Síťové databázové systémy (Network database system – NDS) se objevují se v šedesátých letech. Písemně specifikovány byly na konferenci CODASYL v roce 1971 (Conference on Data System Languages). Dodnes se často nazývají Codasylovské databáze. Termín síťový neznamená, že by se provozovaly na počítačových sítích, nýbrž že jsou navrženy na základě teorie grafů – sítí. Označují se zkratkou NDS (Network Database System). Hlavním rysem síťového modelu je, že v něm existují vztahy many-to-many, tzn. vícenásobné rodičovství, které je implementováno pomocí lineárních a cyklických ukazatelů.

Flexibilita modelu síťového databázového systému při vytváření vztahů many-to-many je jeho nejsilnější zbraní. Ale vzájemné vztahy mezi množinami se mohou stát velmi nepřehledné (stovky dodavatelů, tisíce výrobců) a tím komplikují vývoj aplikací.

Stejně jako hierarchické databáze jsou síťové velmi rychlé při vyhledávání, zejména použije-li se indexového ukazatele směřujícího k první položce v prohledávané množině. NDS rovněž značně omezuje duplicitu dat. NDS zjednodušuje přidávání nových položek do databáze a změny existujících. Programátor musí definovat novou množinu a změnit potřebné ukazatele, aby se nová množina správně začlenila do zbývajících dat.

Nevýhodou síťového modelu jsou stejná omezení pro změnu struktury databáze, jak jsme se o tom zmínili u hierarchického modelu. Počáteční návrh struktury musí být řešena vytvořením nové databáze.