Na univerzálním soustruhu používáme k uchycení obrobku nejčastěji tříčelisťové sklíčidlo.. Funguje podobně jako sklíčidlo na vrtačce, které již znáte z dřívějška. Současně ovládáme tři čelisti, takže zajištěno ustavení obrobku přesně do osy rotace

Tři čelisti se k sobě rovnoměrně stahují najednou a upínají obrobek v ose otáčení. To, jak precizně je obrobek vystředěn, záleží na operátorovi stroje.

Vezměte si křídu a postupně ji přibližuje k obvodu obrobku. Jakmile udělá křída slabou značku dotekem, soustruh zastavte. Podívejte se, kde je značka od křídy. Toto místo nyní nejvíc vyčnívá z osy otáčení. Sem uhoďte paličkou. Je dobré se při úderu paličkou obrobku dotýkat rukou, abyste cítili, o kolik se posunul. Opakujte tento postup, dokud se křída nebude obkreslovat po celém obvodu. Přesnost tohoto postupu je asi 0,1 mm. Pro přesnější upnutí potřebujete mít obrobené plochy na obvodu. Poté vystřeďte úchylkoměrem (probereme v následující kapitole).

Čtyři čelisti jsou schválně uloženy každá zvlášť, čímž operátorovi soustruhu umožnují určit si, kde chce mít osu symetrie obrobku, nezávisle na jeho tvaru. Můžeme takto upínat nerotační součásti.

Při upínání do sklíčidla vsuneme obrobek hluboko tak, abychom ho drželi zhruba v místě těžiště. Zároveň ale chceme, aby ze sklíčidla při soustružení bez podpěry hrotu nevyčnívalo více než asi 30 mm materiálu. Při obrábění delšího obrobku nebo obrobku s malým průměrem dochází k vibracím a je možné obrobek nebo nůž i zlomit. To všechno záleží na zkušenosti obráběče.

Pokud je obrobek delší než asi 80 mm, je vhodné využít hrot pro podepření, což si popíšeme v následujícím oddílu této kapitoly. Upnutí v samotném sklíčidle je vhodné pro objekty, u nichž poměr průměru a délky vyčnívající části je maximálně 1 : 1 a celková délka nepřesáhne 100 mm.

Sklíčidlo dokáže na obrobek vyvinout velký upínací tlak. Při přílišném utáhnutí zanechává i v konstrukční oceli otisky. Při upínání hliníku a mědi je třeba sledovat, jestli už obrobek nepoškozujeme. Při slabé síle upnutí bude naopak obrobek sklouzávat pod tlakem nože do sklíčidla. Tím, jak při soustružení nůž tlačí na obrobek, bude obrobek „utíkat“ od nože. Toto způsobuje chybu měření, kdy výrobek obrobíte podle pravítek méně, než stroj ukazuje. Řešení je odebírat menší třísku nebo více utáhnout sklíčidlo.

Při upínání do tříčelisťového sklíčidla je velmi těžké znovu stejně upnout již jednou vyjmutý výrobek. Pomůže si na obrobek a sklíčidlo udělat značku a vkládat obrobek stejně natočený, jako jsme ho vyjmuli.

Přesnost upnutí se také zvýší, když používáme stále stejnou díru pro kličku. Na některých modelech sklíčidel je díra pro kličku pouze jedna, ale většinou jsou zde tři. Jednu, ideálně s označením nula, si vyberte a udělejte na ni fixem značku. Pro malé průměry obrobku je tento postup doporučen.

Některá sklíčidla v naší dílně mají na čelistech vnější drážkování. Můžete tak do nich upínat trubky za vnitřní průměr.

Vyrábí se čelisti, které jsou obrácené a slouží pro upínání větších obrobků. Jak se tyto čelisti vyměňují? Budete točit kličkou proti směru hodinových ručiček a postupně tak zvětšovat upínací průměr. Až úplně vytočíte šnek, který drží čelisti, budou postupně po jedné vypadávat ze sklíčidla. Dejte si pozor, kam padají a raději je chytněte. Zpátky musíte dodržet stejné pořadí jejich uložení. Čelisti jsou očíslované I, II a III. V tomto pořadí se musí chytnout ve šneku. Nejdříve vložte první, a až se chytne do uložení, postupně utahujte sklíčidlo a připravte si druhou a následně třetí.

Do tříčelisťového sklíčidla lze upínat i osově nesouměrné obrobky. Pro nás je praktické se naučit v soustruhu upínat hranoly. V soustruhu lze rychle sjednotit povrch, případně zmenšit rozměry hranolu. Výborně se také hodí pro začištění a oříznutí kolmé plochy na nařezaných jeklech.

Hrotem takzvaně upíchneme obrobek v případě, že potřebujeme zvýšit tuhost soustavy stroj – obrobek. Ve sklíčidle stále držíme obrobek, ale změna oproti předchozí kapitole je, že teď ho držíme jenom za malé množství materiálu. Upínejte obrobek alespoň za 5 mm materiálu ve sklíčidle o průměru 200 mm. Pokud budete mít lehký, vyvážený obrobek a sklíčidlo menší a ostré čelisti, je možné uchytit jej i za méně, ale záleží na zkušenostech obráběče. Druhá strana obrobku má v sobě vyvrtaný tzv. středicí důlek a v něm opřený hrot.

Hrot je kužel uložený ve vřeteníku. Působí na něj velká radiální i axiální síla. Takovému hrotu, který budeme používat nejčastěji, říkáme otočný hrot. Hrot musí být po celou dobu obrábění v těsném kontaktu s obrobkem. Ten je o něj velkou silou zapřený a hrot drží celý tlak, kterým tlačí nůž při obrábění na obrobek. Pokud vlivem skluzu zaleze obrobek do sklíčidla, ztratí hrot kontakt s obrobkem a ten se při obrábění okamžitě vylomí z čelistí ven.

Při hrubování, kdy nůž díky hrubé třísce vytváří na obrobek největší tlak, pomůže držet v jedné ruce ruční kolečko koníku a mírným otáčením přitlačovat hrot na obrobek, který může mírně klouzat do sklíčidla. Toto by se ale obecně stávat nemělo a je naším cílem seřídit stroj tak, aby obrobek zůstal na místě.

Středící důlek je normalizovaný kužel, který vrtáme pomocí středicího vrtáku.

Jak vidíte, středicí vrtáky se vyrábí v celé škále velikostí. Důlek děláme vždy co nejmenší možný. Je to řemeslný zvyk, dělat tento důlek nenápadný. Někdy se po dokončení součásti důlky odsoustruží. Můžete si všimnout, jak na mnoha výrobcích tyto středicí důlky zůstaly. Namátkou: poloosy v autě, kliková hřídel spalovacího motoru, hřídel elektromotoru, utahovací klička.

Středicí vrtáky se vyrábí v řadě velikostí, vždycky si volíme velikost kužele úměrně velikosti finálního obrobku.

Středicí vrták má naváděcí válcovou část, za kterou následuje kuželovitá část. Kužel středicího vrtáku je normalizovaný. Je třeba vrtat středicím vrtákem tak hluboko, aby se vytvořil vnitřní kuželovitý důlek, o který se právě opře otočný hrot.

Úchylkoměr se také někdy nazývá indikátor a někteří soustružníci mu říkají hodinky. Jedná se o měřicí přístroj, který v nějaké formě vždy má číselník a měřicí hrot. Jak zatlačujeme měřicí hrot, ukazuje se na číselníku ručičkou, o kolik se hrot posunul. Existuje i digitální úchylkoměr, který se používá stejně, jen místo číselníku ukazuje hodnoty na LCD displeji. Na měřicím hrotu bývá kulička, která se odvaluje po měřeném povrchu. Úchylkoměrem měříme v řádu přesností setin mm. Pro měření je třeba povrch zbavit koroze a nerovností, abychom indikační hrot nepoškodili. Čím je povrch čistší, tím přesnější měření bude, a je tedy dobré povrch osoustružit.

Úchylkoměr můžeme umístit do soustruhu na magnetický stojánek. V magnetickém stojánku je stíněný magnet, když otočíte páčku do polohy zapnuto, stojánek se velmi pevně přichytí k litinovým a ocelovým částem soustruhu.

V úchylkoměru je hřebenový převod, který otáčí velkou ručičkou. Ta pak přes sadu ozubených kol otáčí menší ručičkou v přesném poměru otáček. Velká ručička ukazuje setiny mm na dílek a malá desetiny mm na dílek. Měřítko se může měnit, a proto je třeba se vždy podívat, jaký úchylkoměr používáme.