Formát objektivu se udává v palcích. Udávaná hodnota představuje velikost obrazového senzoru kamery, pro který je spočtena ohnisková vzdálenost objektivu. Standardně používané formáty objektivů jsou 1/3“, 1/2“, 2/3“ a 1“.

Můžeme konstatovat, že s rostoucí ohniskovou vzdáleností se zužuje úhel záběru. Velikost zobrazeného objektu je přímo úměrná vzdálenosti objektu od objektivu. Volba správného formátu objektivu ovlivňuje výsledný obraz. Formát objektivu musí být úměrný formátu obrazového senzoru kamery. Při použití objektivu s formátem menším, než je velikost obrazového senzoru, se nezobrazí okraje obrazu a zůstanou tmavé.

Nedojde totiž k promítnutí krajních světelných paprsků z objektivu na senzor. Tento jev se nazývá „vinětace“, paprsky z objektivu jsou promítány pouze na střed senzoru. Naopak při použití objektivu s větší velikostí, než je velikost senzoru, dojde ke zvětšení obrazu, ale nezobrazí se celý, protože krajní paprsky dopadnou zcela mimo senzor. Objektivy jsou vyráběny v provedení s manuální clonou (ručně nastavitelnou clonou) nebo automaticky řízenou clonou (tzv. fixní autoiris objektivy).

Jde o nejjednodušší systém objektivu. Jedná se o malý otvor vytvořený před senzorem kamery. Objektiv vytváří na senzoru obraz. Tento objektiv nemá žádnou čočku a clonu. Intenzita osvitu senzoru je dána velikostí dírky. Tento objektiv nikdy nedosáhne 100% zaostření. Využívá se v kamerách domácích telefonů, případně ve velmi nenáročných aplikacích. Miniaturní objektivy k deskovým PCB kamerám se standardním závitem M12x0.5 jsou specifickým typem jednoduchého objektivu a mnohdy jsou řešeny právě objektivy pinhole.

Objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností nám poskytuje celou řadu výhod. Fixní objektiv má od výrobce jasně definovanou ohniskovou vzdálenost a tedy i úhel záběru. Obraz z takového objektivu je obvykle nejkvalitnější, nejostřejší a s největší hloubkou ostrosti. Tyto objektivy jsou vybaveny manuální či automatickou clonou. Manuální ovládání je zejména na místech pevné instalace kamery, kde není třeba měnit ohniskovou vzdálenost. Výhodou také je, jsou-li stabilní (nebo co nejstabilnější) světelné podmínky.

Jedná se o optickou soustavu, kterou je možné ovládat. Objektivy varifokální jsou vybaveny zpravidla dvojicí mechanicky ovládaných prvků umožňující ovlivnit v předem zadaném rozsahu jejich ohniskovou vzdálenost, a tedy i úhel záběru. Samostatně lze ovládat ohniskovou vzdálenost, druhým ovládacím prvkem je ostření. Opět existují dvě varianty, jak manuální, tak automatická.

Tento typ objektivu umožňuje provést „přiblížení“ sledovaného objektu. ZOOM objektivy jsou objektivy s proměnným ohniskem při zachování roviny ostrosti. Objektivy zoom jsou ovládány buď ručně, ale v mnohem větší míře je používáno motorické ovládání. Dalším parametrem je automatizovaná clona (tzv. autoiris objektivy). Tyto objektivy jsou nejčastěji využívány v otočných kamerových systémech.

Pro výběr vhodného objektivu je nutné zhodnotit velikost sledovaného prostoru, velikost sledovaného objektu a přirozeně vzdálenost sledovaného objektu od objektivu. Je vhodné použít varifokální objektiv s ručně nastavitelnou ohniskovou vzdáleností a tedy s možností změny zorného úhlu. Takovéto sestavy nejčastěji použijeme při sledování „pevných“ záběrů. Vhodným příkladem je umístění kamery nad hracím stolem v casinu. Zde je nutné sledovat například kolo rulety a druhá kamera sleduje hrací pole rulety. Obě kamery je třeba správně nastavit a otestovat při reálném osvětlení při hře. V uvedeném případě je nutné sledovat, kam přesně dopadla kulička na kole rulety a na druhé straně je nutné mít dokonalý přehled o umístění hracích žetonů. Bohužel při takovéto hře dochází k pokusům hráčů o posunutí žetonu na výherní pole, případně o pokusy krupiérů umístit kuličku, kam se jim hodí. Jiné nastavení je třeba provést na karetním stole. Zde bohužel dochází k odleskům karet, což má za následek jejich nečitelnost. Tyto kolizní situace je třeba předvídat a předcházet jim.