Závity, do kterých zašroubujeme šroub, nazýváme vnitřní závity. Můžou vést skrz materiál, pak se nazývají průchozí, a pokud jsou zhruba tak dlouhé, jako mají průměr, můžeme pro ně použít tzv. maticový závitník. Pokud má závit dno, je třeba mít otvor hlubší, než potřebujeme závit. Obecně volte k prodloužení díry pro řezání závitu dvojnásobek průměru šroubu. Díra se pro vyřezání metrického závitu volí podle tabulek nebo tak, že se velký průměr závitu vynásobí 0,85. Viz následující příklad:
Příklad
Chceme mít závit M8 hluboký 20 mm. Abychom ho mohli vyřezat, vyvrtáme díru hlubokou 20 mm + 2 × 8 mm, tj. 36 mm, vrtákem 0,85 × 8 mm, tj. 6,8 mm. Pokuste se podobně vypočítat, jak udělat 10 mm hluboký závit pro šroub M5.
Zobrazit řešení
Skrýt řešení
Řešení
Velký průměr šroubu M5 je 5 mm, tudíž 0,85 × 5 mm = 4,2 mm, přesah díry bude 2 × 5 mm + 10 mm = 20 mm. Vrtáme tedy 20 mm hlubokou díru vrtákem o průměru 4,2 mm.
Následuje video, na kterém uvidíte, jak se řezají vnitřní závity. Pro začátek se jen podívejte, jak se to dělá, přečtěte si následující dva oddíly o závitnících a pak s novými informacemi zhlédněte video znovu.
Řezání vnitřních závitů sadovými a maticovými závitníky
Pokud je otvor neprůchozí, potřebujeme jej mít méně hluboký a zároveň délka závitu je větší než velký průměr závitu (tj. dlouhé závity do plného materiálu), použijeme sadové závitníky. Jsou vidět na obrázku na začátku kapitoly. Závitníky jsou tři – předřezávací, řezací a dořezávací. Vždy je používáme postupně od nejhrubšího, a také nejmenšího, po poslední, jemný a největší. Stupně nepřeskakujte. Mohlo by dojít ke zlomení závitníku a závit by byl otrhaný a nepoužitelný.
Závitníky jsou postupně značeny proužky na unášecí stopce:
- | Jeden proužek pro předřezávací závitník.
- || Dva proužky pro řezací závitník.
- ŽÁDNÝ (!) PROUŽEK pro poslední, dořezávací závitník. Závitníky vyrobené před druhou světovou válkou se značily třemi proužky, což je ovšem zbytečné, neboť lze třetí závitník odlišit i absencí proužků.
Schválně jsem zvýraznil, že závitník bez proužku se používá jako poslední. Nesmíte se splést a vzít ho jako první, tím byste si zničili výrobek.
Při nasazování závitníku do otvoru je třeba zatlačit a zároveň kroutit vratidlem. Pokud řežete závit do plného bloku materiálu, vždy jím otočte o ½ kruhu a vraťte se o ¼ kruhu zpět. Takto se uřízne tříska v závitníku a spadne do díry pod závitníkem. Pokud i tak řezání půjde špatně, vyšroubujte závitník ven, vyfoukejte třísky kompresorem a pokračujte dál. Proces to může být zdlouhavý, ale pokud za vratidlo moc zaberete, tak se závitník zlomí a jeho vyjmutí z díry je na jednu celou kapitolu, kterou tady probírat nebudeme. Stačí říct, že na to nebudete mít vybavení a i s ním je velmi obtížné závitník vytáhnout.
Při řezání závitů závitník dobře mažte, není na škodu mít závitník v díře vyplněný olejem. Závit bude hladší a je možné, že bez oleje závitník ihned zlomíte.
Souhrn
- První závitník s jedním proužkem, druhý se dvěma proužky, třetí bez proužku.
- Použijte hodně oleje.
- Točte o půl kruhu tam a o čtvrt kruhu zpět, abyste uříznuli třísku.
Pokud máte štěstí a požadovaný závit není kratší než průměr závitu, můžete použít maticový závitník. Jeho výhoda tkví v tom, že je jen jeden, a proto závit vyřízne podstatně rychleji. Nevýhodou je fakt, že je namáhán po celé délce řezání závitu, a je tak snadné ho zlomit. Hodí se pro závity do stěn silnějších profilů a pro pročištění již hotových závitů, které jsou například zkorodované nebo plné nečistot. Pro zrychlení práce jej můžete dokonce nasadit na aku šroubovák nebo vrtačku a projet materiál na jeden záběr. Někdy se proto maticovému závitníku říká strojní. Jeho zlomení je stejně jako u sadových závitníků velký problém a pravděpodobně znemožní dokončení výrobku, proto ho používejte až ve chvíli, kdy máte zkušenosti s řezáním závitů a cit v ruce.