1.3
Obvodové funkce
Pro všechny tři základní pasivní dvojpóly jsme získali lineární vztahy mezi fázory jejich napětí a proudu. Vzhledem k tomu, že každý pasivní dvojpól se dá vyjádřit vhodným seskupením těchto základních dvojpólů, bude lineární vztah mezi fázory jeho napětí a proudu obecnou vlastností. Tento vztah zapisujeme ve tvaru
nebo
Často se označuje jako zobecněný Ohmův zákon pro fázory.
Parametr Z [Ω] nazýváme impedancí dvojpólu, parametr Y [S] jeho admitancí. Souhrnně se tyto parametry označují jako imitance (impedance a admitance). Jsou to základní charakteristiky pasivních dvojpólů pro harmonický ustálený stav.
Impedance pasivního dvojpólu Z je definována poměrem fázoru svorkového napětí U a proudu I, tj.
Admitance Y je převrácená hodnota impedance a je tedy definována poměrem fázoru proudu I a svorkového napětí U, tj.
Imitance jsou dány poměrem fázorů, které jsou vyjádřeny komplexními čísly. Jsou to tedy také komplexní čísla. Nejsou to však fázory, protože nejsou reprezentanty harmonických obvodových veličin. Pojem imitance nelze v žádném případě používat v časové oblasti, nýbrž pouze v rovině obrazů časových průběhů, tj. v komplexní rovině pro vyjádření vztahů mezi fázory.
Na rozdíl od fázoru můžeme provádět s imitancemi všechny algebraické početní úkony včetně násobení a dělení. Podle charakteru těchto úkonů je zapisujeme v exponenciálním nebo složkovém tvaru.
Tabulka 1. Tabulka základních pasivních prvků
Prvek | Parametr | Impedance
| Admitance
|
Rezistor | R, G | R | |
Induktor | L | ||
Kapacitor | C |