Pro „globální pohled“ v tomto okamžiku uvádíme módy dopravy z pohledu „mezisídelních“ spojení:

Moderní a rychlá osobní železniční doprava tvoří kvalitní páteř systému veřejné dopravy, a to v rámci dálkových, regionálních, příměstských a často i městských přepravních vztahů. V rámci nákladní dopravy tvoří moderní železnice páteř multimodálních přeprav (typicky přeprava kontejnerů) a efektivně zajišťuje přepravy materiálů a substrátů.

Silnou stránkou železnice je, že dokáže velmi efektivně přepravit velké množství lidí či zboží/materiálu poměrně velkou rychlostí, při relativně malé (v poměru k počtu přepravovaných osob či zboží/materiálu) spotřebě energie a personálu. Železnice má také obecně v porovnání se silniční, lodní a leteckou dopravou nejmenší negativní vliv na životní prostředí. Moderní vlaky dokážou nabídnout poměrně vysoký komfort přepravy.

Železnice se ale logicky nevyplatí v relacích s nízkou sílou přepravních vztahů. Její kvalitativní parametry (rychlost a spolehlivost) jsou odvislé od podoby železniční infrastruktury, jejíž stavba či úpravy jsou investičně i časově poměrně náročné. V současné době jsou rovněž značné rozdíly v kvalitě (nabídky i infrastruktury) železniční dopravy mezi jednotlivými kontinenty, státy i konkrétními trasami.

Silniční doprava je obecně tvořena individuální automobilovou dopravou (IAD), meziměstskou autobusovou dopravou a silniční nákladní dopravou. Silniční síť je vůbec nejrozsáhlejší sítí dopravní infrastruktury a opravdu „vede téměř všude“, ze všech druhů dopravy je silniční doprava nejdostupnější.

Výhodou individuální automobilové dopravy je právě snadná dostupnost, včetně možnosti dopravy „ode dveří ke dveřím“, a relativní pohodlí. Z energetického, ekologického i prostorového hlediska se však jedná o značně neefektivní mód dopravy. Řidič automobilu nemůže dobu přepravy strávit efektivně ani odpočívat (musí se věnovat řízení), problematické je parkování, automobil je reálně používán pouze jednotky procent času své životnosti, zbytek doby je pouze odstaven na parkovišti, na ulici či v garáži, což činí poměrně velké prostorové nároky (patrné zejména ve velkých městech, kde je neustálý „problém s parkováním“).

V oblasti nákladní silniční dopravy je výhodou relativní pružnost, což je ideální zejména z pohledu organizace výroby a logistických řetězců metodou „just in time“ nebo „just in sequence“, a možnost dovozu zboží „kamkoliv“ bez nutnosti budování další infrastruktury (například železniční vlečky). Nevýhodou je opět značné zatížení životního prostředí.

Cyklistická doprava je módem individuální dopravy, který má dopravní význam zejména na kratší cesty a v územích s relativně příznivou geomorfologií terénu (nížiny/roviny). Je poměrně citlivý na povětrnostní podmínky. Jde o ekologický a bezemisní mód dopravy a z pohledu udržitelné mobility se jednoznačně jedná o vhodný druh dopravy, který má pozitivní vliv i na úroveň lidského zdraví.

Z pohledu dopravní funkce rozlišujeme dopravní cyklistiku, která slouží jako mód dopravy při zajišťování primárních nebo sekundárních přepravních vztahů, a cyklistiku turistickou či sportovní.

Letecká doprava je sice nejrychlejším typem dopravy (z pohledu rychlosti vlastního dopravního prostředku), nicméně stoprocentně toto tvrzení platí až u dlouhých cest, kdy čas dopravy (osob či zboží) na letiště, a především čas strávený před letem a po letu na letišti, je výrazně nižší než doba samotného letu.

Význam osobní i nákladní letecké dopravy je zejména v mezikontinentálních spojeních a letech na střední a dlouhé vzdálenosti (tzv. „long haul flights“). Kratší vnitrozemské lety mohou být efektivně nahrazeny vysokorychlostními tratěmi.

Slabými stránkami letecké dopravy jsou zejména její enviromentální dopad (hluk, emise) a poměrně omezený prostor v letadlech, což vede k nižší ekonomické a energetické efektivitě jejího provozu (při přepočtu „na sedadlo“ či tunu zboží je logicky letecká doprava dražší než například doprava železniční).

Lodní (vodní) doprava je zajišťována plavbou po mořích, oceánech, umělých a přírodních jezerech či vodních tocích.

Jedná se sice o nejpomalejší druh dopravy (kromě chůze), nicméně zejména při přepravě zboží či materiálu, u kterého není důležitá doba přepravy (či přesný čas „příjezdu“) se často jedná o nejlevnější řešení. I přes určité problematické vlivy intenzivní námořní dopravy na životní prostředí, je lodní doprava jedinou možností mezikontinentální přepravy velkého množství zboží či materiálu.

Říční lodní doprava často rovněž vyžaduje umělé zásahy do vodního toku (jezy a související plavební komory) kvůli zajištění splavnosti řeky po celý rok.