Autonomní neboli vegetativní nebo také orgánový nervový systém (ANS), je funkčně i anatomicky propojen jak s centrálním, tak i periferním nervovým systémem. Jedná se o soubor nervových buněk a vláken.

Systém zajišťuje inervaci hladkého svalstva řady orgánů a inervaci žláz. Reguluje útrobní funkce lidského těla, např. krevní tlak, regulaci tělesné teploty, vyprazdňování močového měchýře nebo motilitu střev.

ANS rozdělujeme na část centrální a část periferní.

Centrální část autonomního nervstva se nachází v míše, v retikulární formaci prodloužené míchy, v mozkové kůře a v hypotalamu.

Svojí aktivitou buňky ovlivňují smršťování hladké svaloviny.

Periferní část autonomního nervového systému je tvořena nervovými vlákny, která jsou součástí hlavových nervů, s nimi probíhají a inervují hladkou svalovinu v příslušné oblasti hlavového nervu.

Řadíme sem také vlákna probíhající s míšními nervy.

Autonomní nervy jsou ve svém průběhu mnohočetně propojovány.

Všechny autonomní periferní neurony se dělí na dvě skupiny, a to: sympatické a parasympatické.

Sympatikus a parasympatikus pracují obvykle protichůdně. Vztah mezi nimi není absolutně antagonistický, často se navzájem doplňují. Sympatikus funguje jako "akcelerátor" a parasympatikus jako "brzda".

Sympatikus (část thorakolumbální) má zodpovědnost za okamžitou reakci organismu na hrozící nebezpečí: mobilizuje zásoby energie a zpomaluje (inhibuje) proces trávení. Mediátorem (zprostředkovatelem) je noradrenalin.

Parasympatikus (část kraniosakrální) zabezpečuje činnost organismu v klidu a v bezpečí. Přechodem z vlivu sympatiku přizpůsobuje zklidnění celkové činnosti organismu. Podněcuje proces trávení. Mediátorem je acetylcholin. [7,8]