Základní entitou SIP je User Agent (UA), který může provádět funkce klienta – User Agent Client (UAC) – a funkce klientského serveru – User Agent Server (UAS).

Klient uživatelského agenta (UAC) je součástí softwaru User Agent, který vytváří nové požadavky, odesílá je a zpracovává přijaté odpovědi. Požadavky vznikají jako výsledek externí zpětné vazby (stisknutí tlačítek na telefonu SIP, signálu z okruhu atd.).

Server uživatelského agenta (UAS) přijímá požadavky a generuje odpovědi na základě akcí uživatele, přijatých zpráv, výsledků provádění programu nebo jiných událostí.

V jistém smyslu je předkem protokolu SIP protokol HTTP. SIP od něj podědil syntaxi a princip klient-server.

Klient odešle požadavky, ve kterých indikuje, že si přeje příjem ze serveru. Server přijme požadavek, zpracuje a odešle odpověď, která může obsahovat oznámení o úspěšném provedení požadavku, oznámení chyby nebo informace požadované klientem.

Síťové zařízení SIP obvykle provádí funkce klienta uživatelského agenta (generuje požadavky a přijímá odpovědi) i serveru uživatelského agenta (přijímá požadavky a generuje odpovědi), ale v některých zařízeních je implementována pouze jedna z obou částí.

SIP je transakčně orientovaný protokol: interakce mezi síťovými prvky probíhá prostřednictvím periodické výměny zpráv. Transakce se skládá z požadavku a jakéhokoli počtu odpovědí na něj. Mezi nimi musí být právě jedna konečná odpověď a volitelně jedna nebo několik předběžných odpovědí.

Transakce má stranu klienta (transakce klienta) a stranu serveru (transakce serveru). Klient zpracovává požadavky a odpovědi serverových transakcí. Ty jsou vytvářeny uživatelskými agenty a stavovými proxy servery.