Ischemická choroba srdeční (ICHS) je civilizačním onemocněním, kdy nejčastěji na podkladě aterosklerózy (kornatění tepen) dochází ke stenóze věnčitých tepen. To vede k tomu, že určitá část myokardu není dostatečně zásobená kyslíkem a živinami. Taktéž vázne zpětné odplavení odpadních látek, které vyvolají pálivé a svíravé pocity za hrudní kostí. ICHS se rozděluje na akutní a chronickou. Mezi akutní formu řadíme nestabilní angínu pectoris a akutní infarkt myokardu (AIM). Stabilní angína pectoris a stav po AIM jsou chronickou formou ICHS. [3]

Rizikové faktory ICHS lze rozdělit na neovlivnitelné a ovlivnitelné. Do neovlivnitelných faktorů patří věk a pohlaví. Koronární příhody postihují častěji muže, a to nejčastěji mezi 45-50 lety. Ženy jsou častěji postiženy aterosklerózou po klimakteriu. Dalším faktorem, který nemůžeme ovlivnit, je dědičnost, a to ve spojení s familiární cholesterolemií. Ovlivnitelných faktorů aterosklerózy je daleko více. Hypertenze (vysoký krevní tlak) nebolí a mnoho lidí o něm neví. Esenciální hypertenze se projevuje bolestmi hlavy, únavou, poruchami spánku, závratěmi, krvácením z nosu, nadměrným pocením nebo šuměním v uších. Tyto varovné příznaky by měly směrovat člověka k lékaři. Obezita je abnormální zvýšení tělesné hmotnosti. Orientačně rozeznáváme dva druhy obezity podle ukládání tuku. Androidní (jablíčko, břišní) typ obezity a gynoidní (hruška, hýžďový). Břišní typ obezity mívají většinou muži a je pro zdraví závažnější. Kouření je díky oxidu uhelnatému, dehtu a nikotinu devastující na cévní výstelku. Nelze opomenout i pasivní kouření, kdy člověk pobývá v zakouřeném prostředí. Nedostatečná fyzická aktivita a sedavý způsob života negativně ovlivňuje oběhový systém. Porucha metabolismu tuků je velmi rizikovým faktorem. Je opět bezpříznaková, jelikož zvýšená hladina cholesterolu, lipidů a triglyceridů se pozná až laboratorním vyšetřením krve. Metabolický syndrom je kombinace diabetu mellitu, obezity, hypertenze, zvýšeným cholesterolem (LDL) a triglyceridů a je další predispozicí ICHS. Stres je reakce organismu na zátěž. Chronický stres má nepříznivý vliv na zdraví jedince, jelikož se roztáčí kolotoč somatických a psychosomatických chorob.

Nejběžnějším příznakem ICHS je angina pectoris (AP) neboli bolesti na prsou. AP tudíž není nemoc, ale pouze známka onemocnění nedokrevnosti myokardu. Projevuje se jako tlak, pálení, řezání či těžkost přímo za hrudní kostí. Může se šířit do levého ramena a ruky, do krku nebo do zad. Někdy se projevuje jako pálení žáhy a může tak dojít k přehlédnutí onemocnění. Jindy onemocnění zažívacího traktu zase může imitovat ICHS. Angina pectoris obvykle trvá 1-2 minuty a po podání nitroglycerinu rychle mizí. Často se objevuje při fyzické námaze, emočním vzrušení, po jídle nebo při vystavení chladu. [https://www.ikem.cz/cs/ischemicka-choroba-srdecni-ichs/a-420/]

Jako první je důležité získání od nemocného kompletní osobní, rodinnou, sociální, pracovní a farmakologickou anamnézu, včetně současných potíží. Následuje základní fyzikální vyšetření poslechem, pohledem a pohmatem. Změří se fyziologické funkce, natočí se EKG (elektrokardiogram). Pro diagnostiku chronické formy ICHS následují další vyšetření jako je rentgen srdce, plic a echokardiografie buď přes hrudní stěnu, nebo jícnem. Dalším postupem je speciální invazivní vyšetření, a to katetrizační vyšetření srdce, kde se hodnotí průtok koronárním řečištěm neboli koronarografie. Mezi další vyšetřovací metody může patřit angiografie, perfuzní scintigrafie myokardu, počítačová tomografie. Nedílnou součástí je kompletní laboratorní screening. U pacientů s přidruženými chorobami se doplňuje o funkční vyšetření plic, sonografii karotid, diabetologické či neurologické vyšetření. [9]

Léčbu ICHS lze rozdělit do čtyř celků. První je léčba konzervativní, což obnáší převážně podávání farmak, například nitrátů, betablokátorů, antiangregancií včetně hypolipidemik, antihypertenziv či antiarytmik. Součástí by měla být sekundární prevence. Druhá je intervenční léčba, která je léčbou invazivní. Při katetrizaci srdce se provede perkutánní transluminální koronární angioplastika, kdy se do zúženého místa zavede stent. Dojde ke zlepšení průsvitu koronární tepny, a tím kvalitnějšímu prokrvení myokardu. Třetí možností je chirurgické řešení, které spočívá v aortokoronárním bypassu neboli přemostění věnčitých tepen či také revaskularizaci myokardu. Poslední možnou cestou je transplantace srdce, kdy se vyčerpají předchozí postupy léčby a život člověka je prognosticky špatný. [9]