Už bylo řečeno, že kniha je spojením formy a obsahu, což znamená, že do vybrané hmoty se zaznamená nehmotný obsah. Výběr hmotné podstaty byl vždy závislý na materiálech, které měl ve své době a prostředí člověk k dispozici. Podíváme se na to, jak vypadá dnešní tištěná kniha.

Tvoří ji knižní blok, což je soubor potištěných a složených archů oříznutých tak, aby se jimi dalo snadno listovat. Počet přeložení tiskového archu určuje formát knihy. Nejčastěji se používá tzv. osmerka (oktáv), což znamená, že arch byl postupně přeložen 3krát a jednu složku tvoří 8 listů, tedy 16 stran. Knižní blok je vsazen do desek, které tvoří vazbu. Podle materiálu, který byl použit na výrobu desek, rozlišujeme vazbu pevnou (tuhou) a měkkou. Podle toho označujeme knihu jako vázanou nebo brožovanou. Pevné desky jsou s knižním blokem spojeny předsádkou. Jedná se o dvojlist z tužšího papíru, který může mít různou barvu nebo obsahovat ilustrace. V každé knize jsou dvě předsádky: přední a zadní. Levá stránka přední předsádky a pravá stránka zadní předsádky se nazývá přídeští. Dříve se na přední přídeští umísťovalo ex libris, tedy označení vlastníka knihy. Knižní blok je s deskami spojen šitím nebo lepením. Vázaná kniha může mít ještě kapitálek, což je plátěný proužek použitý ve vazbě zdobící ukončení knižního bloku ve hřbetu mezi knižním blokem a deskami. K němu může být připojena látková záložka, popřípadě jich může být několik, obvykle různě barevných.

Přebal, někdy se užívá také termín obálka, je ochranný obal knihy zhotovený zpravidla z tvrdšího papíru, často s křídovou úpravou, nebo z jiného trvanlivého materiálu. Jeho funkce je ochránit knihu a užívá se také pro reklamu knihy. Proto kromě nápadného výtvarného zpracování obsahuje na přední a zadní straně a na obou záložkách základní bibliografické informace o díle a životopisné údaje o autorovi.

Před vlastním textem jsou umístěny ještě stránky s informacemi o díle a vydavateli. Nejčastěji se jedná o nakladatelský signet, což je stránka s názvem, případně logem nakladatelství, které knihu vydalo. Patitulní stránka obsahuje název díla vytištěný obvykle menším typem písma. Titulní stránka je řešena velkoryseji – obsahuje nejdůležitější informace o díle a jeho vydání. Najdeme na ní jméno autora či autorů, celý název, případně podnázev, tedy vysvětlení obsahu či formy díla. Dále je tu uveden název nakladatelství, které knihu vydalo, místo vydání a ve kterém roce byla kniha vydána. Frontispis je stránka proti titulní stránce, která obsahuje obvykle obrázek či fotografii. Nepotištěná stránka se nazývá vakát.

Rub titulního listu může být buď nepotištěný nebo může obsahovat důležité informace. Nejčastěji je uveden tzv. copyright a ISBN.

Copyright je označení, které zajišťuje ochranu autorských práv k autorskému dílu. Je uvedené znakem © následovaným jménem autora a rokem prvního vydání díla. Copyright se týká i dalších autorů díla, např. ilustrátora nebo překladatele.

ISBN (= International standard book number), česky mezinárodní standardní číslo knihy, je identifikátor užívaný pro rozlišení knih. Jedná se o mezinárodně užívaný systém označování publikovaných knih, kdy každé jednotlivé vydání dostává vlastní číselné označení a je podle tohoto čísla identifikovalné. ISBN má pevně danou strukturu a z jednotlivých částí identifikátoru lze zjistit důležité informace o původu vydané knihy. Označení tvoří části proměnné délky spojených spojovníky nebo oddělených mezerami. Systém byl na mezinárodní úrovni zaveden v roce 1970. Původně se užívalo deset číslic (dnes se označuje jako ISBN-10), od roku 2008 je toto číslo třináctimístné (ISBN-13), kde před vlastním číslem je uvedena ještě jedna skupina. ISBN-13 má nyní identickou strukturu jako čárový kód EAN-13. První částí je u ISBN-13 nově přidaný prefix: konstanta 978 (pro knihy) nebo 979 (pro hudebniny). Zbytek kódu je u ISBN-13 i ISBN-10 v principu shodný. Druhou částí ISBN (u ISBN-10 první) je tzv. identifikátor skupiny, který identifikuje zeměpisný či jazykový region. Tato část obsahuje jednu až pět cifer, významy přiděluje Mezinárodní agentura ISBN. Kódy 0 a 1 označují anglicky mluvící země, 2 francouzsky mluvící země, 3 německy mluvící země atd. Československo obdrželo identifikátor 80, který nyní užívají nástupnické státy Česko a Slovensko. Identifikátor skupiny může mít až pět číslic, země s méně rozvinutým knižním trhem obdržely tří až pěti znakový identifikátor. Další částí je identifikace vydavatele. Tato část kódu může být jedno- až sedmimístná, kódy přidělují národní agentury ISBN v jednotlivých státech. V Česku je tímto úřadem Národní agentura ISBN, která sídlí v Národní knihovně České republiky. Předposlední skupina čísel určuje konkrétní vydání příslušné knihy u daného vydavatele. Toto číslo může mít jednu až šest číslic. Poslední částí ISBN je kontrolní číslice a vypočítává se z předchozích číslic. Výpočet kontrolní číslice se mírně liší u ISBN-10 a ISBN-13.

Výpočet kontrolní číslice ISBN-13: 978-80-904675-3-8

liché číslice 9 8 0 0 6 5 - součet 28

sudé číslice 7 8 9 4 7 3 - součet 38

k součtu lichých číslic přidáme trojnásobek sudých číslic: 28 + 3 x 38 = 142

součet dělíme 10, ten odečteme od 10: 142 : 10 = 14, zbytek 2 kontrolní odečet: 10 – 2 = 8

Výpočet kontrolní číslice ISBN-10: 80-205-0093-6

8 x 10 + 0 x 9 + 2 x 8 + 0 x 7 + 5 x 6 + 0 x 5 + 0 x 4 + 9 x 3 + 3 x 2 = 160

součet dělíme modulem 11, zbytek dělení je kontrolní číslice. 159 : 11 = 14, zbytek 5

zbytek se odečte od modulu 11: 11 – 5 = 6

Tiráž je souhrnné uvedení bibliografických, vydavatelských a technických údajů o vydané knize. Je umístěna obvykle na konci knihy, bývá to poslední tištěná stránka v knize. V současné době se vlivem anglosaské tradice může objevit i na začátku knihy a v takovém případě je umístěna na rubu titulního listu. Opakují se zde informace z titulní stránky, ale jsou podstatně rozšířeny a doplněny. Kromě jména autora díla je uveden autor obrazové části, tj. ilustrátor, popř. fotograf. V případě přeloženého díla je uveden překladatel a název originálu, popř. název vydavatele původního vydání. U nakladatelství je uveden název, jeho umístění a jména redaktorů, kteří se na vydání podíleli, především jméno odpovědného redaktora, ale i výtvarného či technického redaktora v případě náročnějších vydání. Dále je uvedena historie vydání, tj. o kolikáté vydání se jedná a jak se změnilo oproti předcházejícímu. Obvykle nechybějí informace o tiskárně, tedy kdo a kde knihu vytiskl, někdy je uveden i typ písma. Dříve bývala uváděna i výše nákladu a cena jednotlivého výtisku, což se již v současné době v tiráži neobjevuje.

Text díla může doprovázet několik samostatných částí připravených ke konkrétnímu vydání díla. V knize může být uvedeno věnování neboli dedikace. Jeho text připravuje obvykle autor nebo vydavatel. Dále může být uvedeno motto, což je citát, který se vztahuje k hlavní myšlence díla. Předmluva je samostatný text umístěný před vlastním dílem, který uvádí charakteristiku autora a jeho díla, popřípadě historii vydání. Obdobným textem je doslov, který je umístěn za textem díla. Předmluvu či doslov píše obvykle jiná osoba než autor díla.

Odborné dílo může doprovázet resumé, což je text shrnující základní myšlenky a závěry daného díla. Bývá v různých jazycích, obvykle světových, tj, anglicky, německy, francouzsky, španělsky a rusky, a je umístěno na konci knihy.

Rejstříky pomáhají v orientaci v textu. Jedná se o soupis významných pojmů nebo údajů objevujících se v textu díla, uspořádaných podle jednotného principu (obvykle abecedně ale může být použit i jiný princip, např. systematický nebo chronologický), a doplněných odkazem na místo jejich výskytu. Podle toho, co je obsahem rejstříku, rozeznáváme rejstřík jmenný, názvový, věcný apod.

Seznam literatury přináší soupis bibliografických odkazů na jiná díla. V odborné literatuře se jedná vždy o díla citovaná a odkazovaná v textu a soupis pak obvykle nese označení “použitá literatura“. Může se ale jednat i o díla tematicky příbuzná a doporučená k dalšímu studiu a pak soupis nese označení “doporučená literatura“ nebo “další prameny“.

Ilustrované knihy obvykle obsahují seznam vyobrazení, texty s užíváním zkratek pak seznam zkratek.

V textu mohou být využity poznámky, které je možné uvádět různým způsobem. Často se uvádí tak zvaně pod čarou, tedy pod textem na téže stránce. Jiná možnost je uvedení v samostatném oddíle za celým textem. Vždy musí být jasné propojení mezi textem a poznámkou.

Vlastní text je obvykle rozdělen do kapitol. Proto má kniha uvedený obsah. Jedná se o výčet názvů a podnázvů jednotlivých částí dokumentu v pořadí, jak se v dokumentu vyskytují a s označením stránky, kde příslušné části začínají. Obsah by měl být z logiky věci umístěn před textem, ale můžeme se poměrně často setkat s tím, že je až za textem.

A jak vypadá vydavatelský proces?

Nejdříve autor přinese rukopis svého díla do redakce nakladatelství. Termín rukopis se stále užívá, ačkoliv se už dávno nejedná o text psaný rukou, rozumí se tím text připravený pro vydání. V redakci se ho ujme odpovědný redaktor, který rukopis pečlivě přečte a posoudí. V případě odborného textu si přizve takzvané lektory nebo recenzenty, kteří jsou odborníky v příslušném oboru. Pokud je třeba něco upravit a přepsat, vrátí se rukopis s poznámkami autorovi. V redakci nakladatelství se pak rozhoduje o technické stránce knihy, tj. jaký bude formát, na jakém papíře a jakým písmem se vytiskne, jestli bude obsahovat ilustrace a jaké, jaká bude obálka, jaký bude náklad a kalkuluje se cena knihy. Pracuje se na přípravě textu i ostatních částí knihy. Odpovědnému redaktorovi mohou pomáhat další pracovníci nakladatelství, např. výtvarný redaktor, který se stará o výtvarnou podobu knihy, nebo technický redaktor, který zase specifikuje technické požadavky. Každá činnost v nakladatelství musí být precizně provedena, a proto se vše kontroluje – provádí se tzv. korektury. Když je celá kniha připravena a je jasné, jak bude vypadat, připravená sazba textu i ostatních částí knihy se pošle do tiskárny. Tam nejprve vytisknou několik exemplářů, to je tzv. obtah, provedou se korektury a pokud je vše opraveno a předloha je bezchybná, vytiskne se podle dohody celý náklad knihy. Pak se vytištěné tiskové archy složí do příslušného formátu, připraví se knižní blok a vazba knihy. Z tiskárny se kniha posílá do distribuce, tedy do knihkupectví a za čtenáři.

Celý proces si zjednodušeně můžeme znázornit takto:

předložení rukopisu → posouzení → redakce → případné přepracování → redakce → technická specifikace → sazba → korektura → tisk → vazba → distribuce