Abychom mohli informace využít a pracovat s nimi, musíme vědět, jaké činnosti s nimi můžeme provádět. V současné době je velmi časté, že příslušné operace neprovádí jen člověk, ale také technická zařízení. Máme přece k dispozici inteligentní přístroje a programy.

Základními operacemi jsou: tvorba, získávání, přenos, zpracování, uchovávání, sdílení a využití informací.

Tvorba – na počátku vzniku informace stojí poznání konkrétního člověka, vyřešení nějakého problému a záznam tohoto poznávacího procesu. Informace může být zaznamenána různou formou (slovem, písmem, obrazem, zvukem) a může mít různý rozsah. Stejně tak může být zveřejněna různou formou, např. jako všeobecně dostupný informační zdroj pro širokou veřejnost nebo v omezeném rozsahu dostupnosti pro určitou komunitu.

Přenos – cesta od tvůrce informace k jeho uživateli; může se jednat o bezprostřední komunikaci, kdy si vyměňujeme informace přímo bez prostředníka, nebo se jedná o zprostředkovanou komunikaci a informace je předávána formou konkrétních informačních zdrojů (kniha, webová stránka) nebo technických zařízení (e-mail, rádiové vysílání).

Získání – je vázáno na způsob záznamu informace; můžeme informaci čerpat z rozhlasového vysílání, můžeme si koupit knihu nebo časopis s informacemi, můžeme si je půjčit v knihovně nebo od přátel, pořídit vlastní kopii záznamu apod.

Zpracování – jedná se činnosti, které k dané informaci přidávají další hodnotu; může se jednat o evidenci, klasifikaci a organizaci informací. V zásadě jde o uspořádání informací tak, aby se s nimi mohlo lépe pracovat a lépe je využít.

Uchování – uložení informace podle připraveného schématu; smyslem uchovávání informací je jejich ochrana před ztrátou a zničením a zajištění jejich následné dostupnosti.

Vyhledání – podle potřeby můžeme zpracovanou a uchovanou informaci vyhledat; existují různé nástroje pro vyhledávání informací a dotazovací jazyky, které umožňují přesně formulovat informační požadavek a nalézt odpovídající informace.

Využití – rozumíme tím, že informaci využijeme pro rozšíření svých znalostí a dovedností nebo pro rozhodování v určité situaci.

Podle uvedených procesů, kterými informace procházejí, můžeme stanovit životní cyklus informace:

Lineární zobrazení nám názorně ukazuje časovou posloupnost jednotlivých operací, ale přesnější zobrazení je cyklické. Každá informace je zdrojem pro další poznání a tedy tvorbu dalčí informace a životní cyklus této další informace prochází stejnými fázemi.

Kdo provádí jednotlivé operace s informacemi?

Informace jsme popsali jako produkt lidského poznání a komunikace, z čehož vyplývá, že za všemi operacemi stojí člověk. Rozvoj umělé inteligence umožňuje provádět činnosti s informacemi bez aktuálního zásahu člověka, ale rozumíme tomu, že systém umělé inteligence člověk musel připravit a počáteční data či informace do něj vložit. Ne vždy je činnost spojena s jednou osobou, tak jak se institucionalizuje lidská společnost, setkáváme se často s korporací (institucí), která s informacemi pracuje. Na počátku civilizace ostatně společnost vytvořila instituce, jejichž úkolem bylo shromažďovat dostupné informační zdroje – archivy, knihovny, muzea, a ty pracují dodnes. Také se proměnil počet jednotlivců, kteří jednotlivé operace s informacemi provádějí. Jestliže ještě v 19. stol. bylo obvyklé, že informaci publikoval jeden autor, v průběhu 20. stol. významně narostlo počet těch, kteří se na záznamu informace podíleli. Hovoříme o vícenásobném autorství, protože vědecké informace publikují celé vědecké týmy. A také pozorujeme nárůst korporativního autorství – tedy případ, kdy je pod informací podepsána korporace, v rámci níž byl informační zdroj vytvořen. Stejně se proměnil počet těch, kteří provádějí další operace s informacemi.

Můžeme si představit, že jedinec je tím subjektem, který provádí postupně jednotlivé operace s informací. Dodnes tak funguje studium: student si vytvoří informaci na základě studia zdrojů nebo absolvované výuky ve škole, zaznamená si ji, připraví si systém pro její uchování a nástroj pro vyhledání, aby ji mohl opětovně použít. Podobně pracují s vlastním informačním systémem vědci a odborní pracovníci.

V současné době je ale častější, že se rozdělily kompetence a jednotlivé operace s informacemi provádějí různé subjekty. Při tom se jejich role mohou proměňovat a vzájemně doplňovat. Ukážeme si to na schématu:

Do schématu by se nevešlo zobrazení všech subjektů, které se na jednotlivých operacích mohou podílet, ale vidíme z něho, jak se na procesu mohou podílet jednotlivci a instituce a jak se proměňují jejich role. Jen připomínáme, že životní cyklus informace je jen jedna část složitého informačního procesu. Ze schématu také vyplývá proměna rolí autora informace a uživatele informace. Každý tvůrce informace musí čerpat z již zaznamenaných informací, tedy je jejich uživatelem. A někteří uživatelé informací na základě svého poznání a dovedností tvoří novou informaci, tedy stávají se tvůrci informace.