5.1
Rány
Definice
Rána, nebo latinsky vulnus, je porušení souvislosti (celistvosti) kůže nebo sliznice, při kterém je organismus ohrožen bolestí, krvácením, infekcí, ztrátou tkáně či poraněním životně důležitých orgánů s možností rozvoje šokového stavu. [8]
Rány můžeme jednoduše rozdělit na rány s rovnými nebo nerovnými okraji.
Rány s rovnými okraji jsou většinou hlubší, ale více krvácejí. Lépe se však hojí. Řadíme mezi ně rány řezné, sečné a bodné podle toho jakým nástrojem byly způsobeny.
Rány s nerovnými okraji se hojí hůře. Můžeme sem zařadit střelná poranění, jako je postřel, zástřel, průstřel. Jak názvy vypovídají, záleží na tom, zda náboj končí slepě v tkáních nebo jimi prošel. Dále se jedná o rány tržné a tržně-zhmožděné, kdy je přítomen i krevní výron (hematom).
Zvláštním poraněním jsou odřeniny, neboli exkoriace. [8]
5.1.1
Ošetření ran obecně
Silně krvácející rány ošetřujeme podle typu krvácení, kterému se věnujeme v následující kapitole 5.2
Rány rozsáhlejšího, krvácejícího charakteru (převážně s nerovnými okraji) ošetřujeme tak, že její okraje šetrně, ale pevně přitáhneme k sobě, překryjeme, stáhneme obvazem. Další postup přenecháme profesionálům.
U nekrvácejících nebo méně krvácejících ran ošetříme okolí rány dezinfekčním prostředkem, například Betadinem, Septonexem, peroxidem vodíku (kysličníkem) v 3% koncentraci. Do samotné rány smíme použít pouze peroxid! Pokud je to možné, zjišťujeme u jedince alergii na jód, který je obsažen například v Betadinu nebo Ajatinu. Účinek těchto prostředků ruší mýdlový roztok. Jiné prostředky, jako masti nebo prášky, do ran nikdy nevkládáme! Zvyšuje se riziko infekce a druhotné chirurgické ošetření. Drobné řezné ranky stáhneme náplasťovým leukostehem (viz kapitola 3.4.1).
Odřeniny jsou klasickým případem znečištěné rány, vzniklé například při pádu dítěte na štěrkové cestě. Zde doporučujeme vymýt odřená kolena či lokte u dětí vodou a mýdlem, následně polít peroxidem, který tolik „neštípe“, ale vždy ve spojení s krví vytvoří pěnu. Ta v souvislosti s bolestí samotného úrazu a pohledem na „bublající“ kolena může spustit u dětí ještě větší záchvat pláče.
U tržně zhmožděných ran je dobré ránu ještě chladit, jelikož je navíc přítomen i otok, a tak je i více bolestivá. [8], [9]
Příklad
Rány znečištěné od rezavých drátů, hřebíků, trouchnivých dřevěných třísek jsou nebezpečné zejména vniknutím choroboplodných zárodků tetanu. V tomto případě je nutné chirurgické ošetření a aplikace injekce proti tetanu. [9]
5.1.2
Rány s cizím tělesem a ztrátová poranění
Drobné a volné předměty v ráně můžeme vyndat. Typickým příkladem je cizí těleso v oku. Nečistoty se snažíme odstranit přetáhnutím horního víčka přes dolní nebo pomocí oční vaničky mrkáním v oční vodě, například v Opthalu. Nečistotu je možné vyndat též růžkem nějaké tkaniny.
Zaklíněný předmět v ráně ponecháváme, jelikož při jeho odstranění může dojít ke krvácení nebo dalšímu poškození. Zaklíněný předmět tudíž slouží v ráně jako tamponáda. Předmět měkce obložíme, zafixujeme k okolní části těla, pokud je to možné, a voláme 155 či vyhledáme lékařskou pomoc.
O ztrátových poraněních neboli amputacích budeme psát v kapitole 5.3. Zde se pouze zmíníme o skalpaci, ke které může dojít například při práci s rotačními stroji při mandlování prádla. Zde je nutné zastavit krvácení pomocí stlačení spánkového tlakového bodu a aktivovat IZS. [8], [9]
+
Obr. 18. Rána s cizím tělesem na dlani
+
Obr. 19. Rána s cizím tělesem v rameni
5.1.3
Bodnutí hmyzem a přisátí klíštěte
Bodnutí hmyzem bývá časté zejména v letních měsících. Při bodnutí hmyzem sehrává roli alergické predispozice jedince. Vážnější nebezpečí i pro zdravé jedince nastává při mnohočetném bodnutí, především sršni.
Obecně platí, že rána po bodnutí je zarudlá, otéká a bolí. Po bodnutí včelou opatrně vyjmeme zbytek žihadla. Můžeme použít octový obklad, chladíme a místně ošetříme protialergickými přípravky, například gelovým Fenistilem. Alergikům neprodleně podáme tabletová antihistaminika, například Dithiaden, Xyzal, Analergin, Zodak, Zyrtec a jiné. V případě kousnutí do oblasti hlavy nebo jazyka neprodleně voláme záchrannou službu z důvodu otoku a následného zúžení dýchacích cest. [8], [9]
Klíšťová sezóna probíhá od časného jara do podzimu. Všem jsou dobře známá onemocnění při infikování klíštětem jako přenašečem. Jedná se o klíšťovou encefalitidu, ehrlichiózu a lymskou boreliózu. Neexistuje jednotná technika a jednotný postup při odstraňování přisátého klíštěte. Můžeme použít pinzetu, speciální háčky nebo vatové tyčinky. Co je však významné je čas, kdy k odstranění klíštěte dojde. Čím dříve, tím lépe. Na druhé straně je dobré vědět, co se dělat nemá. Nemazat oleji, krémy, aby se klíště „zadusilo“. Taktéž ho nemačkáme, nebo nerozmačkáváme. Zde je opak pravdou. Když klíště dusíme či mačkáme, může vyzvrátit obsah střev do rány. Tím se pak zvyšuje možnost nákazy. [https://www.benu.cz/jak-vytahnout-kliste]
Po vytažení klíštěte ránu potřeme dezinfekcí a sledujeme pozdní projevy, jako je zvětšující se zarudnutí, chřipkové příznaky, horečky. V těchto případech ihned vyhledáme lékaře. Můžeme si též zakoupit v lékárně domácí test, který nám prokáže, zda bylo klíště infekční, či nikoli. V tomto případě je ale nutné mít vytažené klíště k dispozici. Pokud se při vyndávání klíště přetrhne, doporučujeme navštívit chirurgickou ambulanci, kde se malým zákrokem odstraní celé.
Poznámka
Velkou opatrnost doporučujeme, pokud máte domácí mazlíčky, zejména psi a venkovní kočky. U nich vždy myslíme v ochraně před parazity na prevenci. Kupujeme u veterinárních lékařů speciální obojky, kapky za krk, tablety. Nesmíme ale zapomínat, že nějakou dobu trvá, než se klíště do zvířete zakousne. Při putování zvířecí srstí si může najít nového hostitele, a tím jsme my, lidé. Proto bychom měli po každé venkovní procházce zvíře otřít vlhkým hadříkem na světlém podkladě a případná setřená klíšťata zneškodnit.
Očkování u koček a psů je možné proti lymské borelióze, u dospělých a dětí již od jednoho roku věku proti klíšťové encefalitidě. Taktéž před plánovanými procházkami do přírody je dobré použít repelentní přípravky, které jsou dostupné i v bio kvalitě. Domníváme se, že zde význam slova prevence má své opodstatnění.
5.1.4
Otrávené rány
Zde je nebezpečí přenosu jedu do organismu. Zmíníme se o třech možných případech.
Prvním případem přenosu jedu do organismu je kousnutí liškou či psem, o kterém nevíme, zda je očkován proti vzteklině. Pro člověka je toto onemocnění smrtelné. Ránu infikovanou zvířecímu slinami je nutné dokonale vymýt, vydezinfikovat a ihned navštívit zdravotnické zařízení. [8] Majitel psa musí prokázat očkovacím průkazem povinné očkování zvířete proti vzteklině. Pokud je zvíře nedohledatelné, musí se zahájit odpovídající léčba.
Druhou možností přenosu jedu do organismu je žahnutí medúzou, které je možné pouze při koupání v moři. Medúz je velká řada, ale nebezpečné žahnutí je od měchýřovky fialové. Tato medúza vypadá jako světle modrý průsvitný sáček, který pluje na vodě. Po žahnutí se dostaví velmi silná bolest, zčervenání kůže či puchýře. U citlivějších jedinců se mohou objevit problémy s dýcháním. Vždy je nutné okamžitě odstranit vše, co po žahnutí zůstane na kůži, pak ránu důkladně omývat čistou studenou vodou a překrýt. Můžeme použít i antihistaminika a Fenistil gel. Dále kontrolujeme vitální funkce a při jejich poruše přivoláme tísňovou linku daného státu. [9]
Posledním případem, který zmíníme, je kousnutí zmijí obecnou, která se u nás vyskytuje. Pravdou však je, že přibývá záliba lidí v chovatelství exotických hadů, a to i jedovatých.
Zmije obecné v přírodě ani nezahlédneme. Jsou velmi plaché. Křik na ně neplatí, protože neslyší. Vnímají však otřesy půdy, a to se vždy dávají na ústup. Proto dítě nebo pes, kteří nepůsobí velké otřesy, bývají jejich obětí, když je překvapí nebo na ně šlápnou.
V magazínu nemocnic Plzeňského kraje s názvem „Srdce“ vyšel v letošním roce v čísle dvě zajímavý článek primářky Anesteziologicko-resuscitačního oddělení Klatovské nemocnice MUDr. Miriam Gredové, z něhož se dozvídáme důležité informace.
Zajímavost
MUDr. Miriam Gredová ve svém okénku časopisu Srdce „Odborník radí“, jak postupovat při uštknutí zmijí a píše:
„Rizikovou skupinou jsou i staří lidé, chronicky nemocní a lidé s oslabeným imunitním systémem. V případě diabetiků hrozí lokální nebezpečí infekce a špatného hojení, u alergiků může dojít k silné reakci, protože hadí jed je bílkovinné povahy. Z tohoto důvodu se běžně nepodává ani antisérum, které rovněž obsahuje bílkovinu.
Po útoku zmijí se v místě uštknutí objeví dvě drobné bolestivé ranky, někdy krvácející, se zarudlým nafialovělým lemem. Známkou alespoň minimálního vniknutí jedu je otok s centrálním vyblednutím, pokračující, případně prokrvácený otok, zduření regionálních lymfatických uzlin. Otok může přestoupit na trup a protilehlou polovinu těla. Možné jsou infekční komplikace v místě vkusu a okolí. Ústup změn nastává za 3–4 dny, při výraznějším postižení za 1–2 týdny. Bolestivost místa přetrvává až měsíce. Zraněný má navíc pocit na zvracení nebo přímo zvrací, dalšími příznaky jsou pocení, zvýšená teplota, žízeň, bolesti břicha, průjem, neudržení moči. Vzácněji se objevuje otok v oblasti rtů, jazyka a tváře i dechové potíže. Tyto projevy jsou příznačné spíše pro anafylaktoidní reakci. Nebezpečným projevem závažnější otravy je pokles systémového tlaku až oběhový šok, doprovázený urychleným tepem, studeným potem, bledostí, poruchou vědomí. U těžších postižení s poklesem tlaku vzniká ledvinné selhávání.
Otrava po uštknutí zmijí obecnou neznamená pro dospělého člověka většinou závažné ohrožení, u dítěte a dalších rizikových skupin je ale rychlá a správná první pomoc naprostou nutností. Vzhledem k váze dítěte může být množství jedu v uvažované dávce smrtelné. Co tedy dělat? Při uštknutí hadem je nutné postiženou končetinu znehybnit a člověka zklidnit. Postačí volná bandáž k tělu a znehybnění pacienta samotného. Nejdůležitější je povolat záchrannou službu (155) a můžeme také kontaktovat Toxikologické informační středisko (224919293), kde nepřetržitě funguje konzultační služba. Gumové škrtidlo není nutné, to naopak při špatném použití způsobí více škody než užitku. Postačí jakýkoliv pruh látky, kterým nepříliš razantně stáhneme končetinu nad místem uštknutí. Snížíme tak odtok krve (jedu) z končetiny směrem k tělu. Silně a příliš dlouho utažené škrtidlo ponechané na končetině ji může vážně ohrozit, a to zastavením přítoku krve, a tedy kyslíku. Proto je třeba po zhruba 20–30 minutách škrtidlo alespoň na minutu uvolnit. Vhodný je také chladný obklad, který zpomalí vstřebávání jedu a zmírní bolest. Nedoporučuji rozřezávání rány, její vypalování, vyplachování, vysávání.“ [https://www.nemocnicepk.cz/data/folders/Srdce%202.19-f61.pdf?show]
5.1.5
Komplikace
Sekundární komplikací ran je infekce, která se projevuje zánětem. Poznáme ho tak, že okolí rány je zarudlé, teplé, oteklé a celkově se rána nehojí ani do 48 hodin. Může vzniknout i dutina vyplněná hnisem, kterou odborně nazýváme absces. Infekce se však šíří dál, od rány se vzdalují červené pruhy na kůži, zduří přilehlé mízní uzliny (na krku, v podpaží, v třísle), objeví se horečka s třesavkou, je nutné neprodleně navštívit lékaře. Pokud postižený stále váhá a stav podceňuje, mohou se bakterie rozšířit po celém těle a tvořit další abscesy. Tomuto stavu říkáme sepse a není ojedinělým jevem, že končí smrtí. [8], [9]
Poznámka
Pokud je to možné, snažíme se při ošetřování ran o co nejsterilnější postup z důvodu možných pozdních komplikací. Nejen u sebe, ale i ostatních poraněných ránu sledujeme, včetně vitálních funkcí postiženého a v případě výše uvedených příznaků nic nepodceňujeme a jednáme.