WHO (Světová zdravotnická organizace) doporučuje plné kojení dítěte do ukončeného 6. měsíce života, poté postupné zařazování nemléčných a mléčných přídavků, je-li možné spolu s kojením do dvou let dítěte a déle. Schopnost kojit má v podstatě každá žena, bohužel ale ne každá se naučí kojit správně. Rozhodnutí, že bude kojit, závisí tak samozřejmě na matce. Měla by mít ale na mysli dobro dítěte. Pokud se již rozhodne nekojit, mělo by být její rozhodnutí respektováno.

V poválečných letech až do konce 80. let minulého století nebylo kojení příliš propagováno a podporováno. Matky nebyly o kojení edukovány (nedocházelo tak k dostatečné stimulaci kojení, což vedlo k postupnému útlumu tvorby mateřského mléka), proto velká většina z nich kojila nedostatečně nebo vůbec ne. V 90. letech minulého století došlo k renesanci kojení, nicméně ani dnes nejsou někteří pediatři příliš osvícení a při sebemenším váhovém úbytku kojence doporučí matce dokrmování dítěte.

Důležitá je rovněž podpora kojení a podpora nastartování laktace:

Kojení samotné má nesporný význam jak pro dítě samotné, tak i pro matku.

1) Význam kojení pro dítě

Ve většině případů odpovídá mateřské mléko potřebám dítěte (z hlediska věku a složení). Výjimkou jsou ojedinělé případy těžké podvýživy matky.

Mateřské mléko kryje nutriční potřebu a potřebu tekutin – není tedy nutné při dostačujícím kojení doplňovat tekutiny. Během jednoho kojení se mění složení mateřského mléka:

Další benefity, které kojenec získává kojením:

2) Význam kojení pro matku

Kolostrum se tvoří v prvních dnech po porodu. Má odlišné složení od plného mateřského mléka. Jedná se o tekutinu nažloutlé barvy a obsahuje následující složky:

Složení zralého mateřského mléka závisí na stravě matky a obsahuje následující složky:

Tuk – 3,8–4,5 g

Lipáza – usnadňuje kojenci trávení tuků. Kravské mléko ji neobsahuje

Bílkoviny – 0,9–1,3 g/100 ml, ve srovnání s kravským mlékem málo

O dostatečnosti kojení svědčí následující okolnosti:

Častost kojení závisí na individuálních potřebách každého kojence. Zpočátku je kojení časté, mnohdy i více než 10krát za 24 hodin – dítě vypije malé množství. Později se frekvence kojení snižuje – dítě vypije větší množství mléka.

Během prvního půl roku života dítěte mohou kojení znepříjemnit období tzv. růstových spurtů. Ta nastávají v období ukončeného třetího týdne a šestého týdne života dítěte, dále pak v období ukončeného třetího a šestého měsíce života. V těchto obdobích dítě rychle roste, má častější potřebu pít. Matky mohou snadno podlehnout domnění, že mají nedostatek mateřského mléka nebo, že je jejich mléko „nevýživné“. Na radu pediatra nebo rodiny pak sáhnou po dokrmení dítěte umělým mlékem. V době růstového spurtu je třeba obrnit se trpělivostí na několik dnů až týden, kojence častěji přikládat k prsu. Tvorba mléka se většinou ustálí a přizpůsobí novým potřebám dítěte.

Banka mateřského mléka je často součástí novorozeneckých oddělení. Mléko darují matky, které mají nadbytek mléka, nejdéle však do 6 měsíců věku svého dítěte. Takto darované mléko se pak podává dětem, jejichž matky mléko zatím nemají nebo ho mají málo, využívá se pro výživu dětí s nízkou porodní váhou, podává se rovněž dětem matek s opožděným nástupem laktace (porod SC). Mléko mohou dostávat novorozenci, kteří nemají matku u sebe, živeny jím mohou být děti alergické na kravské mléko. Mléko je vhodné také pro děti, jejichž matky krátkodobě užívají léky, které by mohly novorozenci uškodit.

Zavádění příkrmů se v současnosti řídí doporučeními České pediatrické společnosti, která doporučuje započít s podáváním příkrmů v době tzv. imunologického okénka. Je to doba od ukončeného 4. měsíce do 6. měsíce. Nemělo by to být dříve, před ukončeným 4. měsícem, ale ani ne později, než je stanovené „imunologické okénko“.

V posledních letech se ale pediatři dělí na dva tábory – jedna skupina doporučuje jako první ještě před zeleninovým příkrmem podat dítěti po několik dnů několik lžiček potraviny s lepkem (kaše). Důvodem bylo doporučení gastroenterologů, že v případě potíží s tolerancí lepku je možné započít léčbu dříve a efektivněji. Tento názor ale studie nepotvrdily. Druhá skupina pediatrů doporučuje matkám variantu bez zařazení lepku, tedy započít podávat zeleninové příkrmy.

Zavádění příkrmů začíná u dítěte navozovat určitou pravidelnost ve stravování. Jako první se začíná podávat zeleninový příkrm, a sice v době oběda. Jako první druh zeleniny se podává uvařená a řádně rozmixovaná mrkev. Podává se několik dnů (3–4 dny), v prvních dnech stačí podat dítěti pouze několik lžiček (3–5 lžiček) a poté ho dokojit. Pro dítě je to nová zkušenost, nová chuť, kterou zatím nepoznalo, může se stát, že příkrm bude odmítat. V tomto případě je třeba vytrvat a další dny dítěti příkrm opět podat, nabízet jen několik lžiček. Naprosto nevhodné je přislazování zeleninového příkrmu.

Jestliže kojenec mrkev toleruje, přidá se k ní další druh zeleniny, nejlépe brambor. Směs se opět řádně umixuje a podává se stejně jako mrkev několik dnů. Toleruje-li kojenec dobře mrkev s bramborem, je možné přidat další druh zeleniny, jako je třeba květák, brokolice, zelený hrášek, cuketa, petržel, celer). Každý nový druh zeleniny se zavádí jednotlivě po dobu několika dnů. Postupně se množství podané porce zvětšuje a dopití mateřským mlékem již není důležité. K pití se dítěti může podávat neperlivá kojenecká voda (převařená!), čaje určené dětem daného věku. Naprosto nevhodné jsou koncentrované ovocné šťávy.

Přibližně po měsíci se k zeleninové směsi přidává maso a vejce. Maso 4–6× týdně, vhodné je kuřecí, králičí, krůtí, později telecí, hovězí (případně libové vepřové), 1× týdně místo masa ½ vaječného žloutku.

Od ukončeného 7. měsíce se začínají podávat ovocné příkrmy. Zpočátku nahrazují jednu svačinku, postupně obě svačiny. Stejně jako zelenina i ovoce se zavádí do jídelníčku postupně, vždy několik dnů jeden druh ovoce.

Postupně lze přidat večer mléčnou nebo nemléčnou kaši. Kojenec starý 1 rok již snídá (možno nahradit mlékem), svačí (dopoledne i odpoledne), obědvá a večeří (často kaše + na noc mléko)

Do ukončeného 12. měsíce by kojenec neměl dostat: