Model nasazení cloudu definuje způsob využití služby uživatelem, způsob uložení dat, určuje provozovatele a správce zvoleného řešení. Modely nasazení lze dělit následovně:

Každý z těchto modelů má své specifické vlastnosti a platí pro něj určitá pravidla.

Veřejné cloudy poskytují široké veřejnosti poskytovatelé služeb, kteří spravují cloudovou infrastrukturu. Veřejní poskytovatelé cloudu jako Amazon AWS, Microsoft a Google vlastní a řídí infrastrukturu a přes Internet nabízí otevřený přístup široké veřejnosti. V takovémto modelu nemohou zákazníci vědět ani ovlivnit, kde se infrastruktura nachází. Je třeba poznamenat, že všichni zákazníci veřejného cloudu sdílejí tu samou infrastrukturu s omezenou konfigurací, bezpečnostní ochranou a variantami dostupnosti. Jako příklad uveďme služby určené pro širokou veřejnost, jako je on-line ukládání fotek, e-mailové služby či stránky sociálních sítí. Ve veřejném cloudu však mohou být poskytovány i služby pro podniky.

Ve veřejných cloudech se zdroje nabízí jako služba. Uživatelé mohou měnit své potřeby na požádání a nemusí kvůli tomu nakupovat hardware. Poskytovatelé veřejného cloudu spravují infrastrukturu a rozdělují ji podle kapacitních požadavků uživatelů.

Veřejný cloud je jasnou volbou, když:

V privátním cloudu využívá celou infrastrukturu výhradně jediný klient nebo organizace. Není sdílená s jinými organizacemi, avšak může obsluhovat více zákazníků (např. obchodní jednotky). Infrastruktura může být umístněná interně nebo externě a může ji spravovat organizace sama, třetí strana anebo jejich kombinace. Umožňuje organizacím ukládat data a aplikace v cloudu, který je v porovnání s veřejným cloudem bezpečnější a lépe řízený. Zdroje jsou nasazené za firewallem a přístup k nim může být zabezpečen pomocí soukromých linek nebo zabezpečených šifrovaných spojení přes veřejné sítě tak, aby přístup k nim měli pouze konkrétní klienti, kteří s nimi mohou pracovat. Cílem těchto mechanismů je minimalizovat bezpečnostní rizika a omezit přístup jen na vybrané klienty.

Podle umístnění existují dvě varianty privátních cloudů.

Cloud ve vlastních prostorách: Tento druh cloudu je umístněný přímo v prostorách organizace. Tato možnost je vhodná pro organizace, které investovaly do značného serverového a ukládacího hardwaru, chtějí využít tuto investici a použít hardware na privátní cloud, například pro aplikace vyžadující kompletní kontrolu a konfigurovatelnost infrastruktury a bezpečnosti.

Externě umístněný privátní cloud: Takové cloudy se nacházejí u třetí strany, která se specializuje na cloudovou infrastrukturu. Poskytovatel služeb zřídí vyhrazené cloudové prostředí s úplnou zárukou soukromí. Tento formát se doporučuje organizacím, které preferují nevyužívat veřejné cloudové infrastruktury z obav spojených se sdílením fyzických zdrojů.

Privátní cloud je možné označit za nejlepší řešení, jestliže:

Komunitní cloud je model cloudové služby s více vlastníky, kterou sdílí několik organizací ze specifické skupiny s podobnými nároky na službu (např. cíle, bezpečnostní požadavky a vzájemný soulad). Tyto organizace nebo spíše komunity mají podobné nároky na cloud a jejich hlavním cílem je spolupracovat na dosažení vlastních obchodních cílů. Komunitní cloud má svá úskalí v otázkách alokace nákladů, zodpovědnosti, řízení a bezpečnosti.

Náklady jsou rozloženy mezi menší počet uživatelů než u veřejného cloudu (ale větší než u privátního cloudu). Potenciál úspor tedy není tak vysoký. Cloud mohou spravovat přímo organizace nebo třetí strana, umístěn může být v prostorách organizace nebo mimo ni.

Obecně jsou veřejné cloudové služby finančně výhodnější a škálovatelnější než privátní cloudy, avšak jsou méně bezpečné.

Výhody bezpečnosti v prostředí komunitního cloudu využívají například vládní, zdravotnické nebo telekomunikační komunity organizací, ale též regulované soukromé podniky. Místo pouhého využívání prostoru ve veřejném cloudu mohou organizace testovat a pracovat v cloudové platformě, která je bezpečná, vyhrazená pouze pro ně, a dokonce splňuje specifické předpisy.

Hybridní nebo kombinovaný cloud je kombinací různých metod řízení zdrojů, například veřejných a komunitních cloudů. Na hybridní cloudy je možno též nahlížet jako na kombinaci dvou nebo více cloudů (privátních, komunitních anebo veřejných), které jsou vzájemně provázané a poskytují tak výhody více modelů nasazení, s použitím standardizované nebo proprietární technologie, která umožňuje přenositelnost dat a aplikací. Hlavní myšlenkou hybridního cloudu je kombinovat několik cloudových modelů a vytvořit řešení na míru požadavkům příslušné organizace.

Architektura hybridního cloudu vyžaduje mít cloudovou infrastrukturu přímo v prostorách organizace a zároveň servery umístěné jinde. Je možno ji implementovat různými způsoby. Organizace může mít například data a aplikace umístěné v cloudu, který zachovává kontrolu nad topologií sítě organizace a jej vnitřní politikou. Zároveň si může zachovat existující fyzickou infrastrukturu (ačkoli ta se nedá dynamicky měnit) a půjčovat si další zdroje podle potřeby.

Hybridní cloud je vhodnou možností v případě, že společnost: