Dietologie je lékařský obor, jehož historie sahá do hluboké minulosti, první poznatky o léčbě stravou se nachází již v lékařských spisech starověku a středověku. Úpravou stravování se léčilo mnohem dříve než léky či chirurgickou léčbou. V současné době má dietologie významné postavení v prevenci a léčbě řady nemocí.

Vzájemná interakce mezi zdravotním a výživovým stavem je dnes již obecně známá. A nejen to, z dlouhodobého hlediska se nedostatečná výživa může stát rizikovým faktorem celé řady onemocnění. A naopak, kvalitní plnohodnotná výživa se mnohdy stává nezbytným léčebným prostředkem. Ať již v pozici preventivního opatření nebo léčebného prostředku, vždy se jedná o výživu, která je podávána v určité kvalitě a kvantitě. Aniž si to uvědomujeme, léčebná výživa je poskytována každému hospitalizovanému pacientovi. I indikace „nic per os“ je určitou formou léčebné výživy.

Společně s lékaři se na léčbě podílí také nelékařské zdravotnické profese, z pohledu léčebné výživy především nutriční terapeuti a všeobecné sestry. Jedině systémová multioborová péče zajistí žádaný efekt poskytované nutriční péče.

Hlavním nástrojem léčebné výživy je Dietní systém. K tomu, aby byl funkční, musí být především správně sestavený, a to nejen z pohledu spektra používaných diet v konkrétním zdravotnickém zařízení, ale také z pohledu jejich nutričních hodnot. Jedině správně indikovaná dieta ve vztahu k diagnóze, s obsahem odpovídajících denních dávek energie a základních živin se může stát terapeutickým prostředkem.

Dietní systém je dokument, který je specifický pro každé zařízení poskytující léčebnou výživu formou diet. Jeho vydání je garantováno ústavním dietologem a poté se stává závazným dokumentem konkrétního zdravotnického zařízení. Jeho obsah musí být zpracován odborně kvalifikovanými pracovníky (nutriční terapeuti). Dietní systém obsahuje názvy diet, způsob jejich značení, nutriční složení a informace pro přípravu stravy. Bez dietního systému nelze deklarovat zajištění kvalitní nutriční péče. Je tedy patrné, že jednotný Dietní systém již neexistuje. Erudovaný nutriční terapeut umí identifikovat nutriční potřeby pacientů v konkrétním zařízení a následně sestavit Dietní systém, který odpovídá potřebám pacientů, kteří bývají hospitalizovaní.

Kromě popisu jednotlivých diet obsahuje Dietní systém také informace týkající se systému zajištění léčebné výživy. Jinými slovy určuje povinnosti jednotlivým profesím ve vazbě k výživě pacienta. Pozornost je věnována také době výdeje stravy a dalším možnostem nad rámec plošného stravování, ať už se jedná o mimořádné přídavky nebo jiné formy klinické výživy. Každý zdravotník i lékař by měl být obeznámen s obsahem Dietního systému platného na jeho pracovišti, protože jedině tak může plnohodnotně využívat nabízené možnosti při zajištění nutriční péče o své pacienty.

Lékaři jsou odpovědni za správnou indikaci diety v průběhu léčby. Je tedy nezbytné, aby se orientovali v systému diet i dalších formách klinické výživy a v určitých fázích onemocnění správně indikovali takovou formu klinické výživy, aby z ní pacient v maximální možné míře profitoval. Pokud je pacientovi indikována léčebná výživa, je potřebná také znalost možných kombinací diet, jejich využití v určité fázi onemocnění a vzájemná návaznost při využívání dietních postupů.

V tomto mohou být lékařům velmi nápomocny všeobecné sestry, protože s pacienty tráví nejvíce času a v rámci ošetřovatelského procesu mají nemalý přehled o stavu pacienta. Erudovaná všeobecná sestra může vznášet podněty pro změnu diety, pokud původně indikovaná již ztratila svůj význam, anebo se z jiných důvodů stává nefunkční. Typickým příkladem je zlepšení nebo zhoršení zdravotního stavu pacienta.

Všeobecné sestry jsou také zpravidla pověřeny zajištěním léčebné výživy pro všechny pacienty na oddělení. Musí proto znát zavedený systém objednání stravy a možnosti, které mohou v rámci Dietního systému využít. Především se jedná o zavedený časový harmonogram objednání stravy a doby, kdy je potřeba hlásit změny ve stavu diet na oddělení. Nemocnice nejčastěji využívají softwarů, které slouží ke vzájemné komunikaci personálu uvnitř instituce. V některých případech bývá využíváno písemného sdělení pomocí tiskopisu, nebo telefonického hlášení, ale vždy podle domluvených pravidel v určených časech. Jedině tak může být provozně zajištěna strava všem pacientům.