Včasná diagnostika u nádorových onemocnění hraje klíčovou roli a také zvyšuje úspěšnost léčby. Nádorové onemocnění ale zpočátku nevyvolává u pacienta zpravidla žádné problémy a při laboratorním vyšetření nejsou znatelné změny, což velmi znesnadňuje stanovení diagnózy. V pokročilém stavu je již diagnostika snadnější, ale léčba je bohužel již méně úspěšná. Diagnostické metody zahrnují následující atributy:

Anamnéza se často podceňuje. Informace o nádorovém onemocnění v rodině mohou být důležité. Zejména některé geneticky vyskytující se nádory, jako například kolorektální karcinom a karcinom prsu. Významnou roli hraje také pracovní anamnéza, pokud pacient pracuje v prostředí, ve kterém jsou obsaženy karcinogeny, jako například chemické látky, záření, radionuklidy apod. Informace týkající se životního stylu, intenzita a délka užívání tabákových výrobků, nezdravé stravování, nedostatek pohybu a další, mohou zásadním způsobem zvyšovat možnost nádorového onemocnění. Při vyhledávání časných stádií nádorových onemocnění provádí lékař celkové vyšetření, které zahrnuje vyšetření se zaměřením na rizikové lokalizace, lymfatické uzliny, u žen vyšetření prsou a gynekologické vyšetření. Rektální vyšetření (nejen u mužů, ale i u žen) by mělo být součástí každé návštěvy v chirurgické ambulanci. Laboratorní vyšetření doplňuje ostatní vyšetřovací metody, vyšetřit lze krev, moč nebo jiné tělní tekutiny. V hematologické laboratoři se vyšetřuje krevní obraz, u kterého jsou poruchy způsobené samotným nádorovým onemocněním nebo vznikají jako vedlejší projev onkologické léčby. Nejčastěji se vyšetřuje počet erytrocytů, leukocytů, trombocytů, hematokrit, množství hemoglobinu, buněčnost kostní dřeně, charakter krvetvorby a zastoupení jednotlivých buněčných linií. Diferenciální rozpočet informuje o stavu bílých krvinek, zvýšená sedimentace červených krvinek se může objevit u řady maligních nádorů. Biochemické vyšetření nádorových markerů může přispět k rozlišení onemocnění mezi benigním a maligním, k určení primární diagnostiky, k odhalení prognózy, odpovědi na léčbu. Především jsou vhodné ke sledování průběhu choroby, účinnosti terapie a včasnému záchytu progrese a recidivy nádoru. Proto indikované použití vhodného markeru může přispět k výsledku léčby, a tím zlepšit dobu přežití nemocného. Mezi klinicky významné nádorové markery se řadí:

Po nasazení léčby se v prvních dvou letech doporučuje stanovovat nádorové markery každý měsíc. Pokud byla léčba úspěšná, intervaly se prodlužují. U člověka, který trpí nějakým zhoubným onemocněním, se mohou vyskytnout paraneoplastické příznaky, např. zvýšená hladina vápníku, průjmy, bolesti břicha, úbytek na váze, návaly horka, zvýšená krevní srážlivost apod. Mikroskopické vyšetření biologického materiálu zahrnuje cytologické vyšetření a histologické vyšetření. K vyšetření pod mikroskopem se materiál odebírá různými způsoby. Pro oblasti, které jsou hmatatelné pod kůží nebo za účasti zobrazovacích metod se používá tenkojehlová biopsie, CCB (core cut biopsie) a FNAB (fine needle aspiration biopsie). Materiál se odesílá na cytologické vyšetření. Silnými jehlami se odebírají tenké válečky tkáně. Punkcí peritoneálních, pleurálních nebo perikardiálních nádorových výpotků se stanovuje cytologická diagnóza. Na histologické vyšetření se odesílá buď část, nebo celý útvar nádoru získaný při operačním zákroku. Materiál je laboratoř schopna rychle zpracovat a operatér volí pro nemocného nejvhodnější řešení. Endoskopické vyšetření umožňuje vyšetření vnitřních částí těla. Pomocí endoskopické metody lze např. vyšetřovat hrtan (laryngoskopie), jícen (ezofagoskopie), žaludek a dvanácterník (gastroduodenoskopie), dutinu břišní (laparoskopie), tlusté střevo (kolonoskopie), konečník (rektoskopie), průdušky (bronchoskopie) a močový měchýř (cystoskopie). V diagnostice má významný přínos, zvláště v brzkých stádiích, například při kolonoskopii může lékař odstranit polypy, ze kterých by mohla vzniknout rakovina. Odebraný vzorek tkáně lze vyšetřit mikroskopicky, imunohistologicky a imunohistochemicky. Lze získat fotodokumentaci či videozáznam vyšetřované oblasti. Zobrazovací vyšetřovací metody mají v diagnostice své nezastupitelné místo. Jsou nezbytné pro včasné stanovení diagnózy i plánování léčby. Dokáží prokázat přítomnost nádoru, místo uložení, velikost, krevní zásobení a zasažení lymfatických uzlin. Rentgen využívá schopnosti různých tkání absorbovat rentgenové záření. Tyto snímky se používají především při diagnostice kostních nádorů a nádorů plic. Mezi rentgenovou diagnostiku patří například mamograf, který se používá pro vyšetření prsu u žen. Výpočetní tomografie (CT) funguje na principu měření absorpce rentgenového záření tkáněmi lidského těla a následné zpracování obrazu počítačem. Řada tenkých transverzálních řezů těla, je snímána pomocí rentgenky, která je na protilehlé straně vyšetřované tkáně než detektor. Využívá se k vyšetření všech částí těla. Magnetická rezonance (MR) se začala používat v 70. letech 20. století. Pro zobrazení se používá silné magnetické pole, systém proměnných magnetických polí a radiofrekvenčních pulzů. Zvyšující se dostupností se stala jednou z rutinních metod moderní medicíny. Sonografie, ultrazvuk je nejrozšířenější a nejlépe dostupná diagnostická metoda. Principem metody je šíření vlnění o frekvenci 1 až 20 MHz, které se na rozhraní dvou prostředí o různé hustotě odrážejí nebo se vlny naopak ohýbají a postupně ztrácejí svou energii. Vznik ultrazvukového obrazu závisí na schopnosti přístroje správně registrovat směr, intenzitu a časové zpoždění odrazů. Používá se pro vyšetření dutiny břišní, srdce, štítné žlázy, v gynekologii nebo v oblasti, kde vzniká kolekce tekutin. Radionuklidová diagnostika, scintigrafie využívá pro zobrazení a sledování funkce orgánů vychytávající radiofarmaka. Pomocí scintilační kamery lze získat informace o tvaru, velikosti, uložení a patologických změnách vyšetřovaného orgánu. Vyšetřujeme mozek, štítnou žlázu, plíce, játra, slezinu, pankreas, ledviny, kosti nebo prsní tkáň. Pozitronová emisní tomografie (PET) hodnotí metabolickou aktivitu buněk a upozorní na funkční změny orgánů, lze kombinovat s CT a angiografií. Nemocnému je nalačno podána glukóza značená radionuklidem, nádorové buňky jsou schopné rychle vychytat tuto radioaktivní látku, a tím se detekuje přítomnost maligní tkáně. [1, 5, 6]