PWM (pulsně šířková modulace) je digitální modulace, která je založena na změně střídy obdélníkových impulsů v závislosti na úrovni vstupního napětí. Doba trvání jedné periody obdélníkového signálu je dána vzorkovacím kmitočtem. Poměr doby trvání log. 1 a log. 0 se nazývá střída. Nabývá-li signál střední hodnoty, je střída rovna 50 %.

Řídicím signálem je trojúhelníkový či pilovitý signál, který je v každém okamžiku porovnáván komparátorem se vstupním signálem. Na výstupu komparátoru se nachází dvoustavový signál, který odpovídá právě modulovanému signálu PWM (viz obr. 42). Ten lze dále výkonově zesilovat, aniž by došlo ke zkreslení v průběhu zesilování. Tohoto principu využívá zesilovač ve třídě D (viz kapitolu 3.9), který se používá v zesilovačích zvuku v kinech.

Demodulaci PWM lze provést pomocí dolní propusti. Na jejím výstupu se nachází signál odpovídající střední hodnotě signálu PWM.

Pomocí regulátorů na principu PWM modulace lze řídit kromě regulací výkonů různých zařízení také hodnotu vnímaného jasu světla. Přerušováním světelného toku dostatečnou frekvencí dochází podle Talbotova zákona lidským mozkem k vnímání střední hodnoty tohoto světelného toku. Tento princip odpovídá činnosti PWM demodulátoru. PWM modulace se proto využívá k regulaci jasu zdrojů světla, např. stmívače světel v kině nebo LED. Této modulace se také využívá pro regulaci jasu u projektorů s DLP technologií.