3.3
Ke kořenům věci – primární a sekundární zdroje
Primární zdroje jsou zlatými valouny dobrého novináře. Patří sem totiž vyjádření lidí, které sám oslovil, tiskové materiály určené pro novináře a také veškeré oficiální dokumenty, databáze a další informace vydané přímo subjekty, kterých se týkají. Řadíme sem i oficiální vyjádření tiskových mluvčích či oficiálních představitelů daných institucí či státních složek (policistů, hasičů a podobně). Proto bývají takové zdroje nejaktuálnější, nejpřesnější a nejzaručenější. Měly by tedy (obzvláště ve zpravodajství) tvořit páteř žurnalistických materiálů.
Sekundární zdroje jsou veškeré informace, které jsou převzaté – nepocházejí tedy přímo "od zdroje". Patří sem vyjádření lidí citovaná v jiných médiích či tiskových agenturách a veškeré informace zveřejněné nějakým prostředníkem. Pokud tedy údaj o počtu obyvatel České republiky zveřejní Český statistický úřad, jedná se o zdroj primární. Jestliže však stejnou cifru převezme a zveřejní například Wikipedie, jde už o zdroj sekundární.
+
Wikipedie je spolu s jinými prameny přebírajícími informace zdrojem sekundárním – i kdyby ty informace byly jakkoli zajímavé.
Wikipedie je spolu s jinými prameny přebírajícími informace zdrojem sekundárním – i kdyby ty informace byly jakkoli zajímavé.
Video 3. Zdroje informací – živé a neživé, relevantní a nerelevantní, primární a sekundární.
Z nejméně kolika na sobě nezávislých zdrojů je třeba ověřit přejatou informaci, aby mohla být novinářem považovaná za spolehlivou:
Primární zdroj:
Novinář nemusí zveřejnit zdroj informací, aniž by se provinil proti novinářské etice, jestliže:
Novinář může bez porušení etiky použít skrytou identitu zdroje, když:
Primárním zdrojem je: