Kapitola3
Mezinárodní právo soukromé v podnikání
Mezinárodní právo soukromé se řadí k vnitrostátnímu právu a obsahuje soubor pravidel určujících, který právní systém se pro daný právní vztah s tzv. cizím prvkem uplatní, tj. řeší právní vztah k zahraničí. Mezinárodní právo soukromé zakotvuje právní jednání a vztahy mezi osobami z různých států (při podnikání obzvláště mezinárodní koupě zboží a mezinárodní přeprava). Každý stát má pro toto právo speciální zákon, který se odkazuje na zvláštní úmluvy (přímé normy) či tzv. Římy (kolizní normy).
Prameny mezinárodního práva soukromého tvoří:
  • vnitrostátní právní předpisy,
  • eurounijní právní předpisy,
  • mezinárodní smlouvy,
  • mezinárodní obyčeje a judikáty (soudní precedenty).
Jedním z pramenů mezinárodního práva soukromého jsou mezinárodní smlouvy, které mohou být
  • dvoustranné, bilaterální (právní pomoc, konzulární smlouvy, konkrétněji např. smlouvy o zamezení dvojího zdanění),
  • mnohostranné, multilaterální (vykonavatelnost cizích rozhodčích výroků, patentová spolupráce aj.).
Mezinárodní právo soukromé se ve většině případů potýká s tzv. kolizí (odtud vychází označení kolizní právní normy). U kolize se rozlišuje:
  • Rozsah – vymezení okruhu právních vztahů/otázek/poměru – O čem?
  • Navázání – určení právního řádu pro úpravu daného právního vztahu – Jak?
Rozhoduje se podle následujících hraničních ukazatelů:
  • obsah právního poměru/vztahu (lex causae),
  • státní příslušnost účastníka (lex patriae),
  • místo bydliště/sídla účastníka,
  • poloha věcí (lex rei sitae),
  • místo úkonu/jednání (lex loci actus),
  • místo nedovoleného úkonu (lex loci delicti comissi) a místo vzniku škody,
  • právo místa či sídla soudu/úřadu (lex fori),
  • právo zvolené účastníky (lex electa).
Silným faktorem bývá právní řád, s kterým má transakce nejužší a nejreálnější vztah (typické pro anglo-americké právo).