Příčné uspořádání silnice nebo dálnice je odvislé od kategorie komunikace a potřebného počtu jízdních pruhů. Ty se určí na základě významu komunikace v komunikační síti a výhledové intenzity provozu (obvykle určené z dopravního modelu či metodami prognózy dopravy).

Příčné uspořádání pozemní komunikace je tvořeno tzv. silniční korunou, která se skládá z jízdních pruhů, ze zpevněné krajnice a nezpevněné krajnice. Šířka silniční koruny je dána počtem jízdních pruhů a jejich rozměry (například na dálnici je šířka jízdních pruhů větší než na běžné silnici) a rozměry obou typů krajnic.

Dálnice jsou řešeny zásadně jako vícepruhové, směrově rozdělené komunikace. Směrové rozdělení znamená, že jízdní pruhy pro opačné směry tvoří samostatné jízdní pásy, které jsou fyzicky odděleny (středním dělicím pásem se svodidly).

Standardní šířka čtyřpruhové dálnice je 27,5 m nebo 26 m. Šestipruhová dálnice pak dosahuje šířky 33,5 m.

Vozovka jednotlivých jízdních pásů se skládá z jízdních pruhů (obvykle o šířce 3,75 m nebo 3,50 m) a zpevněných krajnic. Zpevněná krajnice, která je umístěna vpravo ve směru jízdy, je na dálnicích řešena jako široká (často je laicky nazývána jako „odstavný pruh“). Slouží k nouzovému odstavení vozidla při poruše tak, aby neblokovalo jízdní pruhy, a zároveň vytváří šířkový prostor pro vytvoření nouzové uličky při vzniku kongesce.

Po okrajích vozovky je vždy ještě část nezpevněné krajnice, tedy plochy, která je součástí šířky komunikace, ale není tvořena vozovkou.

Kromě běžných jízdních pruhů se v příčném uspořádání dálnice mohou vyskytnout i přídatné jízdní pruhy –odbočovací či připojovací pruhy, případně stoupací pruhy pro pomalá nákladní vozidla.

Obdobně, byť méně velkoryse, jsou řešeny silnice pro motorová vozidla jako směrově rozdělené úseky silnic I. třídy.

Silnice I., II. a III. třídy jsou obvykle řešeny jako dvoupruhové, směrově nerozdělené pozemní komunikace (tedy jízdní pruhy pro opačné směry jsou vzájemně odděleny pouze vodorovným dopravním značením).

Vozovka komunikace se skládá z jízdních pruhů a případně i zpevněné krajnice. Šířka dvoupruhové komunikace je odvislá od šířky jízdních pruhů a existence zpevněné krajnice a její případné šířky. Standardně se v Česku navrhují dvoupruhové silnice o šířce 11,5 m či9,5 m u silnic I. třídy a 7,5 m či6,5 m u silnic II. a III. třídy. Šířka jízdních pruhů těchto komunikací nabývá hodnot 3,5 m nebo 3,25 m.

Po okrajích vozovky je vždy ještě část nezpevněné krajnice, tedy plochy, která je součástí šířky komunikace, ale není tvořena vozovkou, obvykle o šířce 0,5 m. Vně nezpevněné krajnice jsou pak umístěny směrové sloupky („patníky“) s odrazkami, sloužící k optickému vedení řidiče, a svodidla.

Směrové sloupky jsou v Česku standardně bílé s oranžovou (vpravo ve směru jízdy) či bílou (vlevo ve směru jízdy) odrazkou. Místa, kde může často docházet k namrzání vozovky (mosty, okolí rybníků apod.), jsou označena modrými směrovými sloupky. Červené sloupky pak upozorňují na výjezd z místa ležící mimo pozemní komunikaci.

Každý úsek komunikace lze charakterizovat tzv. kategorijním znakem, který vyjadřuje typ komunikace, šířku komunikace a návrhovou rychlost.