkční deficit (ADL)
- Zcela závislí senioři – lidé upoutaní na lůžko, nebo s těžkým mentálním deficitem. [10]
Elitní, zdatní a nezávislí senioři zvládají samostatný život ve vlastním sociálním prostředí a nepotřebují pomoc okolí. Neznamená to však, že se jejich zdatnost nemůže změnit např. vlivem úrazu, vzplanutím nového onemocnění nebo vlivem zhoršení chronického onemocnění.
Křehcí, závislí a zcela závislí senioři naopak potřebují různou míru intervencí k saturaci všech jejich potřeb v domácím prostředí anebo potřebují nepřetržitou péči a podporu v některé instituci. K identifikaci oblastí, ve kterých je potřeba intervenovat, slouží hodnotící škály zmiňované v předchozí kapitole. Na základě identifikace míry závislosti můžeme plánovat a realizovat vhodné ošetřovatelské a psychosociální intervence. [10]
Stařecká křehkost (frailty) může být také překládána jako rizikovost. [18] Současný koncept stařecké křehkosti je následující:
- Porucha funkce orgánů – oslabení svalstva, řídnutí kostí, snížení kloubní pohyblivosti, snížení kardiovaskulární výkonnosti, snížená mentální kapacita, snížená adaptační schopnost, snížena kontrola stoje a chůze
- Snížení celkové tělesné i duševní výkonnosti – snížená síla a vytrvalost, porucha mobility a rovnováhy, porucha homeostázy
- Zvýšené riziko nesoběstačnosti, pádů, fraktur, imobility, následné hospitalizace až potřeba dlouhodobé institucionální péče. [18]