Kapitola3
Architektura Internetu, aneb jak do sebe kostičky zapadají
Architektura sítě Internet je definována sadou protokolů TCP/IP, které zapadají do obecného modelu datové paketové komunikace RM-OSI podle obr.2.
Obr. 2. Protokolová architektura TCP/IP Internetu a model RM-OSI
Vzhledem k tomu, že primárním úkolem Internetu a tedy s ním související sadou protokolů TCP/IP bylo spíše propojení sítí (viz výše) než přímo koncových zařízení, nezabývá se TCP/IP problematikou definice dvou spodních vrstev RM-OSI (fyzické a spojové), které jsou v režii koncových sítí. Zde nalezneme např. technologie jako je Ethernet nebo Wi-Fi.
Zajímavost
TCP/IP mělo být jen nadstavbou nad již existujícími lokálními sítěmi v jednotlivých lokalitách a mělo umožnit „jen“ jejich globální propojení mezi sebou. Cílem tedy nebylo definovat a pak „nutit“ jinou technologii do lokáních sítí jednotlivých organizací, ale pouze vytvořit „most“, který by umožnil koncová zařízení různých technologií v lokálních sítích přes Internet vzájemně propojit.
Sjednocujícím prvkem se stal společný formát IP paketu a taktéž protokoly, podle nichž se měly tyto pakety přenášet mezi technologicky různými sítěmi od sítě zdrojové k síti cílové. Pro datový přenos byla v architektuře TCP/IP zvolena paketová metoda přenosu s negarantovaným doručením bez nutnosti sestavovat spojení a cestu v síti před přenosem dat. Tento princip byl zvolen s ohledem na technické možnosti technologií, které byly dostupné v době vzniku Internetu. Nikdo tehdy netušil, do jakých rozměrů se Internet rozvine v průběhu dalších 40–50 let a jaké budeme mít k dispozici technologie dnes.
Nosným protokolem definujícím základní datovou jednotku - paket je v Internetu protokol IP (Internet Protocol), který se nachází v modelu RM-OSI na třetí vrstvě. O něm bude bližší pojednání v jedné z následujících kapitol. Vzhledem k tomu, že uzly v síti Internet, tzv. směrovače, negarantují bezchybný přenos IP paketů, bylo technicky vhodnější a efektivnější tuto funkci přesunout na stranu koncových systémů, konkrétně do vrstvy transportní, kde se v architektuře TCP/IP užívají protokoly TCP (Transmission Control Protocol) a UDP (User Datagram Protocol). Zatímco TCP zajistí garanci doručení dat založenou na principu vyžádání si opětovného zaslání chybných nebo nedoručených IP paketů, UDP protokol nic takového neřeší a jen rozšiřuje základní funkci IP protokolu o možnost přenosu dat pro více aplikací současně, což IP protokol v principu postrádá. Programátor síťové aplikace se dle její povahy musí rozhodnout, jaký typ přenosu dat si vybere, jestli ten s větším zpožděním přenosu, ale garancí doručení všech dat (TCP), nebo ten, který garanci neposkytuje, ale za to má o něco menší zpoždění (UDP).