Pojmem zdroj v elektrotechnice označujeme místo, kde vzniká elektrická energie. Zdrojem může být skupina prvků (součástek), které vytváří (generují) napětí nebo proud. Tyto obvody označujeme jako aktivní obvody a jejich prvky jako aktivní prvky. Je-li přesně definovanou obvodovou veličinou tohoto obvodu napětí, potom tento obvod nazýváme zdrojem napětí. Pokud tento obvod definujeme velikostí vytvářeného proudu, nazýváme jej zdroj proudu. Zdroj napětí nebo proudu můžeme dále rozdělit na ideální a skutečný.

Je označení pro zdroj, který vytváří napětí dané velikosti mezi dvěma svorkami a udržuje toto napětí konstantní (stejné velikosti) při libovolném odebíraném proudu. Schematická značka:

Vlastnosti zdroje nejčastěji popisujeme charakteristikou. U zdrojů tuto charakteristiku nazýváme zatěžovací charakteristika zdroje. Vyjadřuje, jak se mění napětí na svorkách zdroje U_AB v závislosti na velikosti proudu I_z, který zdroj dodává do spotřebiče.

Z charakteristiky můžeme zjistit následující parametry:

Pro jednotlivá napětí U_AB1, U_AB2 a U_AB3 platí:

U_AB1 = U_AB2 = U_AB3 = konstantní hodnota.

Matematicky můžeme tuto vlastnost zdroje zapsat takto:

$U= f\left(I\right)$ .

V našem případě:

$U= f\left(I\right)=konstanta$ .

V praxi zapisujeme přímo hodnotu napětí zdroje takto:

$U=5 \mathrm{V} nebo U=\mathrm{2,65} \mathrm{V} nebo U=\mathrm{1,2}·{10}^{-3 }\mathrm{V}$ .

Tak zní označení pro zdroj, u kterého se výstupní (svorkové) napětí mění s velikostí odebíraného proudu. Schematická značka:

Zatěžovací charakteristika zdroje má následující podobu:

Z charakteristiky můžeme zjistit následující parametry:

Napětí U_AB1, U_AB2, U_AB3 nejsou stejná: $U_{AB1}\ne U_{AB2}\ne U_{AB3}$ .

V obvodu zdroje a spotřebiče platí:

$I_{z1}<I_{z2}<I_{z3}$ .

Pro svorkové napětí zdroje U_AB platí:

$U_{AB}= f\left(I_z\right)$ ,

$U_{AB1}>U_{AB2}>U_{AB3}$ .

V kapitole 4.6 učebního textu „Elektronika I“ jsme si odvodili vzorce pro výstupní (svorkové) napětí zdroje:

$U_0=U_{Ri}+U_{Rz}$ .

Pro výstupní napětí zdroje U_Rz můžeme psát:

$U_{Rz}=U_O-U_{Ri}=U_0-I·R_i$ .

Pro proud I (uzavřené smyčka zdroj-spotřebič) platí:

Po dosazení za I do předchozí rovnice můžeme psát:

Novým parametrem skutečného zdroje je zkratový proud zdroje. Je to proud, který dodává zdroj do zátěže s nulovým odporem R_z = 0 Ω. V praxi se jedná o zkratované výstupní svorky zdroje.

Hodnota zkratového proudu zdroje I_zk se vypočítá ze vzorce:

Tak zní označení pro zdroj, který dodává konstantní proud do libovolné zátěže, která je připojena na výstupní svorky AB zdroje proudu. Schematická značka:

Ideální zdroj proudu se skládá ze zdroje proudu a paralelně zapojeného vnitřního odporu R_i. U ideálního zdroje proudu je hodnota tohoto odporu nekonečně velká (R_i = ∞ Ω). Pro správné pochopení funkce proudového zdroje je potřeba si uvědomit následující skutečnosti:

Tento zdroj proudu se vyznačuje vysokou hodnotou vnitřního odporu a konečným rozsahem výstupního napětí na svorkách AB.

Od zdroje proudu požadujeme, aby byl schopen dodat konstantní proud do libovolné hodnoty zatěžovacího odporu. Tuto vlastnost (schopnost) realizuje pomocí změny svorkového napětí.

Výrazem spotřebič v elektrotechnice označujeme prvek (součástku) nebo skupinu prvků, které dodávanou energii od zdrojů pouze využívají ke své činnosti, a to většinou ztrátovým způsobem.