Vlastnosti rezistorů (i dalších součástek, jako jsou kondenzátory, cívky, polovodičové prvky), které využíváme v praktické elektrotechnice, můžeme zařadit do dvou skupin:

Charakteristické vlastnosti jsou takové, které nám popisují (tedy charakterizují) součástky. Vlastnosti mezní jsou takové, které nesmí být v průběhu činnosti součástky překročeny. Pokud tato situace nastane, může dojít k nevratnému poškození součástky i celého zapojení (zařízení).

Základní vlastností rezistoru je jeho odpor. V praxi hovoříme o jmenovité hodnotě odporu.

Jednotka odporu 1 Ω je základní, v praktické elektrotechnice pracujeme se součástkami odporového typu s hodnotami, které 1 Ω většinou přesahují. Hodnoty menší než 1 Ω nachází uplatnění ve výkonové elektrotechnice jako převodníky proud → napětí. V měřicí technice v oblasti etalonů elektrického odporu najdeme definované odpory s velikostí i 1 mΩ.

Odpor vodiče s konstantním kruhovým průřezem je definován vztahem:

kde R je odpor vodiče, ⍴ je měrný odpor vodiče, l je délka vodiče a S je průřez vodiče.

Měrný odpor ρ [Ω·mm²/m] nejpoužívanějších materiálů v elektrotechnice:

Hodnota odporu není parametrem konstantním. Zapojením rezistoru do aktivního obvodu (připojením obvodu k napájecímu zdroji), ale také působením vnějších vlivů se hodnota odporu mění například s teplotou. Změnu odporu v závislosti na teplotě můžeme definovat pomocí vztahu:

$R_{\vartheta }=R_{\vartheta 0}·\left[1+\alpha \left(\vartheta -{\vartheta }_0\right)\right] [\Omega ;\Omega ,K^{-1}$ , K],

kde R_ϑ je hodnota odporu při teplotě ϑ [Ω], R_ϑ0 je odpor při teplotě ϑ₀ (v praxi nejčastěji 20 °C), α je teplotní součinitel odporu $\left[K^{-1}\right]$ .

V obvodových aplikacích působí na rezistoru napětí U a rezistorem prochází proud I. Na rezistoru vzniká výkonová ztráta, která se projevuje tepelným zahřátím rezistoru. Elektrický výkon je definován vztahem:

kde P_R je hodnota ztrátového výkonu na rezistoru R, U_R je napětí na rezistoru, I_R proud procházející odporem R.

Jednotkou výkonu je 1 W [watt].

Do vztahu pro výpočet výkonu P_R můžeme za U_R a I_R dosadit základní vztahy definované Ohmovým zákonem. Potom dostaneme pro výpočet výkonu na rezistoru vztahy ve tvaru:

nebo

$P_R=U_R·I_R=U_R·\frac{U_R}{R}=\frac{U_R^2}{R} \left[\mathrm{W};\mathrm{V},\mathrm{ }\mathrm{\Omega }\right]$ .

Rezistory se vyrábí v hodnotách jmenovitého zatížení 0,125 W, 0,25 W, 0,5 W, 1 W, 2 W a 5 W.

Výkonové zatížení rezistoru není parametr s konstantní hodnotou. Pokud teplota okolí rezistoru překročí hodnotu 40  $℃$ , odvod tepla z rezistoru do okolí se neustále snižuje. Při teplotě okolí 80 °C je snížení jmenovitého zatížení rezistoru již velmi výrazné a jeho pokles činí 70 %. Pokud by se jednalo o rezistor se jmenovitým zatížením 1 W při teplotě okolí 70 °C, bylo by povolené výkonové zatížení rezistoru pouze 0,3 W. Přesné snížení najdeme v konstrukčním katalogu výrobce rezistorů. Průběh povoleného výkonového zatížení má následující podobu:

Rezistory se vyrábí v předem definovaných hodnotách odporu. Skupiny hodnot nazýváme řady. V elektrotechnice využíváme nejčastěji řadu s označením E6, E12 nebo E24. Číslo 6/12/24 udává, kolik hodnot rezistorů je obsaženo v jedné dekádě. Jednou dekádou se rozumí interval 1–10, 10–100, 100–1 000 nebo 1 000–10 000. S počtem hodnot v jedné dekádě souvisí také parametr, který nazýváme přesnost hodnoty rezistoru. Jednotlivé řady jsou definovány následovně:

V elektrotechnických schématech je rezervovaným znakem písmeno R. Dalšími parametry, které charakterizují rezistor, jsou:

U rezistorů staršího provedení (v ČR výrobce Tesla) byly základními řadami TR212 až TR215. Standardním odporovým materiálem byla uhlíková vrstva nanesená na keramickém tělísku s povrchovou vrstvou laku. V konstrukcích s vyššími nároky se používaly rezistory řady TR161 až TR164. Tyto metalizované rezistory se využívaly v konstrukcích s vysokými nároky na stabilitu odporu, nízký teplotní součinitel a nízký šum. V dnešní době je základním provedením rezistorů řada 0204 (0,5 W), 0207 (0,6 W) a další řady s výkonovou ztrátou (1 W až 100 W).

Potenciometry ve starších konstrukcích měly označení TP160 (jednoduché provedení bez spínače), TP161 (jednoduché provedení s otočným spínačem), TP163 (tandemové „dvojité“ provedení). TP640 (posuvné potenciometry). V dnešní době jsou značeny stejným způsobem.

Typové značení odporových trimrů u starších provedení bylo TP040 (lakosazové, stojatá montáž), TP110 (lakosazové keramické) nebo TP095 (cermetové keramické, uzavřené). V dnešní době například PC16SG nebo PD4W (značení podle výrobce).

Jmenovitou hodnotu u rezistorů vyznačují výrobci přímo na povrchu součástky. Mezi základní způsoby značení patří: