Včasná a pravidelná prenatální péče má význam pro zdárný průběh těhotenství a porodu. Prenatální péči poskytují gynekologové-porodníci a porodní asistentky v prenatálních poradnách. K základním vyšetřením patří: anamnéza, laboratorní vyšetření a fyzikální vyšetření. Během těhotenství podstupuje žena ještě specifická těhotenská vyšetření: prenatální diagnostika, monitorování plodu.

Po stanovení gravidity je žena zařazena do jedné ze tří skupin podle rizikovosti těhotenství. Podle skupiny rizikovosti je pak plánovaná prenatální péče – frekvence kontrol.

Pravidelné návštěvy v prenatální poradně ukazují:

První návštěvu u svého gynekologa by měla žena absolvovat 2 – 3 týdny po vynechání menstruace. Ženy, které využijí k diagnostice selfdiagnostiku pomocí testu z moči, přicházejí k prvnímu vyšetření až okolo 6. týdne. První komplexní vyšetření by mělo být provedeno do 12. týdne. Při této návštěvě je ženě vystavena těhotenská průkazka, kam jsou pak průběžně zaznamenávány výsledky všech vyšetření.

Rodinná anamnéza – onemocnění v rodině – u pokrevních příbuzných ženy (rodiče, sourozenci děti), která by mohla ovlivnit těhotenství (diabetes mellitus, onemocnění štítné žlázy, infekční onemocnění – tuberkulóza, pohlavní choroby, HIV, žloutenka; vrozené vývojové vady, onkologická onemocnění, alergická onemocnění, psychiatrická onemocnění, kardiovaskulární onemocnění…).

Osobní anamnéza – záznam podstatných údajů o onemocněních, léčbě, návycích a sociální situace ženy od dětství po současnost. Osobní anamnéza se zaměřuje na:

Gynekologicko-porodnická anamnéza se zaměřuje na menstruační anamnézu, průběh těhotenství, gynekologická onemocnění, antikoncepci a sexuální život.

Menstruační anamnéza – věk při první menstruaci, pravidelnost a délka cyklu, intensita krvácení a jeho délka, nepravidelnosti krvácení, bolestivost, premenstruační syndrom; datum a charakter poslední menstruace.

Předchozí těhotenství – chronologický záznam všech těhotenství – záznam hmotnosti, délky a pohlaví novorozence, způsob porodu, komplikace v těhotenství, za porodu a v šestinedělí, způsob vedení porodu, laktace – délka, horečnaté stavy; potraty spontánní a umělé, počet, komplikace, léčba komplikací, mimoděložní těhotenství – způsob ošetření, komplikace.

Gynekologická onemocnění – chronické záněty, gynekologické operace, onemocnění orgánů v blízkosti vnitřních pohlavních orgánů – onemocnění močových cest a gastrointestinálního traktu – apendicitis…

Antikoncepce – druh, délka užívání, komplikace…

Sexuální život – věk zahájení pohlavního života, frekvence, uspokojení, bolesti při styku, promiskuita (ženy nebo partnera), změny během těhotenství.

Nynější onemocnění - popis obtíží od vzniku do současnosti – bolest, krvácení, výtok, močová inkontinence, nepravidelnosti v souvislosti s těhotenstvím – otoky, nauzea a zvracení, bolest hlavy …, změny ve vitálních projevech plodu – pohyby.

Při každé návštěvě poradny se anamnestické údaje doplňují a aktualizují.

Při první návštěvě se stanoví termín porodu. Délku těhotenství počítáme od prvního dne poslední menstruace, přesto, že k oplodnění dochází zhruba o 14 dní déle (v době ovulace). Těhotenství trvá 40 týdnů – 280 dnů – 9 měsíců – 10 lunárních měsíců. Ke stanovení termínu porodu používáme výpočet: k prvnímu dni poslední menstruace připočítáme 7 dní a odečteme 3 měsíce (pokud je první den poslední menstruace 10. 5. počítáme: 10 + 7= 17 a 5 – 3 = 2 termín porodu je tedy 17. 2.). Další nejpřesnější metodou je stanovení termínu porodu podle prvního ultrazvukového vyšetření (mezi 9. – 12. týdnem gravidity). Pokud žena přesně ví, kdy došlo k oplodnění, je možné určit termín porodu podle data oplodňující soulože, nebo při asistované reprodukci. K datu oplodnění se připočte 38 týdnů. Termín porodu je korigován v prvním trimestru ultrazvukovým vyšetřením.

V prenatální poradně provádíme pravidelná a nepravidelná vyšetření.

Pravidelná vyšetření se provádějí při každé návštěvě v poradně:

Bimanuální gynekologické vyšetření – je prováděno dle uvážení lékaře. Zaměřuje se na naléhající část plodu, tlak na dolní děložní segment, dilataci děložního hrdla – otevírání porodních cest, zkracování, konzistenci a lokalizaci čípku (hodnocení cervix skóre), vstupování naléhající části do pánevního vchodu.

při první návštěvě v poradně:

pokud žena neporodí do stanoveného termínu porodu, je sledovaná minimálně 2x týdně – monitoring plodu a připravenosti porodních cest k porodu.

V těhotenství je doporučené interní vyšetření a EKG a zubní vyšetření.

Zevní palpační vyšetření slouží k orientačnímu posouzení růstu a uložení plodu v děloze. Určit polohu, postavení, držení a naléhání plodu. Hmaty, které k vyšetření používáme, se nazývají Leopoldovy hmaty.

Speciální vyšetření provádíme z důvodu diagnostiky vrozených vývojových vad plodu (srdeční vady, rozštěpy neurální trubice a břišní stěny) – užíváme ultrazvukem asistované metody invazivní prenatální diagnostiky: amniocentéza, odběr vzorku choria (CVS), placentéza, punkce pupečníku, odběr vzorku fetálních tkání. Vyšetření indikuje genetik na základě genetického vyšetření, nebo je indikováno na základě patologického nálezu při ultrazvukovém vyšetření či na základě pozitivního biochemického screeningu chromozomálních aberací ve II. Trimestru.

Je genetické vyšetření vzorku plodové vody, která obsahuje odloupané epitelie plodu – amniocyty. Vzorek je zpracován v cytogenetické laboratoři. Získáme kompletní karyotyp plodu. Vyšetření slouží k odhalení trisomií 21,13,18, (hlavně Downova syndromu) a celé řady dalších vrozených vad a onemocnění, např. cystická fibróza, hemofilie, Duchennova muskulární dystrofie apod. Provádí se ve II. trimestru – po 15. týdnu gravidity punkcí amniální dutiny přes stěnu břišní, pod kontrolou ultrazvuku.

Nevýhodou je délka kultivace buněk i více jak 10 dní. Eventuální indukovaný potrat je pro ženu velmi emocionálně zatěžující.

Biopsie se provádí přes stěnu břišní pod kontrolou ultrazvuku. Choriové klky se dají zpracovat přímo bez kultivace nebo stejně jako amniocyty z amniocentézy. Výhodou oproti amniocentéze je rychlejší výsledek, přesto se provádí méně než amniocentéza – je méně zkušených lékařů.

Rychlou alternativou DNA a cytogenetické diagnostiky je placentocentéza, která se provádí ve II. a III. trimeru. Placentocentéza je odběr vzorku z placenty přes stěnu břišní pod kontrolou ultrazvuku.

Je to nejbezpečnější a nejpoužívanější metoda umožňující přístup k fetální cirkulaci. Riziko poškození plodu je méně než 1% (podobně jako u amniocentézy). Ze vzorku fetální krve se provádí karyotypizace a vyšetření krve při podezření na fetální infekci (rubeola, toxoplazmóza, cytomegalovirová infekce, varicela, borelióza…).

V prenatální diagnostice se využívá pulzní dopplerovské zobrazení a barevné dopplerovské mapování. Vyšetření se užívá ke sledování cév a srdce plodu, měření průtoku krve cévami, měření průtuku pupečníkovými cévami. Má zásadní význam v diagnostice placentární nedostatečnosti nebo oběhového selhávání.

Fetální echokardiografie

Mezi 20. – 23. týdnem gravidity u matek se zatíženou anamnézou nebo jako superkonziliární vyšetření (při suspektním nálezu na srdci plodu) se provádí specializované vyšetření srdce plodu ultrazvukem.

Těhotenství je pro ženu náročná životní etapa, kterou často provází strach a obavy. V současnosti většina porodnic nebo prenatálních poraden pořádá pro budoucí maminky předporodní kurzy. Ideální by bylo, aby kurzy probíhaly po celou dobu těhotenství a měla by je vést zkušená porodní asistentka. Od začátku gravidity vyvstává spousta otázek, na které hledá budoucí maminka odpovědi. Dnes díky přístupu k informacím si spousta žen vyhledává informace na internetu, a pokud přichází do kurzu, je to většinou až v posledním trimestru. Ideální je, když se kurzu zúčastní i partner, který chce ženu k porodu doprovodit. Počet lekcí v předporodním kurzu by neměl být menší než šest.

Cílem předporodního kurzu je:

Zkušená porodní asistentka vede předporodní kurz formou dialogu s ženami a partnerem a formou praktického nácviku, ne jako přednášku v přednáškové místnosti. Žena, která má nacvičenou zásobu různých typů dýchání, úlevové polohy, polohy pro II. dobu porodní, žena, která umí poslouchat signály svého těla, se v porodním ději neutápí, a nepropadá panice – má pocit, že má situaci pod kontrolou a celý porod si spolu s partnerem užívá v duševní pohodě. Zvládá bolestivé kontrakce jako přirozenou věc, porod většinou běží bez nutnosti medikace. Žena prožívá porod spolu s partnerem a to vše umocňuje pozitivní zážitek z porodu a pozitivní vztah obou partnerů k novorozenci a sobě navzájem.