Ozvučnice zabraňuje tzv. akustickému zkratu, kde dojde vlivem interference k odečtení zpětně odražené vlny (s obrácenou fází o 180°) s vlnou přímo vyzářenou (patrné je to především u nízkých frekvencí). Je-li tedy délka zvukové vlny větší než samotný reproduktor, akustický tlak se před a za membránou vyrovnává a zvuk je vyzařován do celého prostoru. Akustickému zkratu zabráníme prodloužením dráhy akustických vln, to učiníme ozvučnicí. Ozvučnice odděluje prostor před a za membránou, a vytváří tak dva poloprostory Existuje několik základních konstrukcí ozvučnic, viz obr. 100:
- Rovinná deska – jedná se o typ otevřené skříňové ozvučnice, pro deskovou ozvučnici by měl být pro mezní kmitočet rozměr desky a minimálně (40):
- Uzavřená ozvučnice – chová se jako horní propust s vyšším mezním kmitočtem, než má vlastní reproduktor. Doplněním dalšího rezonátoru (nátrubku) lze vhodně upravit kmitočtovou charakteristiku na nízkých kmitočtech. Taková ozvučnice se nazývá bassreflexová (na obr. 101). Principem je laminární kmitání sloupce vzduchu. Úpravy frekvenční charakteristiky v oblasti nízkých frekvencí docílíme naladěním tohoto rezonátoru jeho hmotností a poddajností. Vliv přidání nátrubku na výslednou kmitočtovou charakteristiku (obrázek níže).
- Pasivní zářič – hmotnost vzduchu kmitající v nátrubku bassreflexové ozvučnice je nahrazena hmotností pasivního zářiče. Tím je samotná membrána, která je uváděna do pohybu odraženou zvukovou vlnou.
Obr. 100. Základní konstrukční typy ozvučnic
Obr. 101. Reproduktor s bassreflexovou ozvučnicí (nahoře je vysokotónový reproduktor, dole je středobasový reproduktor)
Nosná konstrukce pro reproduktory v kině by měla být tvořena z nehomogenních materiálů (např. dřevotříska, viz obr. 102). Při rozvibrování by se totiž homogenní deska stala zdrojem parazitního zvuku, jehož kmitočet by odpovídal rezonančnímu kmitočtu dané desky.
Obr. 102. Reproduktorová konstrukce v kině – spodní reproduktory jsou středové a basové, vrchní jsou výškové