Televizní a kinematografické obrazové formáty procházejí od svého vzniku postupným vývojem. Od klasických úzkých formátů se v průběhu let přešlo k širokoúhlým formátům, které více využívají široký zorný úhel lidského zraku (zorné pole, viz obr. 3).
Obr. 3. Zorné pole lidského zraku v horizontální rovině
Současným trendem je zvyšování hustoty obrazových bodů pro vnímání všech detailů scény. Limitem je rozlišovací schopnost lidského oka. Tu udává minimální vzdálenost, ze které lze rozlišit dva blízké body (pro lidské oko je to 1 úhlová minuta, viz obr. 4. S rostoucí pozorovací vzdáleností přestává lidské oko postupně vnímat obrazové detaily, doporučené rozlišení je tak proto nižší. Billboardy a další podobné velkoformátové fotografie, u kterých se předpokládá, že jej budou pozorovatelé sledovat z větší pozorovací vzdálenosti, jsou proto tištěny s velkým obrazovým rastrem, případně i s nižším rozlišením.
Obr. 4. Rozlišovací schopnost lidského oka při pozorování dvojice různě vzdálených bodů