Porodnické operace jsou výkony, které provádíme v průběhu těhotenství, za porodu a v šestinedělí, abychom zabránili ohrožení zdraví nebo života matky, dítěte, nebo obou. Porodnické operace jsou oproti operacím v jiných oborech zcela specifické. Jsou prováděny na dvou i více pacientech – matce a plodu nebo matce a více plodech. Operuje se často v akutním stavu, ve stavu ohrožení zdraví, nebo života. Tyto okolnosti často přispívají ke vzniku komplikací. Komplikace iatrogenní jsou způsobené výkonem, který provádí porodník. Dělíme je na komplikace traumatické, hemoragické, infekční apod.

K operativnímu zákroku může vést stav matky, stav plodu nebo stav matky i plodu. Porodnické operace můžeme rozdělit na:

je výkon, prováděný za účelem indukce porodu nebo k podpoře děložní činnosti, při nutnosti monitoringu plodu, za účelem diagnostiky stavu plodové vody.

Výkon provádí porodní asistentka nebo lékař speciálním amniálním háčkem (jedna branže amerických kleští) na vrcholu kontrakce, kdy dochází k maximálnímu napětí vaku blan. Podmínkou pro provedení dirupce je, že se jedná o termínové těhotenství, porod je v aktivní fázi – dilatace hrdla je 4cm a víc, hlavička plodu je vstouplá do pánve a rodička s výkonem souhlasí.

Měkké porodní cesty tvoří hrdlo, pochva a hráz. V současnosti se užívá v praxi dilatace hrdla nekrvavou cestou, pomocí prostředku Dilapan S nebo Dilasoft a to především k dilataci hrdla před indukcí porodu.

Episiotomie – nástřih hráze se provádí buď profylakticky před instrumentální extrakcí plodu (kleště, vakuumextrakce) nebo k urychlení II. doby porodní, aby nedošlo k traumatizaci hlavičky plodu nebo pokud hrozí ruptura hráze. V současnosti se provádění epiziotomie omezuje na nezbytně nutné indikace.

Typy epiziotomií: medioleterální, mediální, laterální.

Nejčastější je provedení mediolaterální. Epiziotomie laterální se v současnosti nepoužívá, vzhledem k obtížnému ošetření a časté deformaci poševního vchodu. U epiziotomie mediální hrozí vznik ruptury svěrače řitního a stěny střeva, proto se provádí jen zcela výjimečně.

Porodnický obrat – versio obstetrica je porodnická operace, kdy se pomocí hmatů rukama mění nepříznivá poloha plodu pro porod na polohu příznivou. V současnosti se používá bipolární obrat zevními hmaty – versio externa, kdy se mění poloha plodu koncem pánevním na polohu podélnou hlavičkou. Obrat je možné provádět po dokončeném 36. týdnu gravidity. Průměrná úspěšnost je větší u vícerodiček než u prvorodiček.

V současnosti se místo obratu vnitřními hmaty, který se prováděl v celkové anestezii, volí při nepříznivé poloze plodu císařský řez.

je porodnická operace, kdy je plod vybaven z dělohy chirurgickou cestou, přes stěnu břišní. Podle naléhavosti operace, volí operatér buď klasickou dolní střední laparotomii pro rychlejší přístup, pokud je nutné plod vybavit co nejrychleji, nebo Pfannenstielův řez, pokud jde o plánovaný výkon. Pfannenstielův řez je kosmeticky vhodnější.

Císařský řez je v současnosti převážně konzervativní operace – děloha zůstává zachována. Řez na děloze je veden na rozhraní těla a hrdla děložního vodorovně – secctio caesarea supracervicalis transversalis. V případě nedonošeného plodu nebo nejde-li provést transversální řez, je řez veden podélně v dolní části dělohy – sectio caesarea cervicocorporalis.

Pokud je nutné přistoupit k radikální operaci, je vybaven plod a poté je odstraněna děloha – sectio caesarea cum hysterectomia. Indikací k této operaci je neztišitelné krvácení, placenta accreta (hluboce vrůstající do stěny děložní), nebo karcinom děložního hrdla.

Porodnické kleště jsou nástroj, sloužící k extrakci plodu z porodních cest (Simpsonovy kleště, Breusovy kleště, Kjelandovy kleště). Kleště se mohou použít jen v případě, že je hlavička plodu vstouplá do pánve minimálně velkým oddílem. Pro použití kleští musí být splněny konkrétní podmínky. Indikace ke klešťovému porodu mohou být ze strany matky (nepostupující porod, vyčerpaná rodička, nemožnost použití břišního lisu, nutnost urychleného ukončení porodu při akutním, život ohrožujícím stavu matky…) nebo plodu (hypoxie ve II. době porodní). V současnosti je u nás frekvence porodů kleštěmi menší než 1%.

je přístroj, používaný k extrakci plodu z porodních cest tahem za pelotu uchycenou na hlavičce plodu díky podtlaku – vytvořením vakua. K použití vakuum extraktoru jsou, stejně jako k užití kleští, stanoveny přesné podmínky. Frekvence používání této metody je stejně jako u kleští méně než 1%.

Jsou to zákroky, které vedou k odloučení a porození placenty. V případě, že nedojde ke spontánnímu odloučení a porození placenty do 60 minut po porodu plodu, nebo je krevní ztráta při neporozené placentě víc jak 300 ml.

Žena je uvedena do celkové narkózy, porodník zavádí ruku do dělohy a manuálně odloučí placentu od stěny děložní a poté ji extrahuje z rodidel. Následuje šetrná revize dutiny děložní a aplikace uterotonik intravenózně.

Pokud žena sice placentu porodila, ale po její kontrole zjistíme, že část placentární tkáně chybí nebo chybí víc jak 1/3 blan nebo žena krvácí, provádí se digitální revize dutiny děložní. V tomto případě porodník zavádí do dělohy pouze ukazovák a prostředník pravé ruky. Není nutné uvádět ženu do celkové narkózy. Pokud se nepodaří zbytky tkáně nebo blan odstranit, přistupuje se ke kyretáži.

Tento výkon se provádí tupou Bummovou kyretou, která nepoškodí bazální část endometria, pouze odstraní zbytky plodového vejce. Výkon se provádí v celkové anestezii.

Je operace, která se provádí při inkompetenci hrdla děložního, kdy jde o nedokonalý uzávěr dolního děložního segmentu a tím dochází k pootevření děložního hrdla. Objevuje se po 12. týdnu gravidity. Následkem tohoto stavu nastává pozdní spontánní potrat nebo předčasný porod. Provedení cerclage je preventivní (vícečetné těhotenství – trojčata), nebo terapeutické (zkracování děložního čípku). V praxi se používá cerkláž podle Mc Donalda, kdy je proveden cirkulární submukózní steh kolem děložního hrdla. Steh se nechává do 36. až 38. týdne gravidity, poté se odstraní prostým přestřižením. V současnosti frekvence této metody klesla na 5 – 10 cerkláží na 1000 porodů.

V roce 1985 byl sestrojen robot Puma 560, který se využíval k biopsii mozkové tkáně. V roce 2003 dochází k rozvoji robotického systému da Vinci. Systém da Vinci má tři části: chirurgické konzoly, robotické části se čtyřmi rameny u pacienta a vysoce rozlišovací 3D kamerový systém. Pohyby chirurgických nástrojů provádí robotická ramena, která vede ruka chirurga ze vzdáleného místa, kde chirurg vidí operační pole na monitoru. Možnosti robotické chirurgie jsou velmi široké – ve všeobecné chirurgii, v kardiochirurgii, v kardiologii a elektrofyziologii, v gastrointestinální chirurgii, v ortopedii, dětské chirurgii…V gynekologii je robotická chirurgie významným, rychle se rozvíjejícím odvětvím hlavně v reprodukční gynekologii, onkogynekologii a v urogynekologii.