Sekáč je lidstvu prokazatelně znám už 5 000 let a pro naše školní účely a prototypovou výrobu stejně jako na demontážní práce se výborně hodí i dnes. Způsob, jakým ho budeme používat, byl překonán vystřihovacím listem někdy v době industrializace a v současné době stojí na vrcholu CNC řezací laser nebo CNC plasmová řezačka. Ty byste využili, pokud byste chtěli vytvořit precizní čistý výrobek nebo větší množství kusů. I tak je ale sekáč rychlejší a levnější, když se vezme v potaz příprava CAD. Někdy sekáč využijete i v případě, že máte všechny ostatní technologie k dispozici. Zejména při vyřezávání plechových dílů z auta se může stát, že se s rozbrušovačkou nevejdete. V kovářských pracích má sekáč jinou formu, ale je nezbytný pro dělení materiálu za tepla.

Sekáč se vyrábí z kalitelné uhlíkové oceli, tj. z oceli, jejíž obsah uhlíku je dostatečný na zakalení. Špička sekáče je zakalená, aby byla tvrdá, a následně popuštěná, aby nebyla křehká. Sekáč koupený v obchodě je již takto připraven. Takto tepelně zpracovaný nástroj se nabrousí. Brousíme s úhlem břitu 60° pro ocel a 30° pro měkčí materiály, jako jsou dřevo nebo hliník. Sekáč se používáním otupí a je třeba ho přibrousit. Při broušení dávejte pozor a pravidelně ho chlaďte, abyste materiál ostří nepřepálili teplotou přesahující 200 °C. Jakmile začne sekáč při broušení na povrchu žloutnout, je už moc horký. Je třeba ho chladit dříve, než žloutnutí nastane.

Při sekání si upneme orýsovaný plech do svěráku. Sekáč se v tomto případě chová jako jeden ze dvou břitů nůžek. Svěrák představuje pevný břit a sekáč pohyblivý břit. Středně silnými údery do sekáče střiháme plech podél čelistí. Je třeba dodržovat dva úhly. Sekáč musí být natočen zhruba o 30° proti rovině sekaného materiálu, jak vidíte na následujícím obrázku:

Zadruhé je zcela zásadní, abyste se ostřím sekáče dotýkali rohu koutu mezi plechem a čelistí svěráku. Následují tři obrázky: na prvním je sekáč používán správně, na druhém a třetím jsou dvě možné chyby při natočení.

Při sekání děláme výsek menší, než je potřeba, a postupně ho přesněji zvětšíme pilníkem. Sekání je velmi hrubá operace s přesností přibližně 1 mm. Zároveň se jedná o velmi násilnou činnost, která výrobek poškrábe a zohýbá, načež je třeba ho srovnat. Proto je nezbytné mít dostatečnou rezervu v materiálu, abyste měli po sekání prostor na začištění hran a zpřesnění rozměrů a kolmostí.

Sekáte-li vnitřní otvor v plechu, předvrtejte si díry, v nichž pak budete seky začínat. Pokud byste začali sekání uprostřed plechu bez předvrtaných děr, tak by se trhal a bylo by třeba mít dodělávací rezervu mnohem větší.

Příklad vysekávání tvarů na prvním učebním výrobku.