Povíme si, jakými způsoby se webové aplikace tvoří a na co je dobré myslet při jejich tvorbě, aby dobře fungovaly. Realizace takové aplikace je projekt. Někdy může být menší, jindy zase větší, ale vždy bychom měli myslet na to, že se jedná o projekt a měli bychom brát v úvahu všechny jeho aspekty. Každý projekt má čtyři základní fáze: specifikace, implementace, validace a evoluce.

Výsledkem specifikace musí být jasné zadání pro grafiky, kodéry a programátory. Přechází se od ideje, která je obvykle vágní, ke konkrétním popisům designu a funkcí nové aplikace. Řeší se zde i studie proveditelnosti, ve které se musí řádně zhodnotit, je-li možné projekt realizovat. Překážkami realizace mohou být nedostatečné zkušenosti, nedostatečná znalost technologií, nedostatek lidských zdrojů, času, finančních prostředků, ale třeba i nedostatečně provedená specifikace. I to není stále vše. Pokud se již rozhodneme aplikaci vytvořit, je nutné si na začátku vždy umět odpovědět na několik základních otázek:

Pojďme si přiblížit oněch osm výše uvedených otázek, i když bychom si jistě mohli položit mnoho dalších. Znát dobře cíl aplikace je klíčové. Uvědomme si, že aplikace se nevytváří jedním způsobem a podle toho jaký mají obsah, pak plní patřičnou funkci. Už od začátku by se měla aplikace navrhovat podle toho, bude-li něco prodávat, nebo fungovat jako virtuální galerie. Rozdíl pak nebude jen v prvcích na webové stránce, uspořádání menu, designu vůbec, ale i v technologiích, které obsah připravují. Znát cílovou skupinu je také velmi důležité. Tvoříme obsah pro lidi nebo boty. Lidé chtějí „user friendly” prostředí, kde zohledňujeme i lidskou psychologii, botům záleží zejména na validním kódu. Cílová skupina pak ovlivňuje i lokalizace obsahu, způsob podání obsahu, odbornost textů a mnohé další.

Další otázkou je, jak se webové aplikace vůbec tvoří? Zde jsou tři základní způsoby, které se mohou různě prolínat. Prvním je psát aplikaci „z čisté louky“. To znamená si veškeré zdrojové kódy psát sami. Dalším způsobem je používat různá hotová řešení pro dílčí části. To mohou být různé frameworky, knihovny, redakční systémy, ale i fonty, ikonky, obrázky, zvuky a podobně. Třetím způsobem je využít hotové kompletní řešení jako službu (Google, Facebook, Booking…). Zde nesmíme zapomenout na otázky, zda je možné hotová řešení upravovat a rozšiřovat o nové funkce. Zda jsou hotová řešení svými programátory dále vyvíjena a udržována. Zda je možné tato řešení legálně použít, tedy jsou-li vydávána pod požadovanými licencemi.

Je také důležité, kde a jak budeme webovou aplikaci z technického pohledu provozovat. Opět máme několik možností:

Na každém tomto řešení musíme řešit mnoho dalších záležitostí. Naše výsledná aplikace bude potřebovat patřičný prostor, programový interpret, napojení na databázi a také i konkrétní HTTP server. Nejčastěji se setkáváme s kombinací LAMP (Linux Apache MySQL PHP), WAMP (Windows Apache MySQL PHP) nebo MAMP (Mac Apache MySQL PHP). U Windows řešení najdeme kombinace Windows + IIS + ASP.NET + MS SQL Server. Častou alternativou nebo i souběžným SŘBD k MySQL je nyní i MariaDB, která z MySQL vznikla po koupení MySQL společností Oracle Corporation. Mnohdy nás zajímají i verze jednotlivých aplikací či technologií, protože naší programované aplikaci mohou od určitých verzí něco přinášet.

Kromě hostingu nesmíme zapomenout i na doménu. Volba vhodné domény je velmi důležitá. Měla by být jasná, jednoduchá, krátká a výstižná. Cena domény se pohybuje řádově ve stokorunách ročně, což je v rámci projektu zanedbatelná částka.

Pokud vytvoříme například internetový obchod, musí být jasné, kdo bude aktualizovat jeho obsah. Kdo bude plnit obchod produkty. Bude-li to automatický systém synchronizace z nějakého externího feedu dodavatele, nebo bude-li to dělat nějaký zaměstnanec obchodu ručně, nebo kombinace obou přístupů.

Poslední dvě z oněch osmi základních otázek není již třeba více rozvíjet. Řekněme si jen základní projektové poučky. U řízení projektu existuje tzv. projektový trojimperativ (Triple Constraint nebo the Iron Triangle). Jde o pomyslný trojúhelník, kde na jeho vrcholech je funkce, cena a termín. Tyto tři prvky se velmi vzájemně ovlivňují. Například pokud zkrátíme termín, tak se to jistě negativně projeví na ceně nebo funkcích, nebo obojím. Podobně pokud přidáme nové funkce, odrazí se to negativně na čase nebo ceně, nebo opět obojím. Analogicky se podobná negativa dějí u zkrácení ceny. Na tyto závislosti nesmíme zapomenout. Je dobré si jeden z těchto parametrů projektu vzít jako stěžejní a zbylé dva k němu poté přizpůsobovat. Vše, zejména pak termíny, by mělo být realistické.

Ve fázi implementace již tvoříme aplikaci dle zadání. Hledáme řešení konkrétních dílčích problémů. Zapisujeme algoritmy v programovacích jazycích. Provádíme testování napsaných částí aplikace.

Každý programátor má své oblíbené vývojové prostředí, které známe pod zkratkou IDE (Integrated Development Environment). Můžeme uvést například NetBeans, Eclipse, KDevelop, Microsoft Visual Studio nebo i jednoduchý, ale velmi užitečný PSPad. Tato prostředí krom zvýraznění částí zdrojového kódu nabízí mnoho dalších užitečných funkcí – například správu projektu, doplňování kódu, dokumentace kódu, ladění, napojení na repositář… Já začínal s psaním webů v aplikaci PSPad a NetBeans. Je velmi sympatické, že obě IDE jsou zdarma a stojí za nimi čeští vývojáři.

Je dobré při psaní kódu myslet na jeho udržitelnost, spolehlivost, účinnost a použitelnost. Programátoři často opomíjejí srozumitelnost a čitelnost samotného kódu. Pokud pak čte kód někdo jiný, nebo se k němu sám programátor po delší době vrací, je mnohdy obtížné zpětně zjistit, jak kód pracuje. Nyní si uvedeme několik dobrých praktik vhodný pro obecné programování:

Ve validační fázi kontrolujeme, zdali hotová webová aplikace nebo jen nějaká její iterace neobsahuje chyby a odpovídá zadání. Testovat by se mělo i souběžně s implementací. Testovat se mohou celé aplikace nebo i jen její dílčí části, nebo dokonce i jednotlivé třídy zvlášť (Unit testing). Testovat mohou interní pracovníci, najatí testeři nebo i samotní budoucí uživatelé. V případě, že testování proběhne v pořádku, dochází k předání webové aplikace nebo její patřičné iterace do produkčního prostředí.

Poslední fází je evoluce. Předáním aplikace její „život“ nekončí. Po předání je potřeba řešit mnoho dalších činností, které lze rozdělit do tří základních kategorií:

Při tvorbě webu nesmíme fázi evoluce opomenout. Je potřeba zajistit servis webu i po jeho předání, abychom zajistili jeho dlouhodobý funkční a bezpečný chod a byli jsme připraveni i na případné požadavky zákazníka na rozšíření nebo úpravu funkcí.