Chirurgické operační výkony jsou často spojeny se zakládáním drénů nebo drenážních systémů. Zakládání drénů provádíme za účelem terapeutickým (léčebným) v případě, že evakuujeme např. vzduch či tekutinu z pohrudniční dutiny. Nebo za účelem profylaktickým (preventivním), kdy chceme předcházet komplikacím spojeným s operačním výkonem, např. krvácením. Drény a drenážní systémy můžeme dělit z několika hledisek.

[16] [4] [17]

Využití jednotlivých druhů drénu je široké, existují však specifické drény, které využíváme pouze po určitých operačních výkonech.

T-drén - podle Khera

Tento drén je využíván výhradně k drenáži žlučových cest a jeho název je odvozen z tvaru tohoto drénu, který připomíná písmeno T. Drén je napojen na sběrný sáček, kam odvádí žluč. V případě krvavé sekrece je nutno o tomto informovat lékaře. Množství sekrece z T-drénu se po operačním výkonu postupně snižuje. Na základě provedení kontrolního RTG vyšetření žlučových cest s pomocí kontrastní látky bývá dle ordinace lékaře drén odstraněn. Drén nebývá fixován ke kůži, přesto zde vzniká riziko poškození integrity kůže kolem drénu, a to tehdy, jestliže drén obtéká a žlučový obsah dráždí kůži kolem drénu. [17]

Specifická úprava tvaru tohoto drénu umožňuje jak vnitřní, tak vnější drenáž. Využívá se především k odvedení moče v případě jeho zavedení do ledviny, tzv. nefrostomie. Nebo se může použít k drenáži patologických útvarů v oblasti jater. [17]

Tento typ drénu se využívá k odvádění sekretu pod tlakem. Dnes se využívají především plastové, jednorázové láhve, které jsou kalibrované a umožňují tak přesnější měření sledovaného odpadu. Při ošetřování nemocného s tímto typem drénu je důležité sledování nejen charakteru odpadu z drénu, ale také sledování podtlaku. U některých typů výkonů je možné použít tento drén v pooperačním období jako drén spádový, a to tak, že zrušíme podtlak v láhvi a sekret pak odvádíme samospádem.