Psychofarmaka jsou léky, které primárně zasahují centrální nervový systém a ovlivňují chorobně narušené psychické funkce.

Klasifikace (dělení) psychofarmak podle základního druhu efektu na duševní činnost:

Jedná se o skupinu léků, které pozitivně ovlivňují patologicky pokleslou, depresivní náladu. Současně také působí na řadu příznaků jako je úzkost, apatie, nespavost, psychomotorický útlum pokles sebedůvěry či sebevražedné myšlenky.

Z biologického hlediska je depresivní porucha zapříčiněna deficitem monoaminů (serotoninu, noradrenalinu a dopaminu), které působí jako neurotransmitery v CNS. Antidepresiva (AD) lze rozdělit podle způsobu, jakým tento deficit ovlivňují, respektive snižují:

Princip působení: patří mezi nejdéle používaná antidepresiva, která brání zpětnému vychytávání monoaminů s následným zvýšením jejich koncentrace na synapsích neuronů v CNS.

Nežádoucí účinky: Blokují však i některé další receptory (cholinergní, histaminové, adrenergní aj.), což způsobuje nežádoucí účinky – suchost sliznic, ospalost, hypotenze, obstipace, poruchy paměti.

Využití: Především v ústavní léčbě při léčbě těžkých depresí s hlubokými melancholickými stavy.

Princip působení: inhibicí zvyšují koncentraci dvou ze tří monoaminů (serotonin, noradrenalin a dopamin).

Nežádoucí účinky: Jejich výhodou je, že nemají anticholinergní účinek a méně ovlivňují histaminové či adrenergní receptory, což také mírní jejich nežádoucí účinky.

Princip působení: vyznačují se inhibicí zpětného vychytávání jediného monoaminu, např. SSRI (selective serotonin reuptake inhibitors) – selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, NARI (noradrenalin reuptake inhibitors) – selektivní inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu, DARI (dopamin reuptake inhibitors) – selektivní inhibitory zpětného vychytávání dopaminu.

Nežádoucí účinky: Tyto přípravky téměř nepůsobí na jiné receptory, což přináší minimum nežádoucích účinků.

Využití: Hlavní indikací jsou všechny depresivní stavy, i ty, které jsou doprovázeny úzkostí a sebevražednými úvahami.

Princip působení: inhibice monoaminooxidázy, která odbourává serotonin, noradrenalin a dopamin a další látky CNS.

Využití: Indikací bývají spíše lehčí formy depresivní poruchy.

Princip působení: antidepresiva inhibují zpětné vychytávání serotoninu a noradrenalinu, a to bez ovlivnění jiných neurotransmiterů.

(Zde jsou uvedeny další nežádoucí účinky mimo jiných, které již byly uvedeny u konkrétních skupin).

Obecně lze říci, že s vývojem antidepresiv od I. do IV. generace klesá výskyt nežádoucích účinků, nemůžeme však říci, že by u antidepresiv III. a IV. generace neexistovaly.

Prakticky u všech antidepresiv je nutné počítat s poměrně dlouhou dobou, než se projeví antidepresivní účinek (2-3 týdny), což může nemocného vést k nedůvěře. Naopak některé vedlejší účinky se vyskytují již v prvních dnech (sedativní účinek, nauzea, bolesti hlavy či přechodně zvýšená úzkost), což ještě více zesiluje pochybnosti nemocného. Úlohou sestry je posilovat trpělivost nemocného a monitorovat případné nežádoucí účinky. Z nichž kritický je zejména serotoninový syndrom (vysvětleno v poznámce pod textem). Je zde také nutné pamatovat na to, že vlivem antidepresiv je dříve posílena rozhodnost a energie nemocného, který dosud prožíval smutek a pocit bezvýchodnosti – to může vést k realizaci suicidálních úvah.

U antidepresiv typu IMAO může dojít k závažné komplikaci – hypertenzní krize (vzn. jsou-li AD typu IMAO užívány v kombinaci s potravou bohatou na tyramin). U těchto antidepresiv bývají někdy nutná dietní opatření, která eliminují potraviny bohaté na tyramin (fermentované sýry, jogurty, banány, fazole, kofeinové nápoje.

Antipsychotika (dříve neuroleptika) jsou léky, jejichž hlavní úlohou je léčba psychóz, tedy závažného duševního stavu, kdy člověk ztrácí kontakt s realitou, nejčastěji vlivem tzv. pozitivních schizofrenních příznaků (halucinace a bludy).

Nejčastěji se antipsychotika dělí na dvě skupiny:

Obě uvedené skupiny antipsychotik dobře ovlivňují pozitivní schizofrenní příznaky.

V rozvoji a současně v léčbě schizofrenie hrají nejdůležitější roli neurotransmitery (dopamin a serotonin). Ovlivněním dopaminového systému, resp. blokováním dopaminových receptorů, lze příznivě tlumit pozitivní příznaky.

Klasická antipsychotika takto ovlivňují dopaminový systém. Atypická antipsychotika se více soustředí na rovnováhu mezi dopaminovým a serotoninovým systémem tím, že ovlivňují oba tyto systémy. Výhodou je, že způsobují méně nežádoucích příznaků než klasická antipsychotika.

Princip působení: působení je cíleno na blokádu postsynaptických dopaminových receptorů.

Nežádoucí účinky: Klasická antipsychotika tak snižují dopaminergní transmisi (tzn. přenos na synapsi) v různých mozkových oblastech, což vedle žádaného antipsychotického účinku přináší i nežádoucí účinky – extrapyramidové reakce, hyperprolaktinemie (vysvětleno v poznámce pod textem).

Rozdělují se na:

Ovlivňují schizofrenní onemocnění prostřednictvím působení na větší počet receptorů, čímž zajišťují vyšší terapeutickou účinnost a podstatně lepší snášenlivost. Řadí se mezi léky 1. volby u prvních atak schizofrenie. Dělí se do několika skupin, ale tato problematika je komplikovaná, proto se omezíme jen na uvedení několika příkladů těchto léků.

Příklady: sulpirid (Prosulpin), tiaprid (Tiapridal), risperidon (Risperidal), ziprasidon (Zeldox), klozapin (Leponex) a jiné.

Nežádoucí účinky a úskalí při léčbě antipsychotiky

Množství nežádoucích účinků při léčbě antipsychotiky je široké, některé jsou natolik závažné a obtěžující, že je nutné tyto léky vysadit a změnit léčbu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zejména příznakům maligního neuroleptického syndromu.

Depotní forma medikace zprostředkovává postupné uvolňování léčivé látky z depozita, které aplikujeme nejčastěji formu intramuskulární injekce. Depotní antipsychotikum po podání účinkuje od 1. týdne dále, což významně prodlužuje interval mezi jednotlivými dávkami, Vytváří se stálá hladina farmaka.

Výhody tohoto podávání můžeme spatřovat ve zlepšení efektu léčby u nemocných hůře spolupracujících a v možnosti dobré kontroly lékařem, dále mohou zajistit významně nižší počet relapsů a rehospitalizací.

Jinak také trankvilizéry, jsou léky, které příznivě ovlivňují především napětí, tenzi a úzkost (anxiolytický efekt).

Obecně jsou méně účinná než benzodiazepiny.

Využití: jsou používána tam, kde psychická tenze a úzkost není příliš intenzivní.

Nežádoucí účinky: únava, ospalost, nauzea, zvracení, kožní exantém

Využití: jsou nejvíce používanou a předepisovanou skupinou psychofarmak pro svoji okamžitou účinnost a relativní bezpečnost při předávkování. Nicméně jsou často nadužívána a zneužívána.

Nežádoucí účinky: riziko vzniku fyzické i psychické závislosti a následně po vysazení abstinenční syndrom.

Na rozdíl od benzodiazepinů je řada jiných anxiolyticky působících farmak oproštěna od rizika závislosti. Antidepresiva a antipsychotika byla již uvedena v předchozím textu.

Betablokátory (antihypertenziva, antiarytmika) jako je např. metipranodol (Trimepranol), potlačují současně s úzkostnými a fobickými stavy také jejich somatické projevy (třes, palpitace, hyperventilace).

Nežádoucí účinky a úskalí při léčbě anxiolytiky

Řada nežádoucích účinků při léčbě anxiolytiky má vliv na udržení pozornosti, způsobuje sedaci a tlumí schopnost rychlých reakcí. To omezuje nemocného v činnostech vyžadujících zvýšenou pozornost jako je řízení motorových vozidel, nemocní trpí také větším rizikem nehod a pádů v práci i domácnosti. Úlohou sestry je nemocného o těchto rizicích dostatečně informovat a edukovat.

Hypnotika jsou léky, které působí tlumivě na CNS a navozují spánek. Využívají se tehdy, nepodaří-li se odstranit příčinu nespavosti – jedinou indikací jsou tedy poruchy spánku, které můžeme rozdělit do třech typů:

Hypnotika se dělí do několika skupin:

Princip působení: Patří sem skupina barbiturátů, které mají kromě hypnotického účinku také sedativní a antikonvulzivní účinek, ale také vysoké riziko vzniku závislosti.

Nežádoucí účinky: Při intoxikaci tlumí dechové centrum, způsobují bezvědomí a oběhové selhání. Pro tato smrtelná nebezpečí byla téměř nahrazena benzodiazepinovými hypnotiky.

Princip působení: Prodlužují celkovou dobu spánku, urychlují usínání a snižují počet nočních probuzení. Působí též myorelaxačně, antikonvulzivně a anxiolyticky.

Dělí se na:

Nežádoucí účinky: Sice v menším rozsahu, ale i u této skupiny hypnotik vzniká riziko závislostí s abstinenčním syndromem po vysazení. Při jejich užívání se objevuje ranní a denní sedace (tzv. kocovina) s útlumem psychomotoriky a rizikem pádu.

Princip působení: Nenarušují spánkovou strukturu a vyvolávají spánek nejvíce podobný fyziologickému. Zkracují usínání a snižují počet nočních probuzení Jejich výhodou je, že nezpůsobují ranní kocovinu a jsou minimálně riziková vzhledem ke vzniku závislosti.

Nežádoucí účinky: Jejich výhodou je, že nezpůsobují ranní kocovinu a jsou minimálně riziková.

Využití: Používají se u nemocných rezistentních na II. a III. generaci hypnotik, event. při léčbě insomnie, která doprovází jiná onemocnění – deprese, psychóza.

Řada nežádoucích účinků je stejná jako při užívání anxiolitik (viz.příslušná kapitola). Při dlouhodobém užívání může vzniknout tolerance na lék, proto by léčba neměla trvat déle než 2-4 týdny.

Po podání hypnotika by mělo následovat ještě několik hodin spánku, proto není vhodné jejich užití v časných ranních hodinách. U všech typů hypnotik se nedoporučuje současné užívání alkoholu, kdy dochází k zesílení účinku obou látek a k negativnímu ovlivnění psychomotoriky. Úkolem sestry je nemocného o těchto rizicích dostatečně informovat a edukovat.

Jedná se o léčiva pozitivně působící na kognitivní (poznávací) funkce – paměť, učení, intelekt, vnímání, pozornost. Ovlivňují také výkonné funkce – motivace, schopnost plánování, odhad a orientace. Tyto přípravky zlepšují neuronální metabolismus a průtok krve mozkem. Indikací bývají organické poruchy mozku, demence nebo kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí.

Princip působení: Ovlivňují aktivitu neuronů a zlepšují průtok krve mozkem.

Princip působení: Antioxidanty dokážou chránit neurony před volnými kyslíkovými radikály, mají vliv na zpomalení Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby - např. vitamín E, selegilín (Jumex). Centrální vazodilatancia snižují svalový tonus hladkého svalstva cév v mozku a v periferním řečišti, čím podporují krevní perfúzi - např. pentoxifylin (Agapurin).

Princip působení: Látky zvyšující obrat acetycholinu v mozku.

Využití: K terapii Alzheimerovy choroby, dále k léčbě demencí u Parkinsonovy choroby.

Příklady: donepezil (Aricept).

Princip působení: U organických mozkových poruch typu Alzheimerovy choroby, dochází k nadměrnému uvolňování excitačních aminokyselin, které se vážou na NMDA receptory (N-methyl-D-aspartát) a vlivem dalších neurochemických procesů způsobují zánik neuronů v CNS. Princip působení této skupiny je ten, že částečně inhibují NMDA receptory a tento proces zmírňují. Tyto léky významně ovlivňují paměť a další kognitivní funkce.

Využití: K terapii Alzheimerovy choroby.

Nežádoucích účinků je pozorováno minimum. Kognitiva by se neměla nadužívat zejména ve večerních hodinách, neboť se může dostavit stimulační efekt provázený nespavostí a neklidem. Úkolem sestry je nemocného o těchto rizicích dostatečně informovat a edukovat.

Skupina léčiv, která zvyšují nebo upravují vigilitu vědomí. Jsou poměrně řídce využívána. Mechanismus působení je ten, že zvyšují koncentraci katecholaminů v neurálních synapsích CNS – tím dochází k urychlení motoriky i myšlení a výbavy představ, k euforii, tenzi až anxietě, potlačení únavy, k nespavosti. V dětské psychiatrii se využívají ke zvýšení pozornosti a snižování motorické hyperaktivity. Dále se využívají u narkolepsie (záchvaty spavosti).

Nežádoucí účinky a úskalí při léčbě psychostimulancii.

Mezi nežádoucí účinky psychostimulancií patří insomnie, nechutenství, tachykardie, hypertenze, mydriáza, tenze až úzkost. Dále je zde riziko vzniku závislosti. Nekontrolované zvyšování dávek může vést k rozvoji paranoidně-halucinatorního syndromu či deliria.

Psychostimulancia podléhají přísné evidenci a kontrole. Jejich podávání podléhá (včetně zápisu do dokumentace) režimu nakládání s omamnými a psychotropními látkami.

Bývají označovány jako stabilizátory nálady, patří do skupiny léků, které ovlivňují afektivní poruchy (bipolární a unipolární). Dále pro léčbu mánie a depresivních epizod.

Nežádoucí účinky: polyurie, polydipsie, zvýšení hmotnosti, kognitivní problémy, třes, sedace, zhoršená koordinace pohybů, gastrointestinální potíže, vypadávání vlasů či otoky.

Příznaky intoxikace: záleží na stupni intoxikace:

Sestra musí neprodleně informovat lékaře a zajistit nemocnému dostatek tekutin. Při nastupující poruše vědomí, kdy nelze zabezpečit podávání tekutin perorálně, je nutné zajistit žilní vstup pro intravenózní podávání.

Úkoly sestry: hladinu lithia (lithemie) je nutné sledovat. Cílová hladina lithia v séru by se měla pohybovat v rozmezí 0,8 – 1,3 mmol/l (v závislosti na tom, zdali se jedná o léčbu či o profylaxi). První známky intoxikace se objevují většinou při hladinách nad 1,5 mmol/l, ohrožení života nastává při hladinách nad 3,5 mmol/l. Důležité je rovněž sledování příjmu tekutin – při nedostatečném příjmu hrozí dehydratace a následné zvýšení hodnot lithemie v séru s toxickými účinky.