Kapitola1
Epidemiologie, etiologie a patologie nádorového onemocnění
Souhrn
Zhoubné nádory jsou jednou z nejčastějších nemocí na celém světě a také příčinou smrti, obzvláště ve vyšším věku. Zhoubné nádory jsou po kardiovaskulárních chorobách druhou nejčastější příčinou smrti a odpovídají téměř za 1/3 všech úmrtí a téměř polovina všech pacientů s diagnózou zhoubného nádorového onemocnění na svoji nemoc zemře. Význam epidemiologie, vědního oboru zabývajícího se studiem rozložení zdraví a nemoci v populaci a faktory, které zdraví a nemocnost obyvatel ovlivňují, neustále roste, právě v důsledku vysokého počtu nádorových onemocnění.
V roce 1965 založila Světová zdravotnická organizace WHO Mezinárodní agenturu pro výzkum rakoviny IARC (International Agency for Research on Cancer). Cílem agentury je vést výzkum příčin a mechanismů kancerogeneze a vyvíjet účinnou strategii pro prevenci a kontrolu zhoubného nádorového bujení. V České republice je hlavním zdrojem dat o epidemiologii zhoubných nádorů Národní onkologický registr (NOR), založený v roce 1976. NOR je nedílnou součástí komplexní onkologické péče a registrace novotvarů je legislativně zakotvena a je povinná.
Definice
Epidemiologie je vědní obor medicíny, který studuje nemoci z hlediska celé populace. Mapuje nejen výskyt nemocí, ale také analyzuje možné příčiny a souvislosti podílející se na vzniku chorob. Incidence nádorové nemoci je počet zhoubných nádorů nově diagnostikovaných během jednoho roku. Prevalence nádorové nemoci je počet osob žijících s určitou nádorovou nemocí ke konkrétnímu datu v daném roce. Úmrtnost neboli mortalita na maligní nemoci vyjadřuje počty zemřelých za rok. Specifická mortalita rozděluje počet zemřelých dle příčin úmrtí.
Epidemiologie hodnotí a pracuje s přesnými daty. Mortalita je shodná s incidencí v případě nevyléčitelných nádorových onemocnění. Pokud se daří maligní nádor vyléčit, hodnota mortality je nižší než hodnota incidence. Zatímco incidence novotvarů v České republice v dlouhodobém pohledu roste, úmrtnost na zhoubné nádory vykazuje trend opačný. Rostoucí počet hlášených případů zhoubných nádorových onemocnění lze vysvětlit především stárnutím populace České republiky, protože věk je hlavním rizikovým faktorem. Modernější technologie přispívají k tomu, že se stále více osob dožívá vyššího věku, kdy je riziko onemocnění nejvyšší. Mezi nejčastější nádorová onemocnění patří celosvětově karcinom plic, prsu a tlustého střeva, nejčastější nádorová onemocnění končící smrtí jsou karcinomy plic, žaludku a jater. Obyvatelé České republiky patří mezi nejzatíženější populace ve světě.
Zajímavost
Data z roku 2011 uvádějí následující fakta. Nejčastěji diagnostikovaným onkologickým onemocněním je jiný zhoubný novotvar kůže, každoročně incidence stoupá. Co se týče četnosti, na druhém místě se umístil karcinom prostaty u mužů a karcinom prsu u žen. Další v pořadí stojí zhoubné kolorektální nádory.
Etiologie nádorových onemocnění je multifaktoriální, některé faktory dnes už známe, jiné příčiny zatím zůstávají neobjasněny. Látky, které mají podíl na vzniku nádorového bujení, nazýváme karcinogeny. Ty mohou působit samostatně nebo častěji v kombinaci, mohou se kombinovat, shlukovat i potencovat. Rizikové faktory lze označit jako příčiny, které stojí za vznikem nádorových onemocnění. Znalost příčin onemocnění pomáhá předcházet onemocněním, primární prevencí snížit expozici rizikových faktorů a zvýšit vliv faktorů ochranných. Faktory můžeme rozdělit do skupin:
  • Neovlivnitelné – věk, pohlaví, rasa, genetická predispozice (pozitivní rodinná anamnéza), podílejí se přibližně 10 – 15 %.
  • Ovlivnitelné málo – imunita, psychické rozpoložení.
  • Ovlivnitelné – biologické, fyzikální a chemické složky prostředí se podílejí 80 – 90 % z toho výživové faktory zaujímají cca 35 %, kouření 30 %, obezita a nízká pohybová aktivita 5 %, nadměrná konzumace alkoholu 5 %. Zhruba 25 % podíl připadá na ostatní příčiny, záření z přírodních i umělých zdrojů – UV záření a ionizující záření, vysoká teplota požívaných potravin, chemické škodliviny v životním prostředí a infekční činitelé, onkogenní viry – papilomaviry, HIV human immunodeficiency virus, viry hepatitidy, EBV Epstein-Barrové virus a onkogenní bakterie – Helicobacter pylori a další.
Příčiny nádorových onemocnění lze rozdělit také do dvou skupin:
  • Zevní – zejména životní styl způsobující 80–90 % všech nádorů (tabák a tabákové výrobky, výživové faktory – složení stravy a stravovací návyky, alkohol, pohyb apod.)
  • Vnitřní, genetické.
Děje, které směřují k tvorbě nádoru, nazýváme karcinogenezí. Můžeme ji rozdělit do tří hlavních fází, iniciaci, promoci a progresi. Iniciační stádium představuje prvotní mutaci určitého kritického genu, jde o časově krátké, nevratné období, ve kterém lze proces ještě zastavit. Následuje promoční stádium, ve kterém jsou postižené buňky stimulovány k intenzivnějšímu množení. Stádium trvá léta, promoční faktory nejsou samy o sobě schopny vyvolat nádorovou transformaci a proces kancerogeneze lze zpomalit nebo zastavit odstraněním promočních faktorů. Stádium progrese je charakterizováno postupným nahromaděním genetických mutací, nádor invazivně prorůstá nebo metastázuje, pokud je zajištěn dostatečný přísun kyslíku a živin. Ke vzniku nádoru nestačí pouze jediná genetická změna neboli mutace, ale několik za sebou. Vzniklé nádorové buňky se nekontrolovatelně množí a ztrácejí schopnost úplné diferenciace. Naproti tomu získávají schopnost šířit se do okolí:
  • Přímo – prorůstáním do okolních tkání
  • Metastázováním – cévní cestou – lymfogenní, krevním řečištěm – hematogenní nebo tělními dutinami a štěrbinami, kde je umožněn volný pohyb buněk (například komunikace části pohlavních orgánů a dutiny břišní).
Nádorová tkáň je specifická nezávislým, neregulovatelným růstem a možnou změnou v rozlišení svých nádorových buněk. Nejen tkáň, ale i samotné nádorové buňky mají oproti zdravé tkáni některé odlišné vlastnosti. Rostou nekontrolovatelně jedna přes druhou a nejsou schopny tvořit jednobuněčnou vrstvu. Liší se v počtu chromozomů. Nádorovou tkáň můžeme rozdělit do dvou skupin dle stupně bujení:
  • Nezhoubnou, benigní – buňky si udržují vlastnosti buněk původní tkáně a zachovávají stejnou polohu.
  • Zhoubnou, maligní – buňky nemají vlastnosti původní tkáně a mají tendenci k migraci, k zakládání metastáz v lymfatických uzlinách nebo krevní cestou v jiných orgánech.
Nádorový růst se projevuje třemi způsoby:
  • Růst expanzivní představuje mechanický útlak okolí a pokračující atrofii okolních tkání. Je specifický pro většinu benigních nádorů a po nějaký čas i pro maligní nádory.
  • Růst infiltrativní je charakteristický vrůstáním nádorových buněk mezi buňky okolních tkání, aniž by je poničil.
  • Růst invazivní, je destruktivní, agresivní prorůstání nádorových buněk do okolí, okolí je poškozeno a zničeno, tento růst je specifický pro většinu maligních nádorů.
Nádor ke svému růstu potřebuje kyslík a živiny. Přísun těchto faktorů je zajištěn krevní cestou, proto je k růstu nádoru důležitá novotvorba cév. Také buňky cév jsou neuspořádané, tenké a necelistvé. Čím je proces novotvorby cév intenzivnější, tím je nádor agresivnější a z toho plyne i riziko vzniku metastáz a zkráceného přežívání. [1, 2, 3]
Příklad
Domácí úkol: Seznamte se s výše uvedenými registry a vyhledejte aktuální epidemiologická data např. Vašeho kraje apod.