Fotografická technika II

Aby si fotograf mohl vybrat ten správný objektiv pro svou práci, musí porozumět několika jeho základním vlastnostem. V následujících řádcích si je stručně shrneme a některé z nich rozvedeme v následujících kapitolách nebo ve výukovém materiálu Fotografická tvorba.

Ohnisková vzdálenost (značená písmenem f) je vzdálenost mezi optickým středem objektivu a místem, kam se sbíhají světelné paprsky při zaostření na nekonečno (filmem, čipem).

Čím je ohnisková vzdálenost větší, tím více objektiv přibližuje. Proto jsou také profesionální teleobjektivy tak velké a těžké. Čím má objektiv větší ohniskovou vzdálenost, tím má také menší zorné pole. Proto jsou teleobjektivy příkladem „tunelového" vidění, zatímco širokoúhlé objektivy obsáhnou značnou část prostoru ve svém okolí.

Mnohé objektivy umožňují měnit ohniskovou vzdálenost, tedy přibližovat či oddalovat fotografovanou scénu (zoomovat). Jiné, zpravidla profesionální objektivy mají ohniskovou vzdálenost pevnou. Obě řešení mají své výhody i nevýhody.

Mají většinou větší světelnost, takže dosahují nižší hloubky ostrosti a lépe fotografují za zhoršených světelných podmínek. Mají také nižší rozměry, hmotnost a lepší kresbu.

Jedinou možností, jak změnit zorné pole, jsou rychlé nohy fotografa. Aby fotograf z jednoho místa obsáhl více ohniskových vzdáleností, musí mít kolekci více objektivů. To znamená také vyšší finanční náklady a nutnost často objektivy měnit.

Umožňují plynule měnit zorné pole, což je výtečné například pro reportéry. Není navíc nutné objektivy tak často měnit, čímž se snižuje i množství nečistot, které se dostane na snímač.

Mají horší kresbu a vyšší světelnost než pevné objektivy, protože mají více optických členů. U profesionálních zoomů však nejsou tyto rozdíly tak patrné. Ze stejného důvodu mají i vyšší hmotnost.

Kvalitnější zoomy při změně ohniskové vzdálenosti nemění svou velikost (zoomování umožňuje vnitřní pohyb optických členů) ani světelnost, která je konstantní v celém rozsahu. U amatérských objektivů se při zvětšování ohniskové vzdálenosti velikost i světelnost zvyšují.

Strašák jménem ultrazoom

Existují i objektivy konstruované tak, aby pokryly celý rozsah ohniskových vzdáleností od širokoúhlého objektivu po teleobjektiv. Jejich asi jedinou výhodou je finanční úspora a to, že není třeba objektivy měnit. S tím souvisí i méně nečistot na čipu. Jinak jsou však tyto „ultrazoomy" stavěné na hranici fyzikálních možností a jejich kresebný výkon tomu povětšinou odpovídá. Fotografové, kterým záleží na kvalitě obrazu, proto tyto objektivy raději nepoužívají.

Rozdělení objektivů podle ohniskové vzdálenosti probereme v následující kapitole.

Množství světla, které objektiv propustí, se udává jako clonové číslo. Je poměrem ohniskové vzdálenosti (f) a velikosti vstupní čočky objektivu, v praxi tedy spíš velikosti otvoru clony.

Světelnost objektivu je nejnižší clonové číslo, které je s použitím daného objektivu možné nastavit.

Objektivy s velkou světelností (malým nejnižším clonovým číslem, většinou v rozmezí f/1,4 a f/2,8)patří mezi profesionální a poskytují lepší možnosti při fotografování za zhoršených světelných podmínek nebo dosahování malé hloubky ostrosti. Běžnější a levnější objektivy mívají světelnost v rozmezí f/3,5 až f/5,6 nebo i vyšší.

Obr. 4. Malá hloubka ostrosti objektivem se světelnostíf/2,8 při ohniskové vzdálenosti 340 mm (rákosník obecný, přírodní rezervace Vransko jezero, Chorvatsko).

Prací s clonou a hloubkou ostrosti se budeme podrobně zabývat v učebním textu Fotografická tvorba, v kapitole Clona a hloubka ostrosti.

„Konec třesoucím se rukám." Stabilizace obrazu je užitečná v mnoha případech. V jednom případě je však vyloženě škodlivá. Při umístění fotoaparátu na stativ, kdy se samotný přístroj nechvěje, může naopak aktivovaný pohyblivý stabilizační optický člen nebo snímač způsobit výsledné rozostření obrazu. Pak jsou samozřejmě také situace, kdy je expoziční doba natolik krátká, že v podstatě není co stabilizovat.

Stabilizace obrazu může fungovat v objektivu, nebo v těle fotoaparátu. V prvním případě bývá účinnější, protože je konstruovaná přímo pro daný objektiv. Druhé řešení má zase tu výhodu, že se objektivy bez stabilizace ve spojení s fotoaparátem, který má stabilizovaný čip, chovají jako stabilizované. Protože nemusejí mít stabilizaci vlastní, bývají levnější.

Stabilizace obrazu potlačuje pohybovou neostrost vzniklou chvěním fotoaparátu. Je však zcela neúčinná při eliminaci pohybového rozmazání způsobeného samotným fotografovaným objektem.

Obr. 5. Létající učitel - stabilizace obrazu nepomáhá při zmrazení pohybu fotografovaného objektu. Zde pomůže pouze dostatečně krátká expoziční doba, ideálně kratší než 1/1000 sekundy.